112

Knihopásek, ska, m. Šml. III. 44.

Kníhora, y, f. = čejka. Táb. Kub. L. f.
1900. 359.

Knihovací theorie, Contierungs-Theorie.
Blm.

Knihování, n. = zapisování účetních pří-
padů do hlavní knihy, Contierung. K. ná-
ležitostí, platby. Ott. XIV. 444., Blm. I. 137.,
173., 176.

Knihovedení, n. = účetnictví, Rechnungs-
legung. Blm. I. 7.

Knihovedoucí — účetni, Rechnungsführer,
Buchhalter. Blm. I. 15.

Knihovnictví. Literaturu o něm vz Jub.
IIIa. 3. —8.

Knihožravec, vce, m. = knihožrout. Nár.
list. 1897. č. 61. femill.

Knihožravý. K. zvíře. Vz Živa VI. 154.

Knihtiskárny. Vz Ott. XIV. 448. nn.

Knihtiskařství v zemích čes. Vz Zbrt.
Bibl. 9. nn.

Knihtlačitelství, п., nyní: knihtiskařství,
Vz Ott. XlV. 444.

Kníry. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 65. nn.

Knísati se. O tvarech vz Gb. ml. III. 2.
361

Knittl Kar., hud. sklad., nar. 1853. Vz
Ott. XIV. 456, Jub XV.

Kníže. Vz Ott. XIV. 457. O skloň, vz
Gb. II. ml. III. 1. 257., 424. Тaké masc.

Knoflíček. K-čky = pryskyřník asijský.
Mor. Mus. ol. III. 137.

Knoflík ještě: dutý, hedvábný, módní,
mosazrn, papírový, plechový, plný, sou-
kenný, "zinkový. Ott. XIV 460b. — К. =
městák. Tak spílali páni měšťákům. Pal. Děj.
V. 2. 273.

Knoflíkářství, n. Vz Ott. XIV. 459.

Knocha, y, f. = noha (žertem. Slov. Zát.
Př. 66. Sr. Klanice, Knochta.

Klnoták, u, m. = hřeben na sknocené vlasy.
Brloh. Kub. 153.

Knotavec, vce, m. = malé dítě. Již. Mor.
Šeb. 236. Sr. Knot.

Knotnvka. Vz Ott. XVI. 508., XVII. 53.

Kňouba, y, m. —nimial. Zub. Rozpr. fil.
169.

Kňučna, y, f. = kňnuravé děvce. Lisic.

Kňurkati. Za Sá. v VI. 624. polož. Kant.
30.

Kňúrot, u, m. K. psí. Nár. list. 1898.
č. 152. odp. Sr. Kňúřit.

-kо (od adj. na -ši a -sky): včerajško,
včilejško, letoško. Lor. 35. Sr. také List. fil.
1899. 369.

Kobalt. Vz Ott. XIV. 465

K občina, v, f. Nemotorna k. (řeč). Vlč.
Lit. I. 329.

obec, bcc, m. = výklenek pod kamny.
Tábor. Kub 153.

Kober, bra, m. K. Ign. Leop., knihtis.
1825. —1866.; Bohusl., knihtis. a spis. 1849.
až 1890. Vz Ott. XIV. 468.

Koberatý, vz Koberavý.

Kobercovaný = koberci položený. К. svět-
nice. Pal. Záp. I. 47.

KoBerec obyčejný n. běžný, orientalský,
perský, pletený atd. Vz Ott. XIV. 468.

KoBerečník, a, m. také = prodavač ko-
berců. Mus. 1898. 351.

Koběta, y, f. = žena. K-ty rady robia
klebety, Slov. Zátur. Př. 53^a.

Kobík, a, m. = sýc.

Kobla, y. f. = kobyla. Jihozáp. Čech.
Dšk. Vok 62.

Kobliska Al. Vz Ott. XIV. 472., Jub. XV.

Koblížek Kar., prof. a sp. s., 1838. —1897.
Vz Ott. XIV. 472., Jub. XV.

Kobližný. Děláš se chlap (statečným) a
jsi jako k ná zena. Němc. III. 194.

Kobový. K. křídla. 1487. Arch. XVI. 314.

Kobula, y, f. = kobyla. Hanbi še jak k.,
kedž sanky prevraci (nehanbí se). Šár. Zát.
Př. 31.

KoByla. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 322b.
K., vrch na Hané. Bdl. Mor. 3.

Kobylák, a, m. = milovník koní. Fisch.
Hosp. 187.

Kobylí hlava — klenbový oblouk, jehož
patky neleží \ jedné vodorovné rovině. Ott.
XIV 473., 350b. — K., míst. jm. na Mor.
Z Kobylího nic dobrýho, pobil chromej šma-
tlavýho. Udeřil jím o zahrádku, tu máš chro-
mej nа památku. Šeb. 195.

Kobylice, e, f. — kovadlinka tvaru jedno-
stranného. Ott. XIV. 346.

Kobylinec = kobyliščí, ščív (šťovík. Mus.
ol. V. 6. — K. = druh jablek nákyselných.
Мин. ol. 1898. 108.

Kobyliščí, n. = šťovík. Vz předcház. Ko-
bylinec.

Kobyližka, y, f. = kobližka. Slez. Lor. 73.

Kobjlka. Nadávali jim kobvlek (že všecko
snědli). Sdl. Hrd. IV. 147. — K. Histě (obilí)
na k-lky skládati. Nár. list 1897. č. 239.
feuill.

Kobyl ská, é, f., les u Hrozenkova na
Mor. Vek.

Kobylunky, pozemek ve Slez. Lor. 82.

Kobyrastel, pták. Židek. Dle Hanky
v Mus. 1839. 112. (240. ) asi chybně m
chřástel.

Kobyšťa = hříbě. Slov. Zát. Př. 197. Pozn.,
295 b.

Kobzok, potok ve Slez. Lor. 82.

Kobzolisko, а, п. — brambořiště. Slez.
Lor. 73.

Кос z Dobrše. Ott. XIV. 481.

Коса, gt. kоčаčа, n. = kotě. Slez. Lor. 73.

Kocáb, a, m. = dobytče staré, sešlé. U Že-
liva. Čes. 1. X. 175.

Kocala, y, f. = píseň při čepeni nevěsty.
Hoř. 90. — Vz násl. Kotek (tanec).

Kocankový křížek = z jívových ratolestí.
Slez. Čes. 1. 1897. 463.

Kocar = dlouhý, z řemenů tlustě uple-
tený bič na krátké násadě. Mor. a slov.
Čes. 1. VIII. 113., Phľd. 1897. 316., Srub. 106.

Kocian Václ., spis., nar. 1858. Vz Ott.
XIV. 477.

Kocín z Kocinetu Jan, spis. Vz Ott. XIV.
478., Flš. Písm. 1. 356., Mus. fil. VI. 446. nn.
(od Ant. Truhláře), Mus. 1872. 60., Osv. 1876.
797., 1877. 103. (B. Spiess).

Kocmánek (Cosmanecius) Václ., spis.,
1607. —1679. Vz Ott. XIV. 1053.



	112

	Knihopásek, ska, m. Šml. III. 44. Kníhora, y, f. = čejka. Táb. Kub. L. f. 1900. 359. Knihovací theorie, Contierungs-Theorie. Blm. Knihování, n. = zapisování účetních pří- padů do hlavní knihy, Contierung. K. ná- ležitostí, platby. Ott. XIV. 444., Blm. I. 137., 173., 176. Knihovedení, n. = účetnictví, Rechnungs- legung. Blm. I. 7. Knihovedoucí — účetni, Rechnungsführer, Buchhalter. Blm. I. 15. Knihovnictví. Literaturu o něm vz Jub. IIIa. 3. —8. Knihožravec, vce, m. = knihožrout. Nár. list. 1897. č. 61. femill. Knihožravý. K. zvíře. Vz Živa VI. 154. Knihtiskárny. Vz Ott. XIV. 448. nn. Knihtiskařství v zemích čes. Vz Zbrt. Bibl. 9. nn. Knihtlačitelství, п., nyní: knihtiskařství, Vz Ott. XlV. 444. Kníry. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 65. nn. Knísati se. O tvarech vz Gb. ml. III. 2. 361 Knittl Kar., hud. sklad., nar. 1853. Vz Ott. XIV. 456, Jub XV. Kníže. Vz Ott. XIV. 457. O skloň, vz Gb. II. ml. III. 1. 257., 424. Тaké masc. Knoflíček. K-čky = pryskyřník asijský. Mor. Mus. ol. III. 137. Knoflík ještě: dutý, hedvábný, módní, mosazrn, papírový, plechový, plný, sou- kenný, "zinkový. Ott. XIV 460b. — К. = městák. Tak spílali páni měšťákům. Pal. Děj. V. 2. 273. Knoflíkářství, n. Vz Ott. XIV. 459. Knocha, y, f. = noha (žertem. Slov. Zát. Př. 66. Sr. Klanice, Knochta. Klnoták, u, m. = hřeben na sknocené vlasy. Brloh. Kub. 153. Knotavec, vce, m. = malé dítě. Již. Mor. Šeb. 236. Sr. Knot. Knotnvka. Vz Ott. XVI. 508., XVII. 53. Kňouba, y, m. —nimial. Zub. Rozpr. fil. 169. Kňučna, y, f. = kňnuravé děvce. Lisic. Kňurkati. Za Sá. v VI. 624. polož. Kant. 30. Kňúrot, u, m. K. psí. Nár. list. 1898. č. 152. odp. Sr. Kňúřit. -kо (od adj. na -ši a -sky): včerajško, včilejško, letoško. Lor. 35. Sr. také List. fil. 1899. 369. Kobalt. Vz Ott. XIV. 465 K občina, v, f. Nemotorna k. (řeč). Vlč. Lit. I. 329. obec, bcc, m. = výklenek pod kamny. Tábor. Kub 153. Kober, bra, m. K. Ign. Leop., knihtis. 1825. —1866.; Bohusl., knihtis. a spis. 1849. až 1890. Vz Ott. XIV. 468. Koberatý, vz Koberavý. Kobercovaný = koberci položený. К. svět- nice. Pal. Záp. I. 47. KoBerec obyčejný n. běžný, orientalský, perský, pletený atd. Vz Ott. XIV. 468.	KoBerečník, a, m. také = prodavač ko- berců. Mus. 1898. 351. Koběta, y, f. = žena. K-ty rady robia klebety, Slov. Zátur. Př. 53^a. Kobík, a, m. = sýc. Kobla, y. f. = kobyla. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok 62. Kobliska Al. Vz Ott. XIV. 472., Jub. XV. Koblížek Kar., prof. a sp. s., 1838. —1897. Vz Ott. XIV. 472., Jub. XV. Kobližný. Děláš se chlap (statečným) a jsi jako k ná zena. Němc. III. 194. Kobový. K. křídla. 1487. Arch. XVI. 314. Kobula, y, f. = kobyla. Hanbi še jak k., kedž sanky prevraci (nehanbí se). Šár. Zát. Př. 31. KoByla. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 322b. K., vrch na Hané. Bdl. Mor. 3. Kobylák, a, m. = milovník koní. Fisch. Hosp. 187. Kobylí hlava — klenbový oblouk, jehož patky neleží \ jedné vodorovné rovině. Ott. XIV 473., 350b. — K., míst. jm. na Mor. Z Kobylího nic dobrýho, pobil chromej šma- tlavýho. Udeřil jím o zahrádku, tu máš chro- mej nа památku. Šeb. 195. Kobylice, e, f. — kovadlinka tvaru jedno- stranného. Ott. XIV. 346. Kobylinec = kobyliščí, ščív (šťovík. Mus. ol. V. 6. — K. = druh jablek nákyselných. Мин. ol. 1898. 108. Kobyliščí, n. = šťovík. Vz předcház. Ko- bylinec. Kobyližka, y, f. = kobližka. Slez. Lor. 73. Kobjlka. Nadávali jim kobvlek (že všecko snědli). Sdl. Hrd. IV. 147. — K. Histě (obilí) na k-lky skládati. Nár. list 1897. č. 239. feuill. Kobyl ská, é, f., les u Hrozenkova na Mor. Vek. Kobylunky, pozemek ve Slez. Lor. 82. Kobyrastel, pták. Židek. Dle Hanky v Mus. 1839. 112. (240. ) asi chybně m chřástel. Kobyšťa = hříbě. Slov. Zát. Př. 197. Pozn., 295 b. Kobzok, potok ve Slez. Lor. 82. Kobzolisko, а, п. — brambořiště. Slez. Lor. 73. Кос z Dobrše. Ott. XIV. 481. Коса, gt. kоčаčа, n. = kotě. Slez. Lor. 73. Kocáb, a, m. = dobytče staré, sešlé. U Že- liva. Čes. 1. X. 175. Kocala, y, f. = píseň při čepeni nevěsty. Hoř. 90. — Vz násl. Kotek (tanec). Kocankový křížek = z jívových ratolestí. Slez. Čes. 1. 1897. 463. Kocar = dlouhý, z řemenů tlustě uple- tený bič na krátké násadě. Mor. a slov. Čes. 1. VIII. 113., Phľd. 1897. 316., Srub. 106. Kocian Václ., spis., nar. 1858. Vz Ott. XIV. 477. Kocín z Kocinetu Jan, spis. Vz Ott. XIV. 478., Flš. Písm. 1. 356., Mus. fil. VI. 446. nn. (od Ant. Truhláře), Mus. 1872. 60., Osv. 1876. 797., 1877. 103. (B. Spiess). Kocmánek (Cosmanecius) Václ., spis., 1607. —1679. Vz Ott. XIV. 1053.