121

vz Zát. Př. 324b. — K. = podolek (rubáš)
Těšín. Čes. 1. VIII. 364. Sr. Kabátek (zde).

Košinář, e, m., rybník v Plzeňsku. Plz. 22.

Košný. Košné právo. Hutaři sbírali po
vinohradech před vinobraním hornému hrozny
do koše, aby prozkoumal, jsou-li hrozny již
zralé. Nár. sb. II. 78.

Košťál Synesius Alex., vrchní revid. с. к.
státních drah, spis., nar. 1849.; Jos., prof. a
spis., nar. 1851.; Frant., farář a spis., nar.
1857.; Jarosl., přírodozp. a spis., 1871. —1895.
Vz Ott. XIV. 968.

Košťavý kôň = sedraný, vyškudlý. Slov.
Zát. Př. 117b.

Koště. O skloň. vz Gb. H. ml. III. 1. 160.
Z koštěte nebude nikdy růže. Šml. IV. 63.

Koštětkář. K-ři = Šimanovští (dělají
košťata). Čes. 1. IX. 420.

Koštovati se = snažiti se, zkoušeti. Реs-
za ním skočil do řeky a koštoval se, zda
by jej udržeti mohl. Ezop. 344.

Koštyvoł, a, m. = kostival, rostl. Čes. I.
IX. 339.

Košuláč, e, m. = dítě chodící jen v košili.
Vz násl. Šeb. 230.

Košulanda, y, m. = košuláč. Šeb. 230.

Košulka, y, f. = košilka s dlouhými, ale
sdrhnutými rukávy. Jest zdobena vyšíváním.
Slez. Nár. list. 1898. č. 86.

Košut. Ty pochabý, bláznivý k. ! Slov.
Zát. Př. 19^b. — K. Bedř. Vil., cvang. farář
a spis., 1819. —1893.; -Benj., evang. far. a
spis., 1822. —1898.; Jar. Břet. č. orientalista,
1854. —1880. Vz Ott. XIV. 970. nn.

Kota, y, f., z lat. quota, v plánech po-
loho- a výškopisných a stavebních. Vz Ott.
XIV. 971. К. = triangulická výška. Pís. 8.

Kotal Čeněk. Vz Ott. XIV. 971.

Koťara v VI. 685. oprav v: Koťara

Koťara Vojt., č. básn samouk, 1742. až
1831. Vz Ott. XIV. 971., Čes. 1. IX. 341.

Kotárna, y, f., les u N. Hrozenkova. Vck.

Kotarnin, u, m., chemická zásada. Ott.
XIV. 972.

Kotáry, les u Vsetína. Vck.

Koťátko Václ., učit. a spis., 1810. —1876.
Vz Ott. XIV. 972.

Kotě = vrbový prut obalený koudelí nebo
vatou kratší než obvod koláče (čepce), jenž
tento čepec napínal. Chod. Čes. 1. VIII. 57.

Kotek, tka, m. = kočka. Hoř. 91. — K.
— tanec, také Kocala. Na Hořicku. Hoř. 162.

Kotel. Vz KP. IX. 9. nn., Ott. XIV. 973.
Výbuch kotlů. Vz KP. IX. 22. Úsloví atd.
vz Zát. Př. 10. — K. = hora v Krkonš.
Nár. list. 1897. č. 317. feuill.

Kotěra Jan, archit. a prof., nar. 1871. Vz
Ott. XIV. 980.

Kotevka, y, f. = muří noha válečná, roz-
socháček, Fussangel, f. Vz Ott. XIV. 980.

Kotík Ant., nar. 1840. Vz Ott. XIV. 981.,
Jub. XVI.

Kotlačka, y, f. = hořký lupen. Již. Mor.
Šeb. 23.

Kotlavina, у, f. = lafeta, vařené švestky.
Val. Mus. ol. XIII. 112.

Kotler Mich., Č. cestov. a spis., 1800. až
1891. Vz Ott. XIV. 982.

Kotlička, у, f. = posada. Stráž. Kub. L. f.
1900. 359.

Kotlina = nížina, která dříve byla je-
zerem. K. moravská. Vz Bdl. Mor. 8.

Kotlový. K. armatura či výstroj kotlu.
Vz KP. IX. 12.

Kotosčina, y, f., pozemek ve Slez. Lor. 82.

Kotouč, e, f. = štrudl (závinek jídlo).
Kukla 59.

Kotoul, u, m., v tělocviku to, co v prosté
mluvě slove trmelcem. Vz Ott. XIV. 987.

Kotovati, z fr. coter = cenný papír k zá-
znamu na burse připustiti. Ott. XIV. 987.

Kotrba = hlava. Věje mu z k-by (je
opilý). Hoř. 122. Úsloví atd. vz v Zát. Př.
324b.

Kotrbáň, ě, m. = svéhlavec Slov. Zát.
Př. 29a.

Kotrbelec Leop. 1815. —1889. — K. Alois,
básn. a spis., nar. 1849. Vz Ott. XIV. 987.

Kotrbokvětý čilimník, c. capitatus. Wlt.
23.

Kotrcati = kolibati. U Křenovic. Vlchř.

Kotrč, e, m. = ničema. Sušice. Kub. L. f.
1900. 359.

Kotrla, y, f., vz Skřivan lesní.

Kotrlka, y, f., vz Skřivan lesní.

Kotrouš, e, m. = svinutá houska jako
hlemýžď. Volyň. Kub. L. f. 1900. 359

Kotsmich Vojt. Vz Ott. XIV. 984., Jub.
XVI.

Kott Fr. Bedř., hud. sklad., 1808. —1884;
K. Fr. Št., prof a spis., nar. 1825. Vz Ott.
XIV. 988., Jub. XVI.

Kotúč, e, m., ozdoba ze stužek к věnci.
Již. Mor. Šeb. 288.

Kotúček, čku, m. = korunka pilíře. Čes. 1.
VIII. 399

Kotučie, n. Drží sa ho ako k. Slov. Zát.
Př. 233b.

Kotúčka, y, f., vz Kotula (VI. 689. ), Má-
selnice.

Kotula, kotulka, y, f. = mosazný kruh na
chomoutě. Slez. Lor. 74.

Kotulajka, y, f. = želízko při držátku na
péro. U Kašavy. Mus. 1898. 108.

Kotulka, y, f., vz Chocholouš, Kotula. —
K. = píst v maslince na vaření povidel.
Šeb. 288.

Kotvicový. K. krok hodin. Vz KP. VII.
274.

Koty = končetiny. Mě se zdo, že brzo
zbuříš kótami = natáhneš brka, upadneš.
Lor. 74.

Kotyška Václ., č. topograf, nar. 1865. Vz
Ott. XIV. 991.

Kouba Jos, spis., 1824. —1883. Vz Ott.
XIV. 993.

Koubek Jan Pravosl., básník. Vz Ott.
XIV. 993., Jub. XVI.

Kouble Jos., vikář a spis., 1825. - 1886.
Vz Ott. XIV. 996. — К. Jos., spis., nar.
1855. Vz Ott. XIV. 996.

Koudel. Dělá dobrotu, když už koudel
hoří (když už je pozdě). Hoř. 125.

Koudela, y, f = koudel. Kam chceš jíti
s k-lou, tam jsem já byl s lenem. Čes. 1. VIII.
328. — K. Petr, prof. a spis., 1838, —1874.
Vz Ott. XIV. 997.