Olišet = olyseti. Šár. Zát. Př 291^a.

Olišiti, fraudare. Ž. pod. XXXVII. 30.

Oliti se. Olial sa = opil se. Slov. Zát.
Př. 72b.

Oliva, y, f. = olej na mastení a mazáni.
Slez. Lor. 75., Čes. 1. IX. 187.

Olivoplodý muohochraň, с olivaeformis.
Wlt. 22.

Olrzati, olizovati co: kládu = suky s ní '
osekati. Us. Čes. 1. VIL 20.

Olm, a, m. = plaz. Sr. Mus. 1849. IV. 65.

Olomúčary, vinohrad na již. Mor. Šeb
187.

Olovany = olověný. Slez. Lor. 75.

Olovo. Jazyk upíral mu službu, jakoby
se bylo olovo naň položilo. Šml. IV. 71
Nalial mu olova do nôh; Prelial mu o. Slov.
Zát. Př. 26b., 30b.

Olovolesklý, vz Vrtař.

Olše. Čes: volše, na záp. Mor. volša, na
vých. Mor. a na Hané olša, na Ostrav, olš,
slov. jelša, jalša, jolša, lejša, jauša, jelha,
olcha, olha. Šb. D. 82.

Olšovský, býv. rybník u Bzence. Mtc.
1897. 369.

Olšůvka, y, f, studánka a hora. Pck. Hol.
219., 60.

Oltář. Už ji vede к o-ři (žení se). Us.
Prodati oltář za offěru (špatně). Němc. III.
207. Oltár (žena) zostal a offěra u čerta
(věno). Zát. Př. 94b. Sr. ib. 341a.

Oltářství, n., vz předcház. Farářství.

Olúditi koho = přemluviti. Šeb. 213.

om (-óm) koncovka a) dat. pl. a) u, zna-
mení' (dial. ): psáňom, vz Brt. D. I. 19. (zlin.,
laš. ), -ím; β) u, chlap a dub': bohom (do
polovice XVI. stol. ), vz Gb. H. ml. III. 1.
58.; dial. hadom, obrazom, ib. 59.; γ) u, oráč
a meč' (dial. ): koňom, koňóm, ib. 109;
δ) u, město': městóm, ib. 136., 141.; e)
u, moře': srdcom; v nář. místy -om: polom
(zlin. Brt. D. L 19. ), vz ib. 154, -iem, -ím,
-ém, -em, -ám, -uom, -ům, -um. 158.; ξ) u, ryba'
ve Slez.; rybom, vz ib. 181., -ám; η) u, vlá-
dyka': družbóm (novotv. ), vz ib. 199., ám;
9) u, panoše': popravcóm, vz ib. 232., -ám;
i) u, host": hostóm. Vz ib. 343., 347., -em;

b) instr. sg. m. -em hlavně na Slov. a také
v strč., vz Gb. H. ml. III. 1. 45.; β) u, oráč
a meč': mužom, mečom (slez. ), ib. 103.;
y) u, měsro' na Slov.: mestom, vz ib. 136.,
138.; δ) u, moře' na Slov. poľom. Vz ib.
156., -em. — -om přípona m. -ou v 3. os
pl.: pijom = pijou (na hranicích polských).
List. fil. 1898. 94., 95.

-oma koncovka 1. instr. dvalu a) u, duše'
odchylkou m. -ama: dvěma věžoma (Troj. ),
vz Gb. H ml. III. 1. 209. -ama; b) u pa-
noše' odchylkou m. -ama (-ema): súdcoma,
ib. 230.; 2. dat. a instr. dualu a) u, holub
a dub', ib 46.; b) u, oráč а meč', vz ib. 103.,
-ěma, ema; c) u, město': městoma, vz ib.
136., 138., -ama, -ma; d) u, moře': mořoma,
vz ib. 156., -ěma, -ema, -ma; e) u, ryba':
těma planetoma (St. ), vz ib. 198., -ami; 2.
instr. plur. a) u, oráč a meč': deščoma (laš. ),
Brt. D. I. 113.; b) u, chlap a dub' m. -y
dial.: chlapoma, vz Gb. H. ml. III. 1. 63., 65.;

c) u. město': oknoma (Brt. D. L 114. ), vz

ib. 136., 144., 145., -y; d) u, moře' místy
na Laš.: poloma (spolu s konc. -ama, -ami),
vz ib. 159., 160., -i; e) u, ryba': sestroma
(na Laš. a v sev. Opav. ), vz ib. 181., -ami.
Omälo, a, n. = pometlo. Slov. Zát. Pŕ.
221a.

Oman, inula, rostl. Vz Ott. XII. 702.

Omasta, y, f. = omastek. Roba (žena) jest
v domě zlatý sloup a chlap omasta. Slez.
Čes. 1. 1897. 465.

Omatek (d. VIL). Dle Kroka 1896. 178.
není zde s odsuto m. omastek. Vz tam.

Omatený. Jsem nějaká o ná (mdlá).
Krkonš. Nár. list. 1897. č. 140. odp. feuill.

Oměj. Na Hořicku: pantoflíčky, koníčky,
kočárky. Hoř. 108.

Omha, y, f. Ze dvora vychází se dlouhým
průjezdem a omhou do přihrádku. Sdl. Hr.
IV. 99.

Omládnouti kdy. Kdo po smrti omládne,
zavolá mladého za sebou. Slov. Čes. 1. VIL 41.

Omładžina, y, f. = mladý les. Slez. Lor.
75.

Omočený. Jiní jedí topenici z octa o-nú.
Maš. iuk. 209a. (Mus. fil. 1898. 210. ). Jinde:
v ocet o. Ib. 108b.

Omok = omáčka, ale i tekuté pokrmy a
nápoje vůbec. Mus. ol. 1898. 112.

Ómorčěna, y, f. = umrlčina. U Císařova.
Čes. 1. VI. 587.

Omožkac = omáčeti v másle. Slez. Lor. 76.

Omráčivý. Náhlý a o. převrat nadějí. Pal.
! Děj. III. I. 457.

Omrákány čím. Člověk přeludy o-ný.
Slád. Bouře. 98.

Omravnující učení. Nár. list. 1898. č. 78.
feuill.

Omraziti komu co čím. O-zila jí ostrým
severem duši. Šml. IV. 122

Omražtek, tku, m. = člověk zakrnělý. Slov.
Zát. Př. 64b.

Omrzalec, lce, m. = omrzelec. Sá. Kres.
z Ješt. 259.

Omrzelosť. Přísloví atd. vz Zát. Př. IV. 2.

Omykaný. Od čeho jsi na krku tak o-ný
(odřený, chlupů zbavený)? Егор. 105.

Omysliti koho čím. O slil je plodem
Buoh. Rozb. III. 733.

Omžený čím. Slzou o né oko. Šml. II. 41.

On. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 434.,
451., 468. Na Lašsku. Vz Mus. fil. 1897. 435.
Na Císařovsku. Mtc. 1899. 263. Místo akkus.
pl je bývá místy na Mor. jich. Viděl jsem
jich Mtc. 1900. 63.

-on m. -ou v 3. os. pl. na hranicích pol-
ských: reptajon. Vz List. fil. 1898. 94.

-oň; příp.: Běloň, škraboň, hlupoň, Slavoň
atd. Ld. Vz List. fil. 1900 261. Mudoň,
kydoň, kudoň. Vých. Čech. Čes. 1. X. 61.

Oňáhdy = onehdy. Us. Kub. 155.

Onakvý. To je trošku o-vé (choulostivé,
nedobře povídati). Slov. Phľd. 1897. 82.

Onanistka, y, f. Ott. XVII. 32.

Ondřej. Pranostiky vz v Mus. ol. XII. 12.

Ondřejovsko, а, п., les. Pck. Hol. 30.

Ondříček Fr. Sr. Jub. XXII.

Onedušivěti, ěl, ění. Pal. Záp. I. 92.

Oněměle nač hleděti. Jeln. 11.