201

Ochůzky = les. Již. Mor. Seb. 189.

Ochvácení, n. Pouštěl mu pro o. Sdl.
Hr. III. 56.

Ochvatný. O. zelina = květel. Mus. ol.
VII. 80.

Ochvostaný. Nestojí za o-ný věník. St.
Bes. 87.

-oi, -oj m. -ovi v dat. a lok. sg. u, oráč
a meč' v dial. Vz Gb. H. ml. III. 1. 102.,
-ovi.

Oitcové = rodiče. Slez. Čes. 1. VIII. 145.
Sr. násl. Ojcové.

Oj (voj), strč. ojě, akk. oju, oji; oje, n.
ve vých. nářečích (zlim., val. ). Brt. D. L 11.,
83.; ojo (hrozen, laš. ). Ib. 84. Oje se mu
zlámalo. Slov. Zát. Př. XII. 283.

Ojce, e, n. zdrobn. od oje, oj. Gb. H.
ml. III 1. 225.

Ojcové = rodiče Slez. Nár. list. 1898.
č. 86. Sr. předcház. Oitcové.

Ojezdníky, pl., m., jm. pole. Pck. Hol.
24.

-ojic m. -ovic. Panenky Vondrojic. Er.
Sr. -ovic.

Ojínělý. O. jablko, švestka. Wlr.

Ojniční hlava. Vz Ojnice, KP. IX. 33.

Okabátiti koho = kabátem opatřiti; oši-
diti. Již. Mor. Šeb. 78.

Okáč, e, m., coenocara. O. pýchavkový,
c. bovistae, subalpina (brouk). Klim. 478. —
O. = motýl. Vz Stein. 20. —23., Exl. 55.

Okál, a, m. = sprosiák. Slov. Zát. Př.
41a.

Okalistý = mající veliké oči. Slov. Phľd.

1897. 675.

Okamhnutí, n. = okamžení. Mus. ol.

1898. 112.

Okarka, y, f. = okurka. Slov. Vlč. Lit.
II. 1. 47.

Okatě se uplivla = nápadně. Jrsk. XXIII.
444.

Okatý = pěkný. U Studené. Vchř.

Okenáč, e, m., motýl. Vz Stein. 49., Exl.
73.

Okláčit co. Když mlha víno okláčí, bude
dobré (zahaluje) Již. Mor. Šeb. 227.

Oklamatelný = klamavý. O. noc. Ezop.
308. — O. — koho lze oklamať. Us.

Oklamav ač, e, m. = oklamatel. Ezop.
322.

Oklamavý. O. doufání. Chč. S. L 265.

Oklapený. O. ruce = od zápěstí ovislé,
v loktech nadzdvižené. Val. Čes. 1. X. 301.
Sr. Klapěti.

Oklepek, pku, m. = kartáčový otisk
v knihtiskárně. Nár. list. 1897. č. 204, 315.

Oklepina. Ještě pán Buoh chce o-nv
přijíti. 15. stol. Vstnk. IX. 296.

Oklestí. Otépky z o. dělati. 1494. Arch.
XVII. 447.

Oklešek, šku, m. = oklesek, hůl, kyj. O.
na něho vzíti. Horen. 92. a j.

Oklik, u, m. = oklika. Tam není žádných
koutů a o-ků. Kom. Theatr. 49. Ta vrba
na tom okliku (záhybu) jest spravedlivá
hranice. 1488. Arch. XVI. 337.

Oklókať = otloukati. U Císařova. Mtc.

1899. 47.

Okno. Nemohli tam pásti pro veliká
blata a vokna bezedná; Pásli až po okna
nebo po struhu, kterúž pan hejtman uděal
vnově na okních; Měli pastvy až po okna,Kterážto strúha skrze okna (v močálech)
jde. 1482. Arch. XVI. 248., 250., 280.

Oko. O sklon. sr. Gb. H. ml. III. 1. 358.
O. černé ako trnka; Má oči ako dve hvie-
zdičky; Má oči bystré ako jazvec, jasné
ako zora, tesné ako krt, velké ako jablká
(plánky, taniere, vahany), žlté ako mačka
Má vysmiaté oči. Zát. Př. 65a. Mimo oči
mimo mysl; Pokial na očiach, potial na
mysli; Pozri okom, kým máš po kom; Preč
s očí, preč zo srdca; Sídeš mi z očí, sídeš
mi z umu; S očí sišlo, z pamäti vyšlo;
Ztratí sa z očí, vypadna zo srdca. Ib. 103b.
Oko páně krmí koně; Oko panino krmí
dojný dobytek (její dohlídka). Fisch. Hosp.
7., 394. Uďál si u něj oko (zalíbil se mu);
Má oči na vodě (mdlé, není zdráv); Vrazil
mu to do očí (vyčetl mu to), že moh se
vzít za nos. Hoř. 92., 123. Budú z teba
oči pást. Mus. slov. I. 10. Ten se do oka ne-
píchne (o opatrném). Šeb. 217. Nikdy jsem
nestrčil oči do kapsy (vždy jsem vše po-
zoroval). Šml. IX. 101. Kdo získá oči, ja-
koby již půl srdce získal. Rub. 21. Přísloví
atd. vz Zát. Př. 3lb. (nestydaté), 36b. (ozlostném), 74^a. (o ospalém), 118 nn. (o
lstivém), 123b. (o falešném), 143ь. а 147ь.
(o opatrném), 24., 26b., 64b., 339. -341. —
O. kladiva, ve kterém zastrčena jest násada.
Ott. XIV. 285a.

Okocynać se = loudati se. Slez. Lor. 75.

Okojiti se čím v čem. Ktož se jest
o-jil žádostí svú v marných věcech tohoto
světa Chč. S. L 83.

Okol, u, m. Jejich o-ly a potahy osobní
(okolnosti). Pal. Děj. I. 1. 60.

Okolek, lku, m. = okrajová ozdoba ve

vyšívání. Čes. 1. VIII. 21. — O., vz Kasa-
! nice. — O. vody = ostrov. O. vody nebo
í ostrov 16. stol. Arch. XVIII. 292.

Okolese, vinohrad na již. Mot. Šeb. 192.

Okolesiti, il, en, еni. Koleso se o-lo.
Zat. Př. 277a.

Okoličně v II. 353^a. polož před Okoličnosť.

Okolie, n. = okresní soud. Dal ho na o.
Slov. Zát. Př. 137a.

Okolkový, circumstantiae. O. dvéře. Ž.
pod. CXL. 3.

Okolochození, n., circuitus. Ž. pod.
XXXIX. 10.

Okolování, n. = tanec. Ld. 22.

Okor. Vzlétl к okorům blaženějším. Pal.
Vodil ji po o-řích vědomostí a umění. Pal.
Záp. I. 34.

Okoralina, y, f. O. chleba (okoralý chléb).
Brt. v Hlídce 1899. 161.

Okoralý. Dokud nebudeš jíst chleba o-lý,
nemáš čaky, že zbohatneš. Sá. Kant. 30.

Okošina, y, f Šindel z okosiny = kosák.
Slez. Vz Čes. I. IX. 102.

Okošená, é, f., hora, u Brezna Němc.
III. 260.

Okotálať vejce v barvě. Seb. 238.

Okotiti se. Ovce, suka se o-la. Mus. ol.
1899. 119., Sbor. slov IV. 143.



	201

	Ochůzky = les. Již. Mor. Seb. 189. Ochvácení, n. Pouštěl mu pro o. Sdl. Hr. III. 56. Ochvatný. O. zelina = květel. Mus. ol. VII. 80. Ochvostaný. Nestojí za o-ný věník. St. Bes. 87. -oi, -oj m. -ovi v dat. a lok. sg. u, oráč a meč' v dial. Vz Gb. H. ml. III. 1. 102., -ovi. Oitcové = rodiče. Slez. Čes. 1. VIII. 145. Sr. násl. Ojcové. Oj (voj), strč. ojě, akk. oju, oji; oje, n. ve vých. nářečích (zlim., val. ). Brt. D. L 11., 83.; ojo (hrozen, laš. ). Ib. 84. Oje se mu zlámalo. Slov. Zát. Př. XII. 283. Ojce, e, n. zdrobn. od oje, oj. Gb. H. ml. III 1. 225. Ojcové = rodiče Slez. Nár. list. 1898. č. 86. Sr. předcház. Oitcové. Ojezdníky, pl., m., jm. pole. Pck. Hol. 24. -ojic m. -ovic. Panenky Vondrojic. Er. Sr. -ovic. Ojínělý. O. jablko, švestka. Wlr. Ojniční hlava. Vz Ojnice, KP. IX. 33. Okabátiti koho = kabátem opatřiti; oši- diti. Již. Mor. Šeb. 78. Okáč, e, m., coenocara. O. pýchavkový, c. bovistae, subalpina (brouk). Klim. 478. — O. = motýl. Vz Stein. 20. —23., Exl. 55. Okál, a, m. = sprosiák. Slov. Zát. Př. 41a. Okalistý = mající veliké oči. Slov. Phľd. 1897. 675. Okamhnutí, n. = okamžení. Mus. ol. 1898. 112. Okarka, y, f. = okurka. Slov. Vlč. Lit. II. 1. 47. Okatě se uplivla = nápadně. Jrsk. XXIII. 444. Okatý = pěkný. U Studené. Vchř. Okenáč, e, m., motýl. Vz Stein. 49., Exl. 73. Okláčit co. Když mlha víno okláčí, bude dobré (zahaluje) Již. Mor. Šeb. 227. Oklamatelný = klamavý. O. noc. Ezop. 308. — O. — koho lze oklamať. Us. Oklamav ač, e, m. = oklamatel. Ezop. 322. Oklamavý. O. doufání. Chč. S. L 265. Oklapený. O. ruce = od zápěstí ovislé, v loktech nadzdvižené. Val. Čes. 1. X. 301. Sr. Klapěti. Oklepek, pku, m. = kartáčový otisk v knihtiskárně. Nár. list. 1897. č. 204, 315. Oklepina. Ještě pán Buoh chce o-nv přijíti. 15. stol. Vstnk. IX. 296. Oklestí. Otépky z o. dělati. 1494. Arch. XVII. 447. Oklešek, šku, m. = oklesek, hůl, kyj. O. na něho vzíti. Horen. 92. a j. Oklik, u, m. = oklika. Tam není žádných koutů a o-ků. Kom. Theatr. 49. Ta vrba na tom okliku (záhybu) jest spravedlivá hranice. 1488. Arch. XVI. 337. Oklókať = otloukati. U Císařova. Mtc. 1899. 47.	Okno. Nemohli tam pásti pro veliká blata a vokna bezedná; Pásli až po okna nebo po struhu, kterúž pan hejtman uděal vnově na okních; Měli pastvy až po okna,Kterážto strúha skrze okna (v močálech) jde. 1482. Arch. XVI. 248., 250., 280. Oko. O sklon. sr. Gb. H. ml. III. 1. 358. O. černé ako trnka; Má oči ako dve hvie- zdičky; Má oči bystré ako jazvec, jasné ako zora, tesné ako krt, velké ako jablká (plánky, taniere, vahany), žlté ako mačka Má vysmiaté oči. Zát. Př. 65a. Mimo oči mimo mysl; Pokial na očiach, potial na mysli; Pozri okom, kým máš po kom; Preč s očí, preč zo srdca; Sídeš mi z očí, sídeš mi z umu; S očí sišlo, z pamäti vyšlo; Ztratí sa z očí, vypadna zo srdca. Ib. 103b. Oko páně krmí koně; Oko panino krmí dojný dobytek (její dohlídka). Fisch. Hosp. 7., 394. Uďál si u něj oko (zalíbil se mu); Má oči na vodě (mdlé, není zdráv); Vrazil mu to do očí (vyčetl mu to), že moh se vzít za nos. Hoř. 92., 123. Budú z teba oči pást. Mus. slov. I. 10. Ten se do oka ne- píchne (o opatrném). Šeb. 217. Nikdy jsem nestrčil oči do kapsy (vždy jsem vše po- zoroval). Šml. IX. 101. Kdo získá oči, ja- koby již půl srdce získal. Rub. 21. Přísloví atd. vz Zát. Př. 3lb. (nestydaté), 36b. (ozlostném), 74^a. (o ospalém), 118 nn. (o lstivém), 123b. (o falešném), 143ь. а 147ь. (o opatrném), 24., 26b., 64b., 339. -341. — O. kladiva, ve kterém zastrčena jest násada. Ott. XIV. 285a. Okocynać se = loudati se. Slez. Lor. 75. Okojiti se čím v čem. Ktož se jest o-jil žádostí svú v marných věcech tohoto světa Chč. S. L 83. Okol, u, m. Jejich o-ly a potahy osobní (okolnosti). Pal. Děj. I. 1. 60. Okolek, lku, m. = okrajová ozdoba ve vyšívání. Čes. 1. VIII. 21. — O., vz Kasa- ! nice. — O. vody = ostrov. O. vody nebo í ostrov 16. stol. Arch. XVIII. 292. Okolese, vinohrad na již. Mot. Šeb. 192. Okolesiti, il, en, еni. Koleso se o-lo. Zat. Př. 277a. Okoličně v II. 353^a. polož před Okoličnosť. Okolie, n. = okresní soud. Dal ho na o. Slov. Zát. Př. 137a. Okolkový, circumstantiae. O. dvéře. Ž. pod. CXL. 3. Okolochození, n., circuitus. Ž. pod. XXXIX. 10. Okolování, n. = tanec. Ld. 22. Okor. Vzlétl к okorům blaženějším. Pal. Vodil ji po o-řích vědomostí a umění. Pal. Záp. I. 34. Okoralina, y, f. O. chleba (okoralý chléb). Brt. v Hlídce 1899. 161. Okoralý. Dokud nebudeš jíst chleba o-lý, nemáš čaky, že zbohatneš. Sá. Kant. 30. Okošina, y, f Šindel z okosiny = kosák. Slez. Vz Čes. I. IX. 102. Okošená, é, f., hora, u Brezna Němc. III. 260. Okotálať vejce v barvě. Seb. 238. Okotiti se. Ovce, suka se o-la. Mus. ol. 1899. 119., Sbor. slov IV. 143.