149

Lithocysta, druh buňky krystatní. Ott. XII.
479.

Lithografický. L. kámen. Vz Ott. XVI.
156.

Lithoidit, u, m., hornina. Vz Ott. XVI.
161.

Lithotomie. Vz Ott. XVI. 161.

Lithotripsie. Vz Ott. XVI. 162.

Líti, vz předcház. Léti a Gb. H. ml. III.
2. 213. — se jak. Leje sa ako z cievek,
ako zo džbara, ako z kupy, ako zo suda,
ako z vreca, ako z ryne. Zát. Př. 230b.

Litka = závdavek. Mus. ol. 1899. 28. a j

Litkup. Vz Ott. XVI. 166.

Litkupníci či sensalové prostředkovali
obchody. Mus. 1899. 21.

Lito, a, n. = vršek mladého jedlového
stromku ovinutý fábory; s ním chodi О květnou
neděli. Jrsk. XXII. 231.

Litování, n, = dárky dávané od hochů
děvčatům o kvetnou neděli. Jrsk. XXII.
231.

Litovati se čeho komu. L-val se toho
svej vrchnosti = stěžoval si. Laš. Mus. fil.
1897 441. — L. = mstíti se, činiti si ná-
hradu za škodu. 1445. Pal. Děj. IV. 1. 121.

Liturgie. Vz Ott. XVI. 181.

Litý vdolek = lívanec Hoř. 183. Do boty
litý Němec. Jrsk. XIX. 229.

Lívance, tanec. Vz Čes. 1. VIII. 425.

Lívanec. Líce mu (radostí) září, jak máslem
politý 1. Mršť. 129.

-livý: bojazlivý, chrobalivy. Slez. Lor. 35.
Konc. u Husa. Vz List. fil. 1900. 231., 232.

Lízaná = poslední řad obilí. Již. č. Kub.

Lizanec, ňce, m. = pohlahek. Slez. Lor. 74.

Lízati. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
359.

Lízavý. L. jako štír. Rozb. III. 721.

Ližč = lézti. Slez. Lor. 74.

Lízina, y, f. L. ve stromě (místo vylízené).
Čes. 1. VII 361.

Líziti. Stromy l. a káceti. Arch. XVI. 532.

Líznouti = udeřiti. Ten ho tím prutem
lízl (švihl). Us. Vchř Sr. Lízati.

Líznutíčko, a, n. To bylo 1. (o dobrém
pivě)! Tům. Ml. 65.

Líznutý = zatčený. L. dejchavec (poberta).
V zlodějské řeči. Kukla 161.

Lnáře. Vz Dač. I. 222., Ott. XVI.

Lnice, e, f. = květel, linaria, rostl. Vz
Ott. XVI. 36.

Lnicový. Vz Holořitník.

Lobkovice. Bohusl. Hasištejnský z L-vic.
1460. —1512. Vz Flš. Písm. I. 260. Wtr. Vys.
šk. 26., Ott. XVI. 229. nn. Jan z L-vic a na
Hasištejně. 1450. —1517. Vz ib. 286. Jan
Popel z L-vic. 1490. —1569. Vz ib. 338. Kníže
Jiří z Lobkovic, nejvyšší maršálek král. če-
ského. Vz Ott. XVI. 228.

Loč = líti. Slez. Lor. 74. — Ł. = láti.
Slez Lor. 74.

Lociga, y, f. = nadávka (Člověku zlému).
Slov. Zát. Př. 13. a.

Locika, vz Ott. XV. 536.

Loď. Vz Ott. XVI. 240. nn.

Loděc, ďce, m., baris, brouk. L. černonosý,
b. Villae, dvoj barvý, analis, fialový, angusta
(violacea), lesklý, timida, měďonosý, cupri-

rostris, modravý, coerulescens, modrokrový,
picicornis, modrozelený, chorizans, úhledný,
artemisia, zhledný, lepidus, zelený, chloris,
zelniční, laticollis, žíhaný, scolopacea. Vz
Klim. 589.

Loden = tkanina z mykané vlny řídce
tkaná. Vz Ott. XVI 249.

Loděnice, e, f. Vz Ott. XVI. 249.

Lodí. O skloň. sr. Gb. G. ml. III. 1. 251.

Lodilapství, lodilovectví, n. = kapéřství.
Ott. XVI. 251.

Lodilovec, vce, m. Loupežník a 1 Pal.
Děj. V. 2. 134.

Lodiplavný. L. cesta. Louk. 67.

Lodivod, Lootse. Vz Ott. XVI. 251., Lodi-
voda.

Loďkovitý. L. kosť u nohy, os navicu-
lare. Ott. XII. 273.

Lodl Jan, 1813. —1892., spis. Vz Ott. XVI.
252

Lodnářství, n. Vlč. Lit. I. 347.

Lodničník, a, m., lymexylon. L. obec,
1. navale (brouk). Klim. 467.

Logarithmus. Vz Ott. XVI. 256.

Logika = nauka o správném myšlení. Dk.
Paed. 9. Vz Ott. XVI. 260. nn. L. ve školách
ve středověku. Vz Wtr. Part. 581. nn.

Logismografie, z řec. = způsob účetní
soustavy. Vz Ott. XVI. 262.

Loházka, у, f., vz Geršňa.

Lojař, e, m. = kdo prodává lůj. Us.

Lojko Gust. (pseudon. Hostivít Tisovský),
slov. básn., 1843. —1871. Vz Vlč. Lit. slov. I.
226., 272.

Lojman, u, m., vz Jolman (jilm).

Lojnice, rod puporodek. Vz Ott. XVI. 75.,
XVI 277.

Lokain, u, m. = lokaonová kyselina. Ott.
XVI. 277.

Lokal bez předložky. Byl u Blažeje toho
Času faráře městě Dašic. 1610. Čes. 1. VII
281. Pak jaře (na jaře) hnůj rozvážej. Ib.
374. Žíly letě rychleji tepů nežli zimě. Maš.
ruk. 173a. (Mus. fil. 1898. 209. ). Téhož roku
Falcu děvče se ztratilo; Do arestu Vídni
vzat byl; Stálí víře buďte. Har. J 36., 57.
(U Har. dlužno říci, že on i jiné předložky
vypouští). Ale on malo Vídni bývá, nez vždy
v Linci jest. Sdl. Hr. IV. 27. Vídni = ve
Vídni. Holic 14. Žíla, kteráž nad třmenem
vrchu hlavy jest; Bývá voda (moč) červe-
nější od horkosti vrchnie jakožto létě. Maš.
ruk. 44^b., 169. Na podzim a zimě co se stane
člověku nemocí. Ib. 175^a. Aby běhání ne-
bylo zimě. Rozb. III. 742. Létě, zimě, vrchu.
Cf. Mus. fil. 1899. 264. o 1. — Cf. Ott. XVI.
277.

Lokaonový. L. kyselina. Vz Lokain, Ott.
XVI. 277.

Lokaosa, y, í. = lokain. Ott. XVI. 278.

Lokát, lokátor, a, m. nejnižší učitel obecné
školy ve středověku. Vz Mus. 1900. 5., Wtr.
Part. 804.

Lokati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 365.

Lokay Ant., dramatik, 1847. —1897. Vz
Ott. XVI. 278.

Loket. O skloň. vz Gb. H. ml. III. 1. 426.
— Vz Ott. XVI. 278. — L. = svlak, silná
lišta v točně. Na Hořicku. Čes. 1. VIII. 205.