122

Koudelka Αl., farář a překlad., nar. 1861.
Vz Ott. XIV. 997., Jub. XVI.

Koudelná, é, f. = zábava po spředení lnu.
Boršov. Kub. 153.

Koukati kam jak. Koukal na mne jako
Příbram na Sv. Horu, jako sova z hrnce.
Sml. IV. 84., 213. Kouká na to, jako sýkora
na lůj (divně). Tům. Ml. 268. — jak kde.
Koukal při tom jako přátelé u hrobu (smutně).
Sá. Kř. u pot. 155., Ves. rom. 71.

Koukl Ant., básn., 1860. —1884. Vz Ott.
XIV. 998.

Koukol, rod bylin hvozdíkovitých. Syno-
nyma vz v Kroku 1897. 201. Úsloví atd. vz
v Zát. Př. 326b.

Koukolník, u, m., trieur, nástroj k čistění
obilí od koukole. Vz Ott. XVII. 467a.

Koukořík, u, m. = bledule. Hoř. 108.

Koula Jan, archit., malíř a spis., nar. 1855.
Vz Ott. XIV. 998., Jub. XVI.

Koule. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1.
215. O kouli vz v Ott. XIV. 999. Soustruho-
vání koulí vz v KP. VII 260. K. v dělo-
střelectví: dělová plná, řetězová, svítivá,
žhavá. Ott. XIV. 1000

Kouleti. O tvarech vz Gb. H. ml. III 2
338.

Koulím, u, m. = kaolin. Jihozáp. Čech.
Dšk. Vok. 6.

Koumák, a, m., jm. koně líného. Čes. 1.
IX. 171.

Koumar, a, m., jm. koně barvy železné.
Ces. 1. IX 171.

Koun Jos., farář a spis., 1795. —1859. Vz
Ott. XIV. 1000.

Kounicové (Kúnicové) v Čechách. Vz Pal.
Děj. II. 1. 369.

Koupati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
352.

Koupej, e, f. = koupě. Ld. Neujalo se.

Koupel, i; přechází do vzoru, duše' a do
masc: z té k-le, do toho k-le. Vz Gb. H.
ml. III. 1. 362. K. nevodová a) sluneční, b) vzdu
chová, c) písečná, d) zemitá; vodní a) sedací,
b) úplná, e) poloviční, d) místní atd. Vz Ott.
XIV. 1003.

Koupelna. Zařízení k-ny. Vz Ott. XIV.
1003.

Koupiti co. Čo nekupuje, to nelutuje (co
nic nestojí, z toho se snáze uštědří). Mus.
slov I. 55. — si. Kup si, přidají ti. Us.
Seb. 221. — co zač. Koupil za Jesus Maria
uteč (ukradl). Mus. ol 1898. 109. — O po-
řekadlech atd. vz Zát. Př. 326^b.

Kouř. Padá-li k. z komínů dolů, žene-li
vítr k. z kamen do světnice, bude pršeti.
Čes. 1. IX. 254. Střecha děravá, k. v domě,
zlá žena k tomu, vyhánějí hospodáře z domu.
Rub. 303.

Kouřil Tom, prof. a č. historiograf, naŕ.
1844. Vz Ott. XIV. 1006.

Kouřim, původně Zlič. Vz Uč spol. 1897.
VIII. 13. K., ě, f. Gb. H. ml. III. 1. 110.;
později i -i (Kouřimi). Ib. 312. Časem také
z K-ma. Ib. 312., Arch. XVIII. 428. (r. 1508. ).
Do K-mě: Pal. Děj. III. 1. 289., IV. 1. 76.,
V. 1. 141. Do K-mi: Pal. Děj. III. 1. 396.,
V. 1. 141., Mus. 1871. 56. Do K-ma. 1424.
Pal. Děj. III. 2. 6., 421., Dač. I. 21. 311.,

147., Wtr. Ziv. vyš. šk. 567. (1606). Rada
města K-ma. 1656. Čes. 1. VIII. 336. Do
K-ma. 1632. Kor. jes. 27.

Kouřimsko, a, n Staré K. jako soukrají.
Vz Pal. Děj. II. 2. 244.

Kouřimský. K. župa. Pal. Děj. II. 2. 244.

Kouřiti. Jeli sme, až se nám k-lo (rychle).
Hoř. 126.

Kousal Jos, farář a spis., nar. 1856. Vz
Ott. XIV. 1008.

Kousanec, nce, m. = zuby kousnutím vy-
tlačené. Vých. Čech. Čes. 1 X. 64.

Kousati. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 325.

Kousavec, vce, m., rhagium, brouk. K.
černopásý, r. bifasciatum, hlodavý, mordax,
jednopásý, unifasciatus, páskovaný, syco-
phanta, slídivý, inquisitor, šíropásý, Ecoffeti.
Vz Klim. 637.

Koustek, stku, m. = kousek. Holic. 14.
Sr. Kouštěk.

Kout. Vytlouká všecky kouty (všude
vleze). Hoř. 91. Sháná štyry kúty do jed-
noho (nedělá nic). Mus. ol. 1898. 115. Po-
řekadla atd. vz v Zát. Př. 327a. Kdo z kouta
míří, jistěji udeří. Šml. X. 180. — K. =
předek, rod. Uvoditi urození své čtyřmi kouty,
dvěma předky dobrými (urozenými) po meči
a dvěma po přeslici. Chč. (Pal. Děj. IV. 1.
469. ). — K. šestinedělek. Vz Šeb. 11.

Kouti kdy. Vz Zát. Př. 148b.

Koutní. K. plachty. Vz Nár. sbor. 1899.
29. nn.

Koutnice. Pověry ku k-cím se táhnoucí
vz v Hlídce. 1899. 163. (Brt).

Koutro, a, n. = okřídlí nа střeše. Ces. 1.

VIII. 315. Vz Okřídlí.

Kouzále, e, n. = kozle. Jihozáp. Cech.
Dšk. Vok. 49.

Kouzlo. O skloň, vz Gb. H. ml. III. 1. 132.

Kouzlomocný. K. vláda. Louk. 76.

Kouzně, ě, f. = cestička mezi domy. Křemže.
Kub. 153.

Kov. Vz Ott. XIV. 1024.

Kovací kladivo = ruční, kterým se vládne
jednou rukou. Ott. XIV. 285. Vz Přitloukací.

Kovadlina. Vz Ott. XIV. 1018.

Koválíček, vz Budníček menší.

Kovaníčkovaný. K. prýmy. Sdl. Hrd.

IX. 19. Sr. Kovaničkový.

Kovář. Přísloví atd. Vz Zát. Př. 324b. _
K. = stvořitel. Králi náš, kováři světa. Modl,
ms. XXXIX. 61., СХП. 98. — K. = přísný
rada. V zlodějské řeči. Kukla 162. — K.,
vz Budníček menší. — K. = čes. nár. tanec.
Ott. XIV. 1015. — w. Mat. Radoslav; Mat.
dr., spis. a prof.; Eman. dr., 1861. —1898. Vz
Ott. XIV. 1015., Jub. XVI., Nár. list. 1898.
o. 193. 2. (Eman. ).

Kováříček, čka, m. = uhelníček (sýkora).
— K. Lad., učit. a spis., 1862. —1893. Vz
Ott. XIV. 1016.

Kovářík, a, m. = uhelníček (sýkora);
budníček menší. — K. Kováříci = pružnici,
elateridae, brouci. Ott. XIV. 1016. K., agriotes,
brouk. K. rýhovaný (obilní), a. lineatus, světlý,
pallidulus, štíhlý, sobrinus, temný, aterrimus,
začoudlý, ustulatus atd. Vz Klim. 437.

Kоvářka, y, f. = uhelníček (sýkora).