Předchozí (142)  Strana:143  Další (144) |
|
|||
143
|
|||
|
|||
stačila tedy domácí čeleď a chasa. Byli
předchůdcové potomního vyššího šlechtictva či stavu panského v Čechách. U cizozemců sousedních sluli reguli, duces, primores, optimates. Pal. Děj. I 1. 191., 199., 200. Lécha, nyní lícha. Slovo toto znamenalo
původně pole orné vůbec. Pal. Děj. I. 1. 191. Lechníček, čku, m. = таlíček. Kutná
Hora. Kub. 154. Lejdský. L. láhev, hustič. Vz Ott. XV.
815. Lejno. On to váží jako 1. (za nic toho
neváží). Chc. S. I. 244. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 111a. Lejnožrout. Vz Ott. XV. 817.
Lejsek šedivý (muchá ek, myšáček), malý
kominíček, ohniváček), černohlavý, bělo- krký, Šír II. 123. —128.; šedohnědý, musci lapa grisola, na Mor. u Loučky včelař, u Štramberka muchař, u Rožn. muchárek, u Hukv. mušurek, u Zubří sloupník. Mus. ol. III. 117., Ott. XV. 817. Na Hořicku 1. = rebek domácí. Vz Makalouš. Hoř. 108. Lejšina, y, f —jelšina. Phľd. 1897 674.
Lejtovec, vce, m. = zvonek ze spíže litý.
Slov. Phľd. 1897, 46. Lék musí býti sladký, pravda — sličná.
Čch. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 75. nn. Lékař. Vz Ott. XV. 118. Má-li 1. pomoci,
musíš mu odkryti rány své. Pal. D j. IV. 1. 244. Nedospě ý 1 — dospělý záhubce. Mnoho nerozumných lékařů hotová smrť. Ezop. 28l. Přísloví aul. vz v Zát. Pr. 328a. Lékárnictví. Vz Ott. XV. 818. Čes. lite-
raturu o něm v Jub. IIc 118. —119. Lékařský. V. vědy. Vz čes. literaturu
v Jub. IIc 1. -119 Lékařství. Vz Ott. XV. 820. nn L. li-
dové na Pelhřim. Vz Chorv. 64. nn. Vz Lék. L. vnitřní. Vz literát, v Jub. IIc· 25. —45 L. к spasení věčnému. Hus. Zrc. (Mus. fil. 1900. 211. ) Lekati se jak. Tak jsem se lek, jakoby
do mne z čista jasna hrom udeřil. Chorv. 100. Lekko = lehko Šniš. Zát. Př. 133b.
Leknice. Na Val. = rubáč (košile). Čes.
1. VIII. 202.
Lekno otočilo se okolo hlavy mé. Bibl.
Jan. 26. Leknouti se. O tvarech vz Gb. H. ml.
III. 2. 247. Lekli se strachem přílišným. Chč. S. I. 360. — se kdy. Leká se až druhý den (nebojí se). Tuw. Ml. 34. se jak. Lekl jsem, se, že mi ani krejcar v kapse nezůstal. Šeb. 223. Léknouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 247.
Leknutí. O pořekadlech atd. vz Zát. Př. 30.
Lekovník v VI. 831. oprav v: lékovník.
Lele = zelé (v dětské řeči). Val. Čes. 1.
X. 298. Lelek = kozodoj, nočni vlaštovka, slepouš,
Nachtschwalbe, Šir II. 5., na Mor. u Věrovic lulek, u Rožn. sivá sluka. Mus. ol. III. 76. Sr. Ott. XV. 833. — L. Cvprian, 1812. —1883., kněz a spis Vz Ott. XV. 831. Leleti, leleju, fluctuare. Zaniklo. Gb. H.
ml. III. 2. 264. Lemčík Vz Ott. XII. 227.
|
Lemeš vyplaziti (jazvk; opovržlivě). Slov.
Zát. Př. 2 4b. Leměz = základní trám krovu, · třetí stupeň
tak zvané (hodské škály station; krov sam jednoduše vázán. Chod. Čes. 1. VII 450. Leminger Em., čes. archaeolog, nar. 1846.
Vz Ott XV. 837 Lemoštítý. Vz Úzkořitník.
Lemotečký. Vz násl. Řetězník.
Lemovati koho = tlouci. Us. Kub. L. f.
1900. 360. Lemůvka, y, f. = límec u garažie (ka-
bátu). Mus. ol. V. 132. Lemúzi v Čechách. Vz Čes. 1. VII 89.
Len. Vz Ott XV. 841 Len a oves poli
škodí neb suší je, že neplodi. Fisch. Hosp. 28. Lén, léň i, f. — lenosť. Zaniklo. Gb. H.
ml. III. 1. 368., 313. Léň, i, f Vz předcház. Lén. — Lén =
líný. — v čem: v dobrých skutcích. Hus. Роst. 122b. Ľenej = jen. Zahubila ľ sedum synů. Brt.
P. n. 35. Ľ. že mňa srdce bolí nad deťami. Brt P. n. 17. Leněti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 269.
Lenež — pod/etí. Vz Sever.
Lengat sa v povetrie = houpati se. Slov.
Phľd 1897. 74. Lenivec, vce, m., dircaea, brouk. L. čer-
venouohy, d. rufipes. Klím. 503. — L. li- parus, brouk. L. hladkonosý, 1. glabrir« stris, hladký, dirus, německý, germanns. Vz Klim. 556. — L., les u V. Lo-enice. Hošek. Lenivosť. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 164.,
328a. Lenivý. Přísloví atd. vz v Zat Př. 164.,
328a. Sr. násl. Lenoch. — k čemu: к ply- nutí (k plován). Ezop. 48. Lenka, y, f., melaxoma, brouk. L. bul-
harská, m. bugharensis, černokrvá, nigri- pennis, dvacítitečná, vigintipunctata, kovo- lesklá, aenea, laponská, laponica, lemoštítá, collaris, měďová, cuprea, modrá, haemor- rhoidalis, topolová, populi, vrbová, saliceti, zelenohlavá, vittelina. Vz Klim. 691., Ott. XVI. 35. Lenní právo. Vz Ott. XV. 851.
Lenoch: darebák, darmožrút, daromník,
daromnica (žena), ni ý kôň, perivol, pecúch, olagan, popeliar popelval, Postojské Janko, povalač, skľago, telivo. Slov. Zat. Př. 168a. Sr. lán, láň, lehno. Jednoho lenocha dycky dům uživí. Š b. 219. Lenochodi. Vz Ott. XV. 856.
Lenoopi (úzkonosé opice). Vz Ott. XV.
857. Lenost' = slabost, mdloba. Vodné tele stává
se od mdloby žaludkové a jaterné, tak že pitie játry pro 1. vytáhnuti nemohú. Mas. ruk. 201b. Lenošiti. Lehko 1-ší se v blahobytu. Šml.
III. 95. Len sisi =jen když. Slov. Zát. Př. 290a.
Lenšaftní kverk (z něm. ). Arch. XVI. 268.
Vz Lentšaft. Lentšaft, u, m., z Lehenschaft = pro-
půjčka (později i najem) jistého dílu hor к těžení, někdy = dovolení ku pavování hor. Dač. I. 90. Sr. Lenšaftni. |
||
|
|||
Předchozí (142)  Strana:143  Další (144) |