143

stačila tedy domácí čeleď a chasa. Byli
předchůdcové potomního vyššího šlechtictva
či stavu panského v Čechách. U cizozemců
sousedních sluli reguli, duces, primores,
optimates. Pal. Děj. I 1. 191., 199., 200.

Lécha, nyní lícha. Slovo toto znamenalo
původně pole orné vůbec. Pal. Děj. I. 1. 191.

Lechníček, čku, m. = таlíček. Kutná
Hora. Kub. 154.

Lejdský. L. láhev, hustič. Vz Ott. XV.
815.

Lejno. On to váží jako 1. (za nic toho
neváží). Chc. S. I. 244. Přísloví atd. vz
v Zát. Př. 111a.

Lejnožrout. Vz Ott. XV. 817.

Lejsek šedivý (muchá ek, myšáček), malý
kominíček, ohniváček), černohlavý, bělo-
krký, Šír II. 123. —128.; šedohnědý, musci
lapa grisola, na Mor. u Loučky včelař,
u Štramberka muchař, u Rožn. muchárek,
u Hukv. mušurek, u Zubří sloupník. Mus.
ol. III. 117., Ott. XV. 817. Na Hořicku 1. =
rebek domácí. Vz Makalouš. Hoř. 108.

Lejšina, y, f —jelšina. Phľd. 1897 674.

Lejtovec, vce, m. = zvonek ze spíže litý.
Slov. Phľd. 1897, 46.

Lék musí býti sladký, pravda — sličná.
Čch. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 75. nn.

Lékař. Vz Ott. XV. 118. Má-li 1. pomoci,
musíš mu odkryti rány své. Pal. D j. IV. 1.
244. Nedospě ý 1 — dospělý záhubce. Mnoho
nerozumných lékařů hotová smrť. Ezop. 28l.
Přísloví aul. vz v Zát. Pr. 328a.

Lékárnictví. Vz Ott. XV. 818. Čes. lite-
raturu o něm v Jub. IIc 118. —119.

Lékařský. V. vědy. Vz čes. literaturu
v Jub. IIc 1. -119

Lékařství. Vz Ott. XV. 820. nn L. li-
dové na Pelhřim. Vz Chorv. 64. nn. Vz Lék.
L. vnitřní. Vz literát, v Jub. IIc· 25. —45
L. к spasení věčnému. Hus. Zrc. (Mus. fil.
1900. 211. )

Lekati se jak. Tak jsem se lek, jakoby
do mne z čista jasna hrom udeřil. Chorv. 100.

Lekko = lehko Šniš. Zát. Př. 133b.

Leknice. Na Val. = rubáč (košile). Čes.

1. VIII. 202.

Lekno otočilo se okolo hlavy mé. Bibl.
Jan. 26.

Leknouti se. O tvarech vz Gb. H. ml.
III. 2. 247. Lekli se strachem přílišným.
Chč. S. I. 360. — se kdy. Leká se až druhý
den (nebojí se). Tuw. Ml. 34. se jak.
Lekl jsem, se, že mi ani krejcar v kapse
nezůstal. Šeb. 223.

Léknouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III.

2. 247.

Leknutí. O pořekadlech atd. vz Zát. Př. 30.

Lekovník v VI. 831. oprav v: lékovník.

Lele = zelé (v dětské řeči). Val. Čes. 1.
X. 298.

Lelek = kozodoj, nočni vlaštovka, slepouš,
Nachtschwalbe, Šir II. 5., na Mor. u Věrovic
lulek, u Rožn. sivá sluka. Mus. ol. III. 76.
Sr. Ott. XV. 833. — L. Cvprian, 1812. —1883.,
kněz a spis Vz Ott. XV. 831.

Leleti, leleju, fluctuare. Zaniklo. Gb. H.
ml. III. 2. 264.

Lemčík Vz Ott. XII. 227.

Lemeš vyplaziti (jazvk; opovržlivě). Slov.
Zát. Př. 2 4b.

Leměz = základní trám krovu, · třetí stupeň
tak zvané (hodské škály station; krov sam
jednoduše vázán. Chod. Čes. 1. VII 450.

Leminger Em., čes. archaeolog, nar. 1846.
Vz Ott XV. 837

Lemoštítý. Vz Úzkořitník.

Lemotečký. Vz násl. Řetězník.

Lemovati koho = tlouci. Us. Kub. L. f.
1900. 360.

Lemůvka, y, f. = límec u garažie (ka-
bátu). Mus. ol. V. 132.

Lemúzi v Čechách. Vz Čes. 1. VII 89.

Len. Vz Ott XV. 841 Len a oves poli
škodí neb suší je, že neplodi. Fisch. Hosp. 28.

Lén, léň i, f. — lenosť. Zaniklo. Gb. H.
ml. III. 1. 368., 313.

Léň, i, f Vz předcház. Lén. — Lén =
líný. — v čem: v dobrých skutcích. Hus.
Роst. 122b.

Ľenej = jen. Zahubila ľ sedum synů. Brt.
P. n. 35. Ľ. že mňa srdce bolí nad deťami.
Brt P. n. 17.

Leněti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 269.

Lenež — pod/etí. Vz Sever.

Lengat sa v povetrie = houpati se. Slov.
Phľd 1897. 74.

Lenivec, vce, m., dircaea, brouk. L. čer-
venouohy, d. rufipes. Klím. 503. — L. li-
parus, brouk. L. hladkonosý, 1. glabrir« stris,
hladký, dirus, německý, germanns. Vz Klim.
556. — L., les u V. Lo-enice. Hošek.

Lenivosť. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 164.,
328a.

Lenivý. Přísloví atd. vz v Zat Př. 164.,
328^a. Sr. násl. Lenoch. — k čemu: к ply-
nutí (k plován). Ezop. 48.

Lenka, y, f., melaxoma, brouk. L. bul-
harská, m. bugharensis, černokrvá, nigri-
pennis, dvacítitečná, vigintipunctata, kovo-
lesklá, aenea, laponská, laponica, lemoštítá,
collaris, měďová, cuprea, modrá, haemor-
rhoidalis, topolová, populi, vrbová, saliceti,
zelenohlavá, vittelina. Vz Klim. 691., Ott.
XVI. 35.

Lenní právo. Vz Ott. XV. 851.

Lenoch: darebák, darmožrút, daromník,
daromnica (žena), ni ý kôň, perivol, pecúch,
olagan, popeliar popelval, Postojské Janko,
povalač, skľago, telivo. Slov. Zat. Př. 168^a.
Sr. lán, láň, lehno. Jednoho lenocha dycky
dům uživí. Š b. 219.

Lenochodi. Vz Ott. XV. 856.

Lenoopi (úzkonosé opice). Vz Ott. XV.
857.

Lenost' = slabost, mdloba. Vodné tele stává
se od mdloby žaludkové a jaterné, tak že
pitie játry pro 1. vytáhnuti nemohú. Mas.
ruk. 201b.

Lenošiti. Lehko 1-ší se v blahobytu. Šml.
III. 95.

Len sisi =jen když. Slov. Zát. Př. 290a.

Lenšaftní kverk (z něm. ). Arch. XVI. 268.
Vz Lentšaft.

Lentšaft, u, m., z Lehenschaft = pro-
půjčka (později i najem) jistého dílu hor
к těžení, někdy = dovolení ku pavování hor.
Dač. I. 90. Sr. Lenšaftni.