Jišc, iáé = jíti. Slez. Lor. 54.

Jískati. Vz Gb. H. ml. III. 2. 365.

Jiskra. Odvanutá j. náhle v moře pla-
menů se vzníti. Červ. '70. O úslovích atd. vz
Zát. Př. 319a.

Jiskrnáč, e, rn. = starý, tlustý had barev
skvělých. U Týnce nad Lab. Vz Čes. 1. VIL
135.

Jísti. O tvarech vz Gb H. ml. III. 2. 132.,
411. nn., na Císařovsku. Čes. 1. VIII. 158. —
abs. Já bych jed. Odpověď: Sedni si na psa
a jeď (odbytí). Hoř. 122. Když jest, tož jest.
a když dělat, tož se schovat. Šet). 2l9. —
co. Když to sníš, tak něco zvíš. Ib. — jak.
Jí, jak z roboty; Jí za dva, jak nepřiměřaja
kráva, krom duše jak hovado; Jí, tak se mu
to od huby pění; Snědl to, jak by smetl;
Hází to do sebe, jak do měcha. Mus. ol.
1898. 107. O příslovích atd. vz Zát. Př. 68.
(o hladovém), 72. nn. (jak), 162b., 163b.,
(o práci), 321b.

Jistivý kompetenční konflikt (opak: zá-
porný). Ott. Říz. I. 26.

Jistosť = bezpečnost. Hus. Er. I 41.

Jistý. Úsloví atd. vz v Zát Př. 146. nn.
Oči k hledu jisté, nohy v utíkání jisté. Brt.
P. n. 6l.

Jišc = jísti a jíti. Opav. Progr. opav.
gymn. 1859. 37. — J., e, f. = drobné, roz-
drobené věci. Slez. Lor. 73.

Jiščié = štípati, drobiti; j. śe = dvojiti
se. Slez. Lor. 73.

Jištěrka = ještěrka. Jihozáp. Čech. Dsk.
Vok. 9.

Jíti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 128.,
139., Čes. 1. VIII. 157. Šel s vlasama (dat
si je ostříhati). Císař. Mtc. 1900. 146. —
J. = jmouti. Vz Gb. H. ml. III. 2. 183.

Jitka = Juta, Judita. Ott. XIII. 565.

Jitřina, y, f. = jitřní mše. Také v Čechách.
Hoš. 162.

Jitřní noc. Modl. CLVII. 131.

Jitrnice. Nejlepší ovoce jsou j. Hoř. 126.

Jitro = míra země, pět prvazců, 260 loktů;
dle jiných = pole 240 střevíců dlouhé a 120
široké. Fisch. Hosp. 330.

Jitrocel, plantago. Vz Ott. XIII. 567.

Jitros z: jutro se (se = toto). Gb. H. ml.
III. 1. 508.

Jíva, salix caprea. Vz Ott. XIII. 567.

Jiza = lze: ňebylo jiza. Slez. Lor. 10.,
18., 73.

Jizva, gt. pl. jízv, nč. jizev. Gb. H. ml.
III. 1. 180. Sr. o j. Ott. XIII. 569.

Jizvený. J. rána. Modl. ms. XXXV. 58.

Jizvit', um sich fressen. Sbor. slov. I. 56.

Již, jíž, iž. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 57.

Jmáti, jemaju, jemaj, jemal = jímati. J.
koho. Zamklo. Gb. H. ml. III. 2. 324.

Jmě, vz násl. Jméno.

Jmélí, viscum, rostl. vz Ott. XIII. 572.

Jmění důchodné, nedůchodné, netělesné,
osoblivé, společenské, spolkové, tělesné, vý-
robní, Blm. L 31. —-34., národní, passivní, ve-
řejné, zemské. Ott. XIII. 572.

Jmenný. J. tvary slovesné, vz Gb. H. ml.
III. 1. 122., Hoř. 87., u possessiv na -ův a
-in u Husa. Vz Progr. akad. gymn. 1894. 25.
Na Císařovsku. Vz Mtc. 1899. 222.

Jméno, novotvar ku jmě. Gb. H. ml. III.

1. 415. J. ve smyslu mluvnickém. Vz Ott.
XIII. 573. Jmě a jméno, o skloň. vz Gb. H.
ml. III. 1. 415. Já jsem přišel ve jmě otce
svého; Ve jmě ďábla ďábly vyhání. Praž.
evang. (List. fil. 1897. 285., 287. '). Ve jméno
otce (nyní: ve jménu). Flor. A. l^a. J. vlastní
(křestní, příjmena, rodinná, místní): v Če-
chách za Václ. L, vz Pal. Děj. I. 2., 149.;
v rožnovském Valašsku, vz Mus. ol. XII.
35., 79.; slovenských obcí a míst, Sbor. slov.
III. 8. —21.; rodinná v bošácké dolině, Phľd.
1899. 190. nn; vlastní slovenská vypsaná
z matrik od Dra J. Polívky, List. fil. 1885.
463. nn.; vlastní, Hlídka 1896. 32., 103., 181.
O rodinných menách bošáckej doliny. Vyd.
J. L. Holuby. Otisk z Phľd. 1899. č. 4. str. 15.
Tvoření jmen na Hornoostravsku a) ženských
příponami: -eka, -ina, -ula, -uvka, -ica, -unka,
-ka, -una; h) synů příponami: -ečka, -ька,
-ek, -iček, -eček, -ošek; dcer příponami:

et. Vz Lor. 29. —30. — O skracování staro-
dávných jmen osobních a místných. Vz Mus.
1889. 158. nn. Místní j. (a jejich původ). Vz
Bdl. Mor. 257. nn. Bibliografie čes. historie
díl I. 127. —139. Vyd. Dr. Č. Zíbrt. 1900. O pří-
slovích atd. vz Zát. Př. 54b. (pověsť), 331^a.

Jmenoslovec, vce, m. Cf. Jmenosloví.

Jmenovitý Město najjmenovitejši a naj-
šlechtilejší. M. Pol. Mus. 1897. 413.

Jmiecko (jměcko). O skloň, vz Gb. H. ml.
III. 1. 151.

Jmouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
183.

-jň. Místo -jň bývá -ň: čtyři ctnosti ve-
ření (veřejnie). Hus I. 119. Sr. nč. čarodeník,
troník m. trojník, hronik m. hrojník, hno-
nice m. hnojnice.

-jo. Sr. Lor. 33. Subst. kmene -jo jak
přehlasovala v starší době na Lašsku. Vz
předcház. -ja. — -(j)o, -(j)om, příp. 3. os. pl.
na Lašsku: néso, dojo, klečo, baby šedzom
v izbě. Vz Gb. H. ml. III. 2. 27., -u, -um,
-o, -om.

Job, a, m., vz násl. Jogza.

Jockey (džôki), angl. = podkoní, pa-
cholek jezdecký; každý placený jezdec
(o dostizích) proti pánu.

Jodl Jan Kralupský, spis., 1791. —1869.

Jedlomiť si co odkud = odlomiti. Brt.
P. n. 335.

Jodlování. Vz Ott. XIII. 580.

Jogza, y, Job, a, m. = Josef. U Horáků
na Mor. Brt.

Johanes, a, m. = tanec Vz Čes. 1. VI.
371.

Jochimtalský groš, tolar. Pal. Děj. V.

2. 368.

Jojčit = křičeti joj, joj! Mus. ol. 1898.
107. Sr. Jojčat.

Jokl Ferd. dr., č. spis., nar. 1861. Vz Ott.
XIII. 597., Jub. XIV.

Joklík Fr. dr., spis. Sr. Jub. XIV.

Jolman, lojman, u, m. —jilm. U Křečova.
Dšk. Vok. 39.

-(j)om, vz předcház. -(j)o.

Jonák Eberh. dr., č. právník, prof., 1820.
až 1879. Vz Ott. XIII. 601., Jub. XIV.



	98

	Jišc, iáé = jíti. Slez. Lor. 54. Jískati. Vz Gb. H. ml. III. 2. 365. Jiskra. Odvanutá j. náhle v moře pla- menů se vzníti. Červ. '70. O úslovích atd. vz Zát. Př. 319a. Jiskrnáč, e, rn. = starý, tlustý had barev skvělých. U Týnce nad Lab. Vz Čes. 1. VIL 135. Jísti. O tvarech vz Gb H. ml. III. 2. 132., 411. nn., na Císařovsku. Čes. 1. VIII. 158. — abs. Já bych jed. Odpověď: Sedni si na psa a jeď (odbytí). Hoř. 122. Když jest, tož jest. a když dělat, tož se schovat. Šet). 2l9. — co. Když to sníš, tak něco zvíš. Ib. — jak. Jí, jak z roboty; Jí za dva, jak nepřiměřaja kráva, krom duše jak hovado; Jí, tak se mu to od huby pění; Snědl to, jak by smetl; Hází to do sebe, jak do měcha. Mus. ol. 1898. 107. O příslovích atd. vz Zát. Př. 68. (o hladovém), 72. nn. (jak), 162b., 163b., (o práci), 321b. Jistivý kompetenční konflikt (opak: zá- porný). Ott. Říz. I. 26. Jistosť = bezpečnost. Hus. Er. I 41. Jistý. Úsloví atd. vz v Zát Př. 146. nn. Oči k hledu jisté, nohy v utíkání jisté. Brt. P. n. 6l. Jišc = jísti a jíti. Opav. Progr. opav. gymn. 1859. 37. — J., e, f. = drobné, roz- drobené věci. Slez. Lor. 73. Jiščié = štípati, drobiti; j. śe = dvojiti se. Slez. Lor. 73. Jištěrka = ještěrka. Jihozáp. Čech. Dsk. Vok. 9. Jíti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 128., 139., Čes. 1. VIII. 157. Šel s vlasama (dat si je ostříhati). Císař. Mtc. 1900. 146. — J. = jmouti. Vz Gb. H. ml. III. 2. 183. Jitka = Juta, Judita. Ott. XIII. 565. Jitřina, y, f. = jitřní mše. Také v Čechách. Hoš. 162. Jitřní noc. Modl. CLVII. 131. Jitrnice. Nejlepší ovoce jsou j. Hoř. 126. Jitro = míra země, pět prvazců, 260 loktů; dle jiných = pole 240 střevíců dlouhé a 120 široké. Fisch. Hosp. 330. Jitrocel, plantago. Vz Ott. XIII. 567. Jitros z: jutro se (se = toto). Gb. H. ml. III. 1. 508. Jíva, salix caprea. Vz Ott. XIII. 567. Jiza = lze: ňebylo jiza. Slez. Lor. 10., 18., 73. Jizva, gt. pl. jízv, nč. jizev. Gb. H. ml. III. 1. 180. Sr. o j. Ott. XIII. 569. Jizvený. J. rána. Modl. ms. XXXV. 58. Jizvit', um sich fressen. Sbor. slov. I. 56. Již, jíž, iž. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 57. Jmáti, jemaju, jemaj, jemal = jímati. J. koho. Zamklo. Gb. H. ml. III. 2. 324. Jmě, vz násl. Jméno. Jmélí, viscum, rostl. vz Ott. XIII. 572. Jmění důchodné, nedůchodné, netělesné, osoblivé, společenské, spolkové, tělesné, vý- robní, Blm. L 31. —-34., národní, passivní, ve- řejné, zemské. Ott. XIII. 572. Jmenný. J. tvary slovesné, vz Gb. H. ml. III. 1. 122., Hoř. 87., u possessiv na -ův a -in u Husa. Vz Progr. akad. gymn. 1894. 25. Na Císařovsku. Vz Mtc. 1899. 222.	Jméno, novotvar ku jmě. Gb. H. ml. III. 1. 415. J. ve smyslu mluvnickém. Vz Ott. XIII. 573. Jmě a jméno, o skloň. vz Gb. H. ml. III. 1. 415. Já jsem přišel ve jmě otce svého; Ve jmě ďábla ďábly vyhání. Praž. evang. (List. fil. 1897. 285., 287. '). Ve jméno otce (nyní: ve jménu). Flor. A. l^a. J. vlastní (křestní, příjmena, rodinná, místní): v Če- chách za Václ. L, vz Pal. Děj. I. 2., 149.; v rožnovském Valašsku, vz Mus. ol. XII. 35., 79.; slovenských obcí a míst, Sbor. slov. III. 8. —21.; rodinná v bošácké dolině, Phľd. 1899. 190. nn; vlastní slovenská vypsaná z matrik od Dra J. Polívky, List. fil. 1885. 463. nn.; vlastní, Hlídka 1896. 32., 103., 181. O rodinných menách bošáckej doliny. Vyd. J. L. Holuby. Otisk z Phľd. 1899. č. 4. str. 15. Tvoření jmen na Hornoostravsku a) ženských příponami: -eka, -ina, -ula, -uvka, -ica, -unka, -ka, -una; h) synů příponami: -ečka, -ька, -ek, -iček, -eček, -ošek; dcer příponami: et. Vz Lor. 29. —30. — O skracování staro- dávných jmen osobních a místných. Vz Mus. 1889. 158. nn. Místní j. (a jejich původ). Vz Bdl. Mor. 257. nn. Bibliografie čes. historie díl I. 127. —139. Vyd. Dr. Č. Zíbrt. 1900. O pří- slovích atd. vz Zát. Př. 54b. (pověsť), 331^a. Jmenoslovec, vce, m. Cf. Jmenosloví. Jmenovitý Město najjmenovitejši a naj- šlechtilejší. M. Pol. Mus. 1897. 413. Jmiecko (jměcko). O skloň, vz Gb. H. ml. III. 1. 151. Jmouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 183. -jň. Místo -jň bývá -ň: čtyři ctnosti ve- ření (veřejnie). Hus I. 119. Sr. nč. čarodeník, troník m. trojník, hronik m. hrojník, hno- nice m. hnojnice. -jo. Sr. Lor. 33. Subst. kmene -jo jak přehlasovala v starší době na Lašsku. Vz předcház. -ja. — -(j)o, -(j)om, příp. 3. os. pl. na Lašsku: néso, dojo, klečo, baby šedzom v izbě. Vz Gb. H. ml. III. 2. 27., -u, -um, -o, -om. Job, a, m., vz násl. Jogza. Jockey (džôki), angl. = podkoní, pa- cholek jezdecký; každý placený jezdec (o dostizích) proti pánu. Jodl Jan Kralupský, spis., 1791. —1869. Jedlomiť si co odkud = odlomiti. Brt. P. n. 335. Jodlování. Vz Ott. XIII. 580. Jogza, y, Job, a, m. = Josef. U Horáků na Mor. Brt. Johanes, a, m. = tanec Vz Čes. 1. VI. 371. Jochimtalský groš, tolar. Pal. Děj. V. 2. 368. Jojčit = křičeti joj, joj! Mus. ol. 1898. 107. Sr. Jojčat. Jokl Ferd. dr., č. spis., nar. 1861. Vz Ott. XIII. 597., Jub. XIV. Joklík Fr. dr., spis. Sr. Jub. XIV. Jolman, lojman, u, m. —jilm. U Křečova. Dšk. Vok. 39. -(j)om, vz předcház. -(j)o. Jonák Eberh. dr., č. právník, prof., 1820. až 1879. Vz Ott. XIII. 601., Jub. XIV.