145

Letník. Zůstal v zahradě pod hradem
v 1-ku (v letohrádku). Pal. Záp. 1. 116.

Léto. Vz Ott. XV. 943. O skloň. sr. Gb.
H. ml. III. 1. 146. Lidé se radují létu a
včely květu. Množil Bůh léto hmyzem a zimu
mrazem. Deštivé 1. horší podzimku. Hrub.
16. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 226. nn.,
328b., XIV. 2.

Letopisy. Staré 1. Vz Flš. Písm. I. 239.,
Ott. XV. 943.

Letopočet. Vz Ott. XV. 943.

Letora. Znamenati, kdož jest které 1-ry,
tocíš přirození. Maš. ruk. 36^a. L. pravo-
krevná, pěnohorká, kalostudená, vodokrevná.
Ib. 30a. Sv. Ott. XV. 945.

Letos = léto se (léto toto). Gb. H. ml.
II. 1. 507.

Letošník Jos., nar. 1847., řed. učit. ústavu,
spis. Vz Ott. XV. 945.

Letoun = létací ssavec·. Vz Ott. XV. 946.

Letovisko. Bol (byl) na planom 1-sku
(o hubeném). Slov. Zát. Př. 64a.

Letovna, y, f., Artemis. Louk. 26.

Letuška, y, f. L. indická, galeopithecus
vo ans, ssavec z řádu poloopic. Vz Ott XV.
949.

Leucitoid, u. m., nerost. Vz Ott. XV. 951.

Leucitovec, vce, m., hornina. Vz Ott.
XV. 951.

Leuka, y, f. = louka? Tři leuky daleko
od města. Pal. Děj. IV. 2. 272.

Leukolátka, bezbarvá látka. Ott. XV. 954.

Leukosloučenina, bezbarvá látka. Ott.
XV. 954.

Leukozásada, bezbarvá látka. Ott. XV.
954.

Lev = znamení nebské. Co za něho činiti
a čeho nečiniti. Vz Rozb. II. 192. Narozený
na lvu je tvrdošíjný. Sá. Kant. 35. — L.
Jos., pěvec, 1832. 1898. Vz Nár. list. 1 -98.
17. /3. odp.

Leva, y, f. = druh plevy. Sbor. slov. II.
138.

Levarky, trať u Vrbice. Šeb. 192.

Levhart. Vz Ott. XV. 966.

Levnota, y, f. = počasí, když zima oble-
vila, mírná zima. Zát. Př. 228^a.

Levo. Na vás se zhoršili a po levu vás
v tom roznášeli. 1630. Kom Kor. 11.

Levobočství, n. Slád. Lear. 22.

Levon, a, levoň, ě, m. = znamení Iva ve
zvířetníku. Pacholek narozený v levoni. Maš.
ruk. 23^a. Narozená v levonu. Ib. 24^a.

Levštén, a, m. = skladatel, sv. Mařie
s nebes chvály'. Flš. Písm. I. 55., 80.

Levý Václ. Sr. Jub. XVIII, Ott. XV. 973.
L. Fr., nar. 1884., spis. Vz Ott. XV. 974.

Lexa Jos., cukrovar, inženýr. Vz Ott. XV.
982.

Lexikografie česká, vz Jub. IIIb. 35. —42.,
řec. a latin. Vz ib. III^е. 76.

Lezoun, a, m. L-ni, scansores, ptáci. Mus.
ol. III. 76. — Lezouni, labyrinthici, čeleď ryb
ostnoploutvých. Vz Ott. XV. 528., 984.

Lézti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 145.

Lež. O skloň, vz Gb. H. ml. III. 1. 400.
Směle učinila, sama jim v hrdlo jich lež
vrazila. Hus II. 105. Přísloví atd. vz v Zát.

Př. 46. nn., 329a. - L., m. = lhář. ML.
(Gb. H. ml. III. 1. 400. ).

Ležák, a, m. Ležáci = lidé bez jmění a
bez určité živnosti, bývalí žoldnéři, kteří už
nesloužíce po krčmách se potulovali a ne-
plechy tropili. Vz Pal. Děj. V. 1. 197. —
L. = sluka slrední. Ott. XV. 985. — L., u,
m. = zboží na skladě ležící. Us.

Ležení vojenské. Vz Ott. XV. 385.

Ležeti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
285 — Leží na břiše, jakoby hříbata pásl.
Tům. Ml. 119.

Ležník, u, m. = lyžešník, lyžník, kos na
ležky (lžíce, vidličky, nože, vařečky atd. ).

Lhaný. Co šuškané, všecko lhané. Mus.
ol. 1898. 109.

Lhář. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 46. nn.,
329a.

Lháti, lžu; přech. lže, lžúc; lhu, lhou, lha,
analogií podle mohu. Gb. H. ml. III. 2. 363.
Přech. lže, lžíc. Št. Uč. 15., lžúce. Ev. ol.
323. Nelža. Brt. D. II. 61. (kopanič. ). Sr. Gb.
H. ml. III. 2. 303. Přech. lha, lhouc, Hus, Br.,
Vš., lhaje, lhajíc, Tomsa. Stále ještě tvar
lhu prohlašován za mylný. Tvrzení toto jest
mylné a nehistorické; od XVI. stol. zná spi-
sovný jazyk téměř výhradně jen lhu (nelnu,
1511. Arch. XIII. 411., Rokyc 32^a., lhou
Brikcí 137., 355. a j. ) a vzhledem k pol. lge,
rus. lgu jest to tvar spisovně jediné opráv-
něný. Zaváděti lžu jest tolik, jako zaváděti
inft. počati m. počíti; dovolávati se obec-
ného lžu nepostačuje; neboť obecný jazyk
má také můžu, peču atd. Flš. v Mus. fil. IV.
480. Pravím, že na mne lže (nepravdu o mně
mluví). Arch. XVI. 53. Ústa, kteráž lží; když
lidé zle dějí proti vám, lžíc. Rozb. П. 145.
(Č. má tyto tvary za nepravidelné). Věc
hanby plná jest lháti. Krs. Ten. 28. Přísloví
atd. vz v Zát. Př. 46. nn.

Lhocka, cek, n. = pozemek. Pck. Hol.
122.

Lhostejný. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 39. nn.

Lhota. L. znělo původně lehota od leh-ký
a zavírá v sobě pojem ulevení, úlevy, svo-
body. Dáváme osadníkům plnou svobodu,
která Česky lhota slove. 1356. Bdl. Mor. 363.
Zruším já jim starou lhotu (privilej, svo-
bodu). 1420. Pal. Děj. III. 1. 377. — L. Ant.
Jan (+l890. ). Vz Jub. XVIIL, Ott. XV. 1000.
až 1001.

Lhotník, a, m. = nový osadník, kterému
dána byla lhůta. 1581. Mtc. 1897. 356.

Lhotský Αl., nar. 1851., spis. Vz Ott. XV.
1004.

Lhůta. Vz Ott. XV. 1005. Soudní 1.: ko-
nečná, Nothfiist, soudcovská (tu vyměřuje
soudce), zákonná (tu vyměřuje zákon). Vz
Ott. Řiz. I. 346.

-li při otázkách přímých v bibli: Řekl
Pavlovi: Chceš-li jíti do Jerusalema. Sk. ap.
25. 9. (Rozb. kral. 44. ). Víšiš (= víš-li) o ně-
jakém zisku. 1479. Arch. XVIIL 407.

Liany, rostl. Vz Ott. XV. 1006.

Liatoš, e, m. = litý zvonec. Slov. Zátur
Př. 236a.

Líb, ľúb = miláček z adj. libý. Gb. H. ml.
III. 1. 282.