198

Odpadnutý = odpadlý. Mtc. 1900. 343.

Odpelhať ČO = odprodati, pryč dáti. Slov.
Phľd. 1897. 314. Sr. násl. Odtafáriť.

Odpichovací kružidlo = nástroj k rýso-
vání oblouků kruhových, kružnic a k odměřo-
vání a nanášení délek. Ott. XV. 290.

Odpísat něco = opsati, přepsati. Mus. slov.

1. 10.

Odpištěti komu = piště odpověděti.
Rais. Pot. 142.

Odplatce, e, m. Dobrých skutků o. Beck.
I 39. Pán jest svrchovaný o. Hus I. 85., III.
162.

Odplatitel služby. 1507. Mus. fil. 1897. 143.

Odplížiti se kradmo s něčím. Slád. Ham. 92.

Odpočalý = kdo si odpočinul. Br. Hod.
127.

Odpočinouti. O tvarech sr. G-b. H. ml. III

2. 243. Co nikdá neodpočívá, to trvanlivé ne-
bývá. Fisch. Hosp. 11. — komu. Tu té oslici
odpočívali (popřáli jí odpočinku). Ezop. 265.

Odpočívadlo, a, n. Hus I. 289. Vz O-délko.

Odpolu = napolo. O. na vodách loviti.
Maš. ruk. 35a.

Odpomstiti křivdu. Koll. Bás. 24.

Odpořilec, lce, m. = odpornik, odpůrce.
Nár. list. 1897. č. 242. odp.

Odporní řeč. Arch. XVIII. 355.

Odporný. O. či protivné věno = které
dává muž své ženě proti jejímu věnu. Vz
Prok. 21.

Odpotáceti se kam. O-la se к řece. Nár
list. 1898. ě. 271.

Odpověď к soudní žalobě a její vyřízení.
Vz Ott. Ěíz. II. 67. Nechodí daleko pro o.
(má ji hned pohotově). Hoř. 124.

Odpověděti čeho = odříci. Maš ruk.
294^b. Což u koho požádá, toho neodpoví
(neodepře). Maš. ruk. 294.

Odpovědný. Bez o-ho listu válku počíti
bylo bezectné. Pal. Děj. IV. 1. 172.

Odpovídání, n. Učiň mne poslušna bez
o. (odmlouvání). Modl. LXVII.

Odpovídati. Úprava triumfu o-dá veli-
kosti činů od něho vykonaných, cultus
triumphi respondet magnitudini rerum, quas
gesserat. Velleius Paterculus II. 129. 2.

Odprázdniti. Prve předměstí pryč o-znil
a posty osadil. Har. J. 163.

Odpudivě působiti. Nár. list. 1898. č. 88.

Odpust, u, m. Ostatní velký o. = po-
slední velká pouť. Slez. Nár. list. 1898. č. 86.
Odpust — rozpust (poněvadž se na poutích
rozpustilosti tropily). Slov. Němc. III. 318.,
Mus. 1859. 101.

Odpustiti = šetřiti čeho. Jáť pak vám
odpouštím (já vás šetřím). 1. Kor. 7. 28.
Vlci hltaví, kteří nebudou odpouštěti stádu.
Sk. ар. 20. 29. Odpusť se přes vody = pusť
se, osměl se. Hoř. 92.

Odpustkový kramář = pasovský děkau
Václ. Tiem. Vz Pal. Děj. III. 1. 161.

Odpustný. Hus I. 196. Sr. Odpustní.

Odpykaná. Přisouditi někomu peníz za
o-nou (Busse). Ott. Ěíz. I. 102.

Odpykati zač jak. Za to po zásluze
o-káš. Král. El. 23

Odrancovati koho. Loupežníci ho o-li
a potloukli. Pal. Děj. I. 1. 331., IV. 1. 351.

Odraný. O. brána v Praze (kde nyní jest
od 17. stol. Prašná brána). Pal. Děj. IV.
1. 32. Dříve: nová n. odraná.

Odraziti koho čeho. Vší naděje nás
odraziv. 1447. Pal. Děj. IV. 1. 160.

Odrážka, y, f. O. či kříž u jilce к ochraně
ruky. Ott. XIII. 508.

Odrhovati, vz Odrhati.

Odříci koho čeho. Ty odříkám všeho
statku mého (vylučuji z něho). 1466. Arch.
XVIII. 344. Sr. Odvolati.

Odřihostství, n. Tům. Ml. 38. Sr. Odřihost.

Odříkavý život a kajícný. Flš. Písm. I.
201.

Odřitý = odřený. Gb. H. ml. III. 2. 195.

Odřivous, a, m. Koll. Bás. 56. — O.,
u, m. = druh štítu. Pal. Děj. I. 2 264.

Odřízka, y, f. = roztržka. Br. Fil. 3., 2. 3.

Odroba, y, f. = odrobina. Mus. ol. 1898.
111.

Odrobinkový. O. zelina, vincétka, fefr-
mine. Mor. Mus. ol. V. 72.

Odročivý. O. námluvy. Pal. Děj. IV. 1. 174.

Odroscyny = odrostlý. Slez. Lor. 75.

Odršky, pl., m. = pití po sedrání peří.
Volyň. Kub. 155.

Odrúnk. 1735. Nár. sbor. 1900. 171. Vz
Odrúnek.

Odrůsti. Počet jich nemůže růsti, než ra-
ději odrostati a se zmenšovati. Mart. S. 59.
Odrůstá od rodné mízy. Slád. Lear. 117.

Odsadni tele = k odstavení určené. 1685.
Uč. spol. 1897. III. 4.

Odsedlý = vzdálený. Zboží daleko od-
sedlé prodati. Sdl. Hr. XI. 134.

Odsilač, e, m. = návěstné znamení ve spi-
sech (v korrekturách) a jinde jiné. Komment.
Vz Ott. XIV. 639.

Odsloužiti komu jak. Dovolili, aby mu
(kněz) mlče beze všech zpívání a bez zvo-
nění tajně o-žil (služby boží). Pal. Děj. IV.
1. 193.

Odsmetaňovač, e, m. Nár. list. 1898. 131. 9.

Odsmuří, n, míst. jm. Pck. Hol. 81.

Odstavek, vku, m. Dobytek к o-vku (k od-
stavem). Čes. 1. VII 374.

Odstávka, y, f. = záruh, Einschnitt, hud.
Mus. 1850. II. 6. Př.

Odstínování, n. O. v kartogrammech, die
Schummerung. Vz Ott. XIV. 10.

Odstoupiti čím odkud. Jak odstúpil člo-
věk hříchem od milosti boží. Št. Bes. 58.

Odstraněnosť, i, f. Slád. Ham. 135.

Odstrčenosť, i, f. Z o-sti někoho po-
vznésti Pal. Pam. 220.

Odsudek, dku, m. Pakli (v únoru) oda
(voda) z odsudku kolajem teče. Čes. 1. VIL
374.

Odsvit, u, m. O. slunce Sá. Lit. 125.

Odškloudnouti. Chtěla ho od sebe o. =
vzdáliti. Na Žďársku. Mtc. 1. XXXI. č. 5. 118.

Odšoupnouti komu co: milovníka (od-
louditi). Charv. 13.

Odšpuntovati sud. Ezop. 304.

Odštědrončí, п., pozemek. Pck. Hol. 168.

Odštěpný podnik, závod, Neben-. Ott. Říz.
I. 136., 138.

Odtaď = odtamtud. Uhři byli o. puštěni.
Dač. I 210. a j.