118

Konvise, e, f. = kommisse. Val. Tům. 11.

Konvolvulin, u, m. = druh glykosidu.
Vz Ott. XIV. 742.

Konylen, u, m. = uhlovodík dvojnásob ne-
nasycený. Ott. XIV. 762.

Kooptace, e, f., z lat. = přibírání členů
spolku vlastní volbou. Ott. XIV. 763.

Koordinaty. Ott. XIV. 763.

Kopa. Lepší k. za života, než po smrti

dvě. Obz. 1889. 29. Sr. Zát. Př. 195b. —,

(kopka) sena: babinec, čapa, dlopa, dlopka,

klapinec, lapa; rozházená: okrsle, okržle, posád.

Vck. Val. 20.

Kopač. K. a dělník. Hus I. 236.

Kopačka, y, f. = motyka (vinohradská).
Arch. XVI. 300. — K. = kopající žena;
kopání; k-čky = doba, po kterou se něco kopá
(bylo to v k-čky). Lor. 73.

Kopák, u, m. = míč na kopanou. Klatovy.
Kub. 153.

Kopaná, é, f. Hra na k-nou (míčem). Us.

Kopanec, nce, m. = kopnutí. Ve vých
Čechách. Čes. 1. X. 64.

Kopanice, e, f. = paseka. K. i paseka
= posekaný, okopaný, v pole obdělaný kus
lesa. — K. = půda sněhu prostá. Lor. 74.

Kopanina = kopec, kde se lámal kámen.
Kub. 153.

Kopař, e, m. = kdo skládá seno do kopek
Čes. 1. IX. 5.

Kopasník, a, m., nadávka (špatnému člo-
věku). Zát. Př. 13a.

Kopasný. K. střela! Zát. Př. 258^a.

Kopati. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
327.

Kopavo. Klátu voru na k-vo položiti t. j.
tak, aby konec její, je-li ohnutý, dolů do
vody šel; ale tak se neklade. Sr. Vejplav.
Čes. 1. VII. 20.

Kopčah = čásť mlýnského zařízení nad
lubem. Slov. Sbor. slov. III. 31.

Kopecká, pl. n., pozemek. Pck. Hol. 230.

Kopecký Matěj; Mart, právn. a oekonom,
1777. —1854.; Jan Dalibor, spis., 1815. —1859.;
Jan, spis. paedag., 1836. —1886.; Jos., kapitán
a spis., nar. 1853. Vz Ott. XIV. 767.

Kopejtka, pl. п., druh hub. U Křenovic.
Vchř.

Kopek, pka, m. = kopec U Polné. Hoš.
97.

Kopenec, nce, m. = mezník. Laš. Mus.
fil. 1897. 340.

Koperství = hra v kostky. Hus. Er. 1.
329.

Kopice, vz Kopýce.

Kopidlanský, vz Göbl (zde a VI. díl).

Kopidlant = kopytník, rostl. V Padolí.
Jrsk. XXIII. 316.

Kopiňec, ňce, m. = mezník. Slez. Lor. 74.

Kopisto, a, n. = kopist Jihozáp. Čech.
Dšk. Vok. 50.

Kopitár Bartol., slavista, 1780. —1844. Vz
Ott. XIV. 773., Jub. XVI.

Kopitovatosť a Kopitovatý v I. 748. za
Kopyto oprav v: Kopytovatosť a Kopytovatý.

Köpl Kar., archivní řed., nar. 1851. Ott.
XIV. 776.

Koplín, u, m. = kurník. Čes. 1. 1898. 233.

Kopná, é, f., jm. vrchu. Pck. Hol. 54.

Kopoč, e, m, = kopáč (náčiní na hnůj).
Slez. Lor. 74.

Kopov, a, m. Opaľuje všetky domy ako
к. (všudybyl). Slov. Zát. Př. 32a.

Köpplovka, у, f. Ostrov К., dříve: Rot-
tenhanský ostrov, zkráceně: Rohanský o.
u Karlina. Vz Nár. list. 1901. č. 61. feuil.

Koprěka, y, f. = Sternbergova máslovka
(hruška). Hoř. 295.

Kopretina: beraník, buličí voko, mládenec-
vdovec, Kačenka, svatojanské kvítí, bochníčky.
Na Hořicku. Hoř. 107.

Kopřivec, vce, m. = sveřepec v jetelišti.
Hluboká. Kub. 153.

Kopřivina, y, f. = často se opakující
kopřivka (kožní nemoc). Ott. XIV. 779a.

Kopřivka, y, f., vz předcház. Kopřivina.
— K. = kachna. Vz Šír. IV. 113.

Kopřivný. K. neděle = bílá, první po
velikonocích. Zbynice. Kub. L. f. 1900. 359.

Koprník. Vz Ott. XIV. 780.

Koprolalie, e, f., z řec. = záliba užívati
v řeči výrazů oplzlých a sprostých Ott. XIV.
790.

Kopt = saze, jichž se užívá za černou
barvu. Ott. XIV. 790.

Koptové = křesťanští potomci starých
Aegypťanů. Ott. XIV. 791.

Kopytník, rostl. K-ku užívaly к vyhá-
nění plodu. 1615. Mtc. 1899. 283.

Kopyto. Vz Ott. XIV. 795.

Koráb, u, m. = kůra. Chléb vyschlý jako
k. Hoř. 91. — K., jm. pole. Pck. Hol. 122.

Koral, u; ne. pl. korale. Gb. H. ml. III.
1. 80. Sr. Ott. XIV. 797.

Korábek, bku, m. Na K-bku, pozemek.
Hoř. 137.

Koralin, u, m. = červené barvivo. Vz Ott.
XIV. 797.

Korališe = korale. Slov. Sbor. slov. II.
131.

Kořalka, y, f., vrch v Blovicku. Plz. 12.

Kořalka. Vz Ott. XIV. 797., Ampažúra,
Šklebenec.

Kořán Jos., spis., řed kancelláře Čes. aka-
demie. Vz Ott. XIV. 805., Jub. XVI.

Koranda Václ. Vz Ott. XIV. 803., Fls.
Písm. I. 280.

Korbaška, y, f., pozemek ve Slez. Lor. 82.

Korbel = svícen kostelní cechovní horníků
v Kutné Hoře. Dač. II. 114.

Korčák, u, m. = dlouhý meč. Ott. XVI.
1045.

Kordulka, vz Kordula, Bruclek, Oplecník.
Ott. XIV. 812.

Korec Jan dr., prof. a spis., nar. 1856.
Vz Ott. XIV. 819., Jub. XVI.

Korejší. Vz Ott. XIV. 904.

Kořen. Pustil k. (uvykl, zdomácněl). Zát.
Př. 25. Sr. ib. 324^a. — K. Černý = kostivál
lékařský, symphytum off. Mus. ol. III. 136.,
X. 13.

Kořenačka, y, f., studánka. Pcl. Hol. 112.

Kořenči, n. = kořínky. Mus. 1898. 108.

Koření, n. Jako kollekt. také v pl. Gb.
H. ml. III. 1. 171. — K. = léčivé rostliny.
Hoř. 99. To je drahé k. (drahá masť). Hoř. 91.

Koření, n. = kouření. Má špatné k. =
dýmku. U Císař. Mtc. 1900. 344.