Klusčajznej = tlustý. Již. Mor. Šeb. 125.,
287.

Kłusťanský = velmi tlustý. K. niť. Císař.
Mtc. 1889. 226.

Klvaňa Jos., řed. gymn., přírodozp., nar.
1857 Vz Ott. XIV. 418., Jub. XV.

Klvati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
383.

Kłyk, u, m. (u Brt. keł) = lodyha. Slez.
Lor. 73.

Klystéř: léčebný, vyprazdňující, výživný,
odváděcí. Vz Ott. XIV. 419.

km² = kilometr čtverečný.

Kmecí dvůr. 1505. Arch. XVII. 83. a j.
Sr. Kmetcí.

Kmen slova dostaneme, odepneme-li pří-
ponu -шъ v méstom-b, tedy město. Gb H.
ml. III. 1. 2. Kmeny tvarů slovesných. Vz
ib. III. 2. 31. K. času přítomného (přízna-
kový či samohláskový, bezpříznaký či sou-
hláskový; infinitivní aoristní, imperfektní).
Vz ib. III. 2. 31., 454.

Kmenař, e, m., uloma, brouk. K. trou-
chový, u. culinaris. Vz Klim. 492.

Kmenokaz, a, m., phloeophthorus, brouk.
K. černý, ph. spinosulus, malý, rhododactylus.
Klim. 627.

Kmenotvorný. K. přípona (kterou se tvoří
kmeny praesentní). Gb. H. ml. III. 2. 31.

Kmenovinný. K. Hospodářství (kmenové),
které pěstuje silné dříví ze semene. Vz Ott.
XIV. 420. K. les (ne: vysoký). Ott. XV. 909.

Kmet. Kmeti, hospites, rustici = sedláci
vzdělávající pole zemanská a užívajíce jich
za jisté poplatky, úrоkу а služby, kterými
zavázáni byli pánům svým. Byli tedy ná-
jemníci a námezdníci z dobrovolné úmluvy.
Osobně svým pánům nesloužili, ovšem ná-
pravníci. Jim je páni pronajímali nemohouce
sami jich vzdělávati. Pal. Děj. I. 2. 267.,
373. — Kmetové zemští = sbor dvanácti mužů
přidaných knížeti ku pomoci ve věcech po-
litických i soudních, vybíraných ze sněmu.
V běhu XIV. stol. z osob stavu panského,
což se za Sigmunda změnilo. Vz Pal. Děj.
I. 1. 198.. III. 2. 369. Sr. Ott. XIV. 421.

Kmeť Ondř., pěstitel přír. věd. Vlč. Lit.
slov. I. 262., 338.

Kmín m. kmen = větev. Jihozáp. Čech.
Dšk. Vok. 19.

Kmíňák, u, m. = pečivo. Val. Mus. ol.

XIII. 113.

Kmitavec, vce, m., pták rorýsovitý. Ott.

XIV. 551b.

Kmitot, u га. = kmitní. Ld. 24.

Kmochanda s prachandou = kucmoch
či kaše bramborová, posypaná sušenými
hruškami. Hoř. 90.

Kmotr. Přísloví a pořekadla vz v Zát.
Př. 102. nn., 103a., 322. Kmotor nekmotor,
s hrušky dolů! Mus. slov. I. 10.

Kmotrství, n. Jedno k. přes plot a druhé
hned zas pohotově (když odplata za něco
následuje). Ezop. 260.

Knahl Jan, č. hud., nar. 1823. Vz Ott.
XIV. 423.

Knapkyně, ě, f. Adam. Čech. 3., 35.

Knapský. K. pořádek (cechovní) = tova-
ryšské artikule cechovní. Mtc. 1899. 270.

Kňaučeti = kňučeti. Vých. Čech. Čes. 1.
X. 59.

Knaus Rud., spis., nar. 1847. Vz Ott. XIV.
424.

Knedle, vz Knedlík (VI. 619. ). — K. =
nudle. Val. Čes. 1. X. 142.

Knedlový. K. polévka = nudlová. Hoř.
184.

Kněhostava, y, f. = knihovna. 1700. Vlč.
Lit. II. 1. 64.

Kněhpujčitel, e, m. Pal. Záp. I. 137.

Kněhyně, ě, f., hora v mor. Karpatech.
Ott. XIV. 426.

Knechtka, y, f. = žena knechtová (vojáka).
Dač. II. 200.

Kneippovati = říditi se v životosprávě
a léčení dle zásad Kneippových. Vz Ott.
XIV. 427.

Kněz. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 124.,
244. V pl. knězi atd. nedobře m. kněží. Ib.
To dobrý k., jenž dělá sám, co káže. Slad.
Kup. 15. O příslovích atd. vz Zát. Př. 322b.
— K. u starých Slov. = lech n. starosta,
který zastával spolu také úřad náboženský.
Pal. Děj. I. 1. 191.

Knězovláda, y, f. Šml. III. 182. Vz násl.
Kněžovláda.

Knězožroutský. K. strana. Nár. list. 1900.
č. 167.

Kněžactvo, a, n. Hus. Er. I. 324.

Kněždub, u, m., míst. jm. na Slov. Mus.
ol. XI. 66.

Kněževes (ves knězova), gt. Kněževsi,
dat. Kneživsi; později se Kněze- nesklánělo.
Vz Gb. H. ml. III. 1. 312., Kněžmost.

Kněževláda, y, f. Pal. Děj. IV. 2. 96.
Vz předcház. Knězovláda.

Kněží hora, byl les u Bzence. Mtc. 1897.
369.

Kněžie, f., kollekt. к subst. kněz a béře
se v náhradu za dual (knězě) a pl. (kněží);
sklání se podle, paní' z pravidla jen v sg.
Odchylky. Vz Gb. H. ml. III. 1. 241.

Kněžkúta, mlýn. Pck. Hol. 122.

Kněžmost. Vz Gb. H. ml. III. 2. 312. Dle
Ott. XIV. 429. dříve: Kněžnin Most.

Kněžpole, e, n., míst. jm. Mus. ol. XII.
66. Vz Kněžmost.

Kněžský. K. měch (pytel) bez dna. Mus.

ol. 1898. 108. Pořekadla atd. vz v Zát. Př.
322b.

Kněžstvo, a, n. Vz Ott. XIV. 430.

Kniha. Vz Ott. XIV. 436. Slovo kniha
(kniga r. kněga) znamenalo původně písmo
nebo písmena vůbec. Pal. Děj. I. 1. 192., I.

2. 212. Kniha, o krácení i ve skloň. vz Gb.
H. ml. III. 1. 184. Gt. pl. knih i kněh. Ib.
K. černé = psané (naproti řezaným, runám).
Pal. Děj. I. 1 213. Přísloví atd. vz v Zát.
Př. 15., 322b. K. o rodu Ježíše Krista. Filo-
mat. Mus. fil. 1899. 296.

Knihačka, y, f. = racek. Jindř. Hradec.
Kub. 152.

Knihařství, n. Vz Ott. XIV. 439.

Knihatka, y, f. = čejka. Vz Ott. XIV.
439.

Knihkupectví, n. Vz Ott. XIV. 441. К.
v čes. zemích. Vz Zbrt. Bibl. 9. nn.

Knihomalba, y, f. Čes. 1. VIII. 119.