193

Obaštovati tvrz = baštami obehnati. Pal.
Děj. V l. 161.

ObBaučoke (-y) = obojky na ženských ru-
ka e, ch. Slov. Phľd. 1897. 675.

Obcování se zlými. Vz Zát. Př. 116b.

Obcovati jest všem spolu vóbec dobrého
pozívati. Hus I. 27. Sr. násl. Obec.

Občaděný = osmahlý. Šeb. 288.

Občadlý = osmahlý. O. jak cigán. Seb.
63.

Občadnouti = osmahnouti. Seb. 25.

Obdankovati. Kurfiřt lid o-val = pro-
pustil. 1623. Sdl. Hr. VI. 195.

Obdivovati co (m. se čemu). Měl jsem
príležitosť bystrotu rozumu jeho o. Pal. Záp.
1. 49.

Obdloužný. O. postava. Za Št. polož:
Bes. 21.

Obdoleť. Nemožu to o. = obdělati, ne-
stačím sám na všecko. Laš. Brt. D. II. 350.

Obdrúžiti co kam. Nejprve dal jest
jemu sudlicí ploskú a potom obdrúžil veň
sudlici a jiní tepúce jej. Let. č. 234.

Obé, obého atd; také nesklonné. Gb. H.
ml. III. 1. 503. nn.

Obec. (Má-li obec drahy), ty drahy slovú
obec, to jest proto, že každý z obec ma
právo, aby těch drah bez přiekazu (pře-
kážky) požíval. Hus I. 27. — O. = obecné
jmění. Z obce krev neteče (té se nemusí
šetřiti). Dač. II. 113.

Obecenství, n. O. lidské. Hus. Šal. 157a.

Obecně, ěte, n. = dítě opuštěné, chované
na obecní náklad. Nár. list. 1900. c. 25.

Obecněldský živel. Pal. Pam. 514.

Obecnice = obecná hospoda. Chč. S. I.
€6.

Obecný sněm = spojený se zasedáním
zemského soudu o suchých dnech postních.
Pal. Děj. V. 2. 130.

Oběč. Chodívá к nám za obéc (za obyčej,
často). U Císařova. Mtc. 1900. 150.

Oběd kedy chceš; O. — milá; večera — iná.
Zát. Př. 339a. Po dobrém obědě hodinu, po
špatném ani nespat. Us.

Obědák, a, m. = kdo vozil robotníkům
obědy. Čes. 1. IX. 2.

Obědný. Za pasení svině má dáti pastýři
obědný groš a tři haléře. 1459. Věstn. uč.
sро1. 1899. 29.

Obědvati. Sr. Gb. H. ml. III. 2 325.,
405.

Oběsiti. Obesil sa kdosi, duje. Zát. Př.
XIV. 224.

Obezuběti, ěl, ění = zubů pozbyti. Mtc.
1899. 157.

Obhřebenka, y, f., lophocolea, rostl. Vz
Ott. XVI. 339.

Obhroublý čím. Básnický plod formou
o-blý. Mtc. 1899. 56.

Obejíti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
336. — se čím. Tím statkem se obchodíce.
1482. Arch. XVI. 240. — jak. Vz Zát. Př.

234a.

Obělaseti, el, ení. Obelasel ako šata
(zbledl). Slov. Zát. Př 237a.

Oběleti čím: sněhem. Ž. klem. 67. 15.

Obeschlý. O. strom, půda. Mtc. 1899. 224.
Vz násl.

OBeschnouti. Klínek u radlice obesechl.
Ces. 1. 1898. 171.

OBeslanec, nce, m. Pal. Pam. 479.

Obešlý. Obešlú řečí klamati. 1420. Pal.
Děj. III. 1. 344.

Obětová, é, í. = les na Provodovsku.
Brt. P. n. 156.

Obětovati se komu jak. O-val se Bohu
pRavú oběti. XV. stol. Modl. ms. (Mus. fil.
1898. 56. ).

Obezdušiti koho = usmrtiti. Bystersko.
Čes. I. VII 53.

Obhájka, y, f. Zbraní jen к o-ce užívali.
Pal. Děj. 1. 1. 82.

Obcházečka, y, f. = žena oznamující
občanům pohřeb něčí. Jrsk. XXII. 234.

Obchod absolutní, relativní a pomocný.
Ott. Říz. I. 96. O. čím. Sr. předcház. Obejíti
se. — O. = obcování. Lidé v o-du milí. Jg.
(Mus. 1871. 338. ).

Obchoditi. Ale opatrně se s ní (s pravdou)
obchodí. Chč. S. L 435.

Obchůzkový. O. hostina (po obchůzce
účastníkům obchůzky připravená). Mtc.
1899. 53.

Obícný = objícný.

Obida ho zašla (nouze). Slov. Zát. Př. 209^a.

Obíhavě někoho (v domě) přijmouti =
okolo něbo pořád se toče a p. Horen. 300

Obilí. Pověry týkající se o. Na Vyzov
Vz Mus. ol. XII. 112.

Obilnářka, y, f = pracovnice и parní
mlatičky. Již. Mor. Šeb. 153.

Objedení, n. = přeplnění jídlem, obžerství.
Nemoc náhlá bývá od přílišného o. nebo
opití. Maš. ruk. 182a.

Objetý. Nadával jako starý objetý ky-
risník. Řezn. Gol. 22.

Objevce, e, m. O. něčeho. Mus. 1897. 555.

Objezný = objícný. Mus. ol. 1898. 111.

Objícný = objezný, obícný — žraví.

Objiesti. Hus I. 329. Vz předcház. Ob-
jedení.

Objistiti = zajistiti. Smlouva o-la mu
pomoc 2000 kopinníků. Pal. Děj. III. 1. 76.
Aby si o-stil kralování. Ib. 88.

Obkroěákový otoč(otočení-se), krok. Čes.
1. VI. 558., 385.

Oblaciněti, ěl, ěni. VII. 220. za Št. polož:
Bes 110. Dej, ať nám pro tě o-ciněji všecky
věci. Modl. ms. XV. stol. (Mus. fil. 1898 188. ').

Oblačiti, il, en, ení = oblékati. Jakoby
tři byly panny a jednu by z sebe o-ly. Št.
Bes. 33. Sr. Obláčeti.

Oblačitý. O. noc. Slád. Rom. 83.

Oblační hadač = astronom. Dač. I. 208.

Oblak. Kdož patří na oblaky, nikdy ne-
bude žíti (kdo se pořád řídí při seti a p.
povětřím, vždy se opozdí a potom málo
sklidí). Fisch. Hosp. 22. Sr. Oblaky šetrí,
nebude žať. Zát. Př. XI. 383. Z o-ka toho
nie dážď; O-ky jen tak visia; O-kov se
chytá. Ib. 339a.

Oblák. Naděláte sobě světidláky a druhým
dáváte jen o-ky (polena). Mus. ol. 1898. 50.

Oblamovka, y, f. = stužka, lem. Strecha
(klobúku) je brúbena o-kou; Podšívka (klo-
búku)e s krajce obliahnutá o-kou. Slov. Phľd.
1898. j 116. Sr násl. Obrámek.