165

Mikuláš z Vlásenice, f 1495. Vz Pal. Děj.
IV. 1. 405. M. z Pelhřimova, + ok. 1459. Vz
Pal. Děj. IV. 1. 398. — M. Jos. (Boleslavský),
1829. —1892. Vz Ott. XVII. 318. — M. sv.
Den sv. M-še na Vyzovsku. Vz Mus. ol. XII.
12., na Pelhřim. Vz Chorv. 124. nn, Wtr. Part.
422., Pŕ. star. H. 21. Nadílka na sv. M-še.
Vz Čes. 1. X. 131.

Mikulášenci. Vz Pal. Děj. III. 1. 430.,
IV. 1. 405., V. 1. 271., Mikuláš z Vlásenice.

Mikuláška, y, f. = žena přestrojená za
Mikuláše. Čes. 1. IX. 404. Slez.

Mikušovce, ves na Slov Phľd. 1897. 105.

Milánství, n. = milkování. Slád. Oth. 165.

Míle. První m. nejdelší. Pal. Pam. 276.
Pořekadla atd. vz v Žát. Př. 331b. j

Milenec. Jsouť šílenec a m. a básník jen
z obraznosti cele složeni. Slád. Sen 84. Sr
ib. 85.

Milenovy, míst. jm. Pck. Hol. 116., 150.

Milešovka, y, f., vrch v sev. Čech. Vz
Ott. XVII. 333,

Milič z Kroměříže. Vz Pal. Děj. III. 1.
14. nn., Ott. XVII. 337., FIš. Písm. I. 127.,
Jub. XX.

Milík. Hus I. 273.

Milíř. Slova toho uhlíři málo kde znali,
říkajíce: hromada. Sr. Čes. 1. VII 15.

Militantní výrok. Král v List. fil. 1900.
320.

Millauer Max (Max Meitl), spis, nar. 1784.
až 1840. Vz Ott. XVII.

Million Marka Pavl. Vz Flš. Písm. I. 255.

Milobohová skála na Trenčan. Sbor. slov.
III. 6

Milojasný pramínek. Sá. Kř. u pot. 144.

Miloskvělý měsíc Slád. Tayl. Col. 28.

Milosrdenství. Úsloví atd. vz v Zát. Př.

108a.

Milosť. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 331b.
M. z lidí blázny činí. Br. Věk. 147. M. vraždí
odpouštějíc vrahu. Slád. Rom. 83.

Milostivec, vce, m., miserator. Ž. pod.
Pat. 166.

Milosťmaminka, y, f. Šml. IV. 52.

Milostnička, y, f. = milenka. Mus. 1871.
375. Sr. Milostnice.

Milostnooký. M. dívka. Ld. 30.

Milošče. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1.
220.

Milovábný tvor. Šml. IV. 130., IX. 67.

Milovatel. Pal., Rozb. II. 147.

Milovati. Někdo miluje dolky, někdo
holky a někdo homolky. Hoř. 122. — jak.
Miłuval ju, až sa v Sedmihradskej zemi dubec
ohýbal. Brt. P. n. 86. Úsloví atd. vz v Zát.
Př. 331b.

Milovzácný. M. vděky. Sml. IV. 71.

Miltner Jan Boh. Vz Ott. XVII. 367.,
Jub. XXI; Fr. Kar., archaeolog; Jindřich,
arch. f 1881. Vz Ott. XVII. 367.

Milúchov, a, m., trať. Pck. Hol. 140.

Milý. Co milo nám, to nechce k nám, co
nás mrzí, to se nás drží. XV. stol. List. fil.
1898. 197. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 331b.

Mimo na Císařovsku jen příslovce: Leješ
mimo. Místo předložky užívají tam kole a
krom. Vz Mtc. 1900. 140.

MimoBiBlický. M. podání v církvi. Pal.
Děj. III. 1. 273.

Mimočeský státní svazek. Řezn. Pal. 163.

Mimochod, u, m. = chod mezi krokem a
klusem. Ott. XII. 281.

Mimokollejní veršotepci. Wtr. Živ. vys.
šk. 136.

Mimokořenný. M. živel slova. Vést. 1901.
168.

Mimoprofessorský přítel. Wtr. Živ. vys.
šk. 153

Mimoprvý. M. slabika. Dšk. Vok. 45.

Mimosoudní doznání. Ott. Říz. I. 9.

Mimosporný. M. řízení. Vz Ott. Říz. I.
147.

Mimozemní firma = cizí. Nár. list. 1897.
č. 251.

Minář, a, m. — mlynár. Slov. Sbor. slov.
III. 37.

Minářík Jan, malíř, nar. 1862. Vz Ott.
XVII. 374.

Mince (v zemích čes. ). Vz Zbrt. Bibl.
632. -648., Ott. XVII. 375.

Mincíř, e, m. M-ři řezali v lůnech (v díl-
nách) z prutů stříbra kratší kousky a bili
z nich tenké plíšky, které zmítaři ve výhni
zmítali, a kterým klopíři kulaté podoby dá-
vali. Zavadil a Lašek.

Mincmistři v zemích Čes. Vz Zbrt. Bibl.
632.

Mincmistrovský. M. povinnosť. Dač. II
105.

Mincovny v zemích čes. Vz Zbrt. Bibl.
632.

Mineralogie. Čes. literaturu o ní vz v Jub.
IIb. 23. -29. Sr. Ott. XVII. 382. nn.

Minett, u, m., tanec na Hlinecku. Vz Čes.
1. VI. 546.

Miniс se = míhati se. Slez. Lor. 75.

Ministerial, a, m. = člověk zavázaný
zeměpánu jistou službou (hlídal lesní včely,
bobry atd. ). Hlídka 1896. 182.

Minonosový. M. oddělení loďstva. Nár.
list. 1897. č. 73. 5.

Minorité, bratří sv. Františka. Vz Pal.
Děj. II. 2. 418.

Minouti 1. vzor sloves 2. třídy. Vz Gb.
H. ml. III. 2. 236., 249.

Minsterberský. M. knížectví ve Slezsku.
Vz Pal. Děj. IV. 1. 306

Minulosť. Úsloví atd. vz Zát. Př. 215. nn.,
XII. 10.

Minulý. Tvoření m-ho času. Vz Gb. H.
ml. III. 2. 422. Vz Praeteritum.

Minutý = minulý. To bylo minutej tejden.
Hoř. 87.

Miocén, u, m. = mladší oddělení třeti-
horního utvaru. Vz Ott. XVII. 400.

1. Mír. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 137.

3. Mír = roční daň pokoje, tributum pacis.
Pal. Děj. I. 2. 282. Daň míru byla daň pla-
cená hotovými penězi; m. boží bylo jisté
obmezení pěstního práva. Vz Ott. XVII.
402. nn.

Mira = myrrha. 1597. Mus. 1899. 122.

Míra. Míry a váhy. Vz Ott. XVII. 418.
Míry v zemích čes. Vz Zbrt. Bibl. 648. — Ve
všem sluší zachovávati míru a mírnosť. Fisch.
Hosp. 8. Pořekadla atd. vz v Zát. Př. 331a.