192

Numismatika v zemích čes. Vz Zbrt.
Bibl. 632. Literaturu o ní vz Jub. Ic. 80.
až 86.

Nundiliales = místy plat učiteli dávaný
o trhu. Mus. 1900. 3., Wtr. Part. 234.

Nunvování, n. = odstraňování vaječníku
ženských zvířat. Ott. XIV. 36. Sr. Miškovati.

Nuoselský. N. obec. Arch. XVIII. 366.

Kusa, nusa! = vari! ticho! pst! Slov
Mus. 1848. II. 312.

Nůsal m. nosal = nosík. Dšk. Vok. 46.

Nusle. Z Nuosl a Psář 1492. Arch. X VIII.
365.

Nuta, y, í. = nota. Nimo nuty = neumí
zpívati. Slez. Lor. 75.

Nutnosť. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 215.,
XII. 10.

Nuzař. Sr. předcház. Lašút.

Nuzoucí. Přišel na mizinu n Br. Hod. 9.

Nůž. Bez noža jak bez ruky. Mus. ol.
1898. 111. Byl muž jako na dvě strany nůž.
Ŕezn. Sp. 164. Nikdy nenechám nože zby-
tečně ležet, aby dušička, letíc světnicí, na
něm se ne pořezala. Sá. Kant. 29. Když leží
n. ostřím hore, stane se neštěstí (čarodějnice
čarují). Seb. 225. Pořekadla atd. vz v Zát.
Př. 339a.

Nůžal, u, m. = nožík. Dšk Vok. 46.

Nůžka. Kozí nůžka к napínání kuše a sa-
mostřílu. Sdl. Hr. IV. 76.

Nůžky cirkularní, klempířské, kružní,
krycí, oválové, pákové, přímobežné, stolní
n. tabulové, špalkové, zámečnické atd. Vz
KP. VH. 345., Ott. XIV. 345. Pracuje
více nůžkami než pérem (vystřihuje cizí
zprávy, podává více látky sebrané než své).
Nár. sbor. III. 130.

-ný u Husa. Vz List. fil. 1899. 454. —
-ný a -ni. Palacký mívá -ný m. obyčejného
nyní -ní nebo naopak. Vz Mtc. 1901. 152.

Nyestieyka. My sme kniežie a n. jest
chlap. Št. Bes 97.

Nyní. čes. nini, ničky, ninčky, ničkom,
teď; na Mor. včil, včilka,; opav. včilej; slov.
včel a včil, čul, teraz. Šb. D. 81. Anna nyní
(m. tehdá) dvacítiletá (v XIV. stol. ). Nyní
(m. tehdá) vládnul v něm p. Jindřich (XIV.
stol. ). Pal. Děj. II. 1. 357., 361. a j.

Nynínosť, i, f., praesentia. XV. stol. Mus.
1899. 507.

Nýti. O tvarech vz Gb. H. ml III. 2.
207.

Nytrova, y, f., vrch ve Slez. Lor. 82.

Nzieti, nžu, nzíš, tabescere. Zaniklo. Vz
Gb. H. ml. III. 2. 287.

Vz Gb. H. ml. III. 2. 459. Ve vých. ná-
řečích novotvary na -o ukončené m. na -e:
vajco, okénco atd. Ib. III. 1. 154. Změny
hlásky o (ó) nа Hořicku, vz Hoř. 74., v ji-
hozáp; Čech. vz Dšk. Vok. 42., u Císařova.
Vz Čes. 1. VI. 584., na Hornoostravsku vz
v Lor. 13. Přehlasování o v starší době na
Lašsku. Vz Mus. fil 1897. 202., 205. - Slova
ukončená v -o sklánějí se podle vzorce
, město'. Vz Gb. H. ml. III. 1. 136. — O kon-
covka vok. sg. a) u, ryba': rybo; za vok.
bývá také nom: Neplač, holka, vz Nomi-
nativ, Gb. H. ml. III. 1. 175.; b) u, vládyka':
vládyko; odchylkou bývá nom., vz ib. 196.;
c) u, duše' ve vých. nářečích: dušo, vz ib.
206. (Brt. D. I. 20., -e, -i); d) u, kosť: kosťo,
valaš. Vz ib. 343, -e, i. — Ó koncovka a)
gt. pl. m., -óv (-ův), vz Gb. H. ml. III. 1.
56; b) instr. sg. а) nа Hané u, ryba': rebó,
vz ib. 177.; (ó) u, duše': růžó (na Dolní
Bečvě. Brtch. ), vz ib. 209.; y) u, kosť:
kostó, mor. Vz Ib. 345., -í. — Mužská pří-
jmení ukončená v -o patří ke vzoru město,
ale tlakem významu mají v některých pádech
odedávna koncovky ze vzorů mužských:
gt. sg. Stýbla, Vrťátka; dat. a lok. sg. -ovi;
pl. nom. -ové, gt. -ův, dat. -ům, akk. -y,
lok. -ech., -instr. -y. Sr. Gb. H. ml. III. 1.
148. — O přípona 1. os. sg: praes. m. -u
(-i) na Hané: neso, krejo, malujo. List. fil.
1898. 75., Gb. H. ml. III. 2. 7. - Ó přípona
v 3 os. pl. na Hané m. -ou: vedó m. vedou.
Vz List. fil. 1898. 94 — Příslovce na -ο

m. na -ě často v okolí svojanovském ve
vých. Čechách: čerstvo, hrozno, prudko,
silno atd. Vz Čes. 1. VIII. 274. Ta jsou
hojná v Hornoostravsku. Vz Lor. 68. Na
Císařovsku mají velikou většinu proti pří-
slovcům ukončeným v ě: tuho, bídno, pevno
atd. Vz Mtc. 1900. 344. — Ó předložka na
Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 142.

Ob-: obžiti, Hus I. 18., 30., II. 235., ob-
mytie II. 234., objiesti I. 329, obmalomoc-
neti I. 344.; strč. bvvá: ožiti, omalomocnčti
Mus. 1898. 243.

Ob. Místo toho bývá nа Císařovsku vždy
přes. Bydlí přes dva domy. Mtc. 1900. 142.

Oba. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 456.
Skloň. na Lašsku. Vz Mus. fil. 1897. 434.
Taxy obouch kancelář. Holic. 48.

Obabušit, vz Nababušit.

Obalček, ečku, m. = obalek, límec u ko-
šile na zápěstí. Slov. Sbor. slov. II. 121.

Obaleč, e, m., motýl. Sr. Stein. 139.,
Exl. 79.

Obalek, lku, m., vz předcház Obalček.
— O. u nohavic. Vz Prievlak, Obrov.

OBárati. Bol tam, kde psom chvosty
obárajú. Zát. Př. 249a.

Obařený, abgebrüht. XVI. stol. Rozb.
II. 184.

Obarky = polívka jitrnicová. Slov. Zát.
Pr 219a. Sr. Ovárka.

Obáslo. Z jednoho obásla natká se půl
lokte plátna. Fisch. Hosp. 427.