Předchozí (202)  Strana:203  Další (204) |
|
|||
Olišet = olyseti. Šár. Zát. Př 291a.
Olišiti, fraudare. Ž. pod. XXXVII. 30.
Oliti se. Olial sa = opil se. Slov. Zát.
Př. 72b. Oliva, y, f. = olej na mastení a mazáni.
Slez. Lor. 75., Čes. 1. IX. 187. Olivoplodý muohochraň, с olivaeformis.
Wlt. 22. Olrzati, olizovati co: kládu = suky s ní '
osekati. Us. Čes. 1. VIL 20. Olm, a, m. = plaz. Sr. Mus. 1849. IV. 65.
Olomúčary, vinohrad na již. Mor. Šeb
187. Olovany = olověný. Slez. Lor. 75.
Olovo. Jazyk upíral mu službu, jakoby
se bylo olovo naň položilo. Šml. IV. 71 Nalial mu olova do nôh; Prelial mu o. Slov. Zát. Př. 26b., 30b. Olovolesklý, vz Vrtař.
Olše. Čes: volše, na záp. Mor. volša, na
vých. Mor. a na Hané olša, na Ostrav, olš, slov. jelša, jalša, jolša, lejša, jauša, jelha, olcha, olha. Šb. D. 82. Olšovský, býv. rybník u Bzence. Mtc.
1897. 369. Olšůvka, y, f, studánka a hora. Pck. Hol.
219., 60. Oltář. Už ji vede к o-ři (žení se). Us.
Prodati oltář za offěru (špatně). Němc. III. 207. Oltár (žena) zostal a offěra u čerta (věno). Zát. Př. 94b. Sr. ib. 341a. Oltářství, n., vz předcház. Farářství.
Olúditi koho = přemluviti. Šeb. 213.
om (-óm) koncovka a) dat. pl. a) u, zna-
mení' (dial. ): psáňom, vz Brt. D. I. 19. (zlin., laš. ), -ím; β) u, chlap a dub': bohom (do polovice XVI. stol. ), vz Gb. H. ml. III. 1. 58.; dial. hadom, obrazom, ib. 59.; γ) u, oráč a meč' (dial. ): koňom, koňóm, ib. 109; δ) u, město': městóm, ib. 136., 141.; e) u, moře': srdcom; v nář. místy -om: polom (zlin. Brt. D. L 19. ), vz ib. 154, -iem, -ím, -ém, -em, -ám, -uom, -ům, -um. 158.; ξ) u, ryba' ve Slez.; rybom, vz ib. 181., -ám; η) u, vlá- dyka': družbóm (novotv. ), vz ib. 199., ám; 9) u, panoše': popravcóm, vz ib. 232., -ám; i) u, host": hostóm. Vz ib. 343., 347., -em; b) instr. sg. m. -em hlavně na Slov. a také
v strč., vz Gb. H. ml. III. 1. 45.; β) u, oráč a meč': mužom, mečom (slez. ), ib. 103.; y) u, měsro' na Slov.: mestom, vz ib. 136., 138.; δ) u, moře' na Slov. poľom. Vz ib. 156., -em. — -om přípona m. -ou v 3. os pl.: pijom = pijou (na hranicích polských). List. fil. 1898. 94., 95. -oma koncovka 1. instr. dvalu a) u, duše'
odchylkou m. -ama: dvěma věžoma (Troj. ), vz Gb. H ml. III. 1. 209. -ama; b) u pa- noše' odchylkou m. -ama (-ema): súdcoma, ib. 230.; 2. dat. a instr. dualu a) u, holub a dub', ib 46.; b) u, oráč а meč', vz ib. 103., -ěma, ema; c) u, město': městoma, vz ib. 136., 138., -ama, -ma; d) u, moře': mořoma, vz ib. 156., -ěma, -ema, -ma; e) u, ryba': těma planetoma (St. ), vz ib. 198., -ami; 2. instr. plur. a) u, oráč a meč': deščoma (laš. ), Brt. D. I. 113.; b) u, chlap a dub' m. -y dial.: chlapoma, vz Gb. H. ml. III. 1. 63., 65.; c) u. město': oknoma (Brt. D. L 114. ), vz
|
ib. 136., 144., 145., -y; d) u, moře' místy
na Laš.: poloma (spolu s konc. -ama, -ami), vz ib. 159., 160., -i; e) u, ryba': sestroma (na Laš. a v sev. Opav. ), vz ib. 181., -ami. Omälo, a, n. = pometlo. Slov. Zát. Pŕ. 221a. Oman, inula, rostl. Vz Ott. XII. 702.
Omasta, y, f. = omastek. Roba (žena) jest
v domě zlatý sloup a chlap omasta. Slez. Čes. 1. 1897. 465. Omatek (d. VIL). Dle Kroka 1896. 178.
není zde s odsuto m. omastek. Vz tam. Omatený. Jsem nějaká o ná (mdlá).
Krkonš. Nár. list. 1897. č. 140. odp. feuill. Oměj. Na Hořicku: pantoflíčky, koníčky,
kočárky. Hoř. 108. Omha, y, f. Ze dvora vychází se dlouhým
průjezdem a omhou do přihrádku. Sdl. Hr. IV. 99. Omládnouti kdy. Kdo po smrti omládne,
zavolá mladého za sebou. Slov. Čes. 1. VIL 41. Omładžina, y, f. = mladý les. Slez. Lor.
75. Omočený. Jiní jedí topenici z octa o-nú.
Maš. iuk. 209a. (Mus. fil. 1898. 210. ). Jinde: v ocet o. Ib. 108b. Omok = omáčka, ale i tekuté pokrmy a
nápoje vůbec. Mus. ol. 1898. 112. Ómorčěna, y, f. = umrlčina. U Císařova.
Čes. 1. VI. 587. Omožkac = omáčeti v másle. Slez. Lor. 76.
Omráčivý. Náhlý a o. převrat nadějí. Pal.
! Děj. III. I. 457. Omrákány čím. Člověk přeludy o-ný.
Slád. Bouře. 98. Omravnující učení. Nár. list. 1898. č. 78.
feuill. Omraziti komu co čím. O-zila jí ostrým
severem duši. Šml. IV. 122 Omražtek, tku, m. = člověk zakrnělý. Slov.
Zát. Př. 64b. Omrzalec, lce, m. = omrzelec. Sá. Kres.
z Ješt. 259. Omrzelosť. Přísloví atd. vz Zát. Př. IV. 2.
Omykaný. Od čeho jsi na krku tak o-ný
(odřený, chlupů zbavený)? Егор. 105. Omysliti koho čím. O slil je plodem
Buoh. Rozb. III. 733. Omžený čím. Slzou o né oko. Šml. II. 41.
On. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 434.,
451., 468. Na Lašsku. Vz Mus. fil. 1897. 435. Na Císařovsku. Mtc. 1899. 263. Místo akkus. pl je bývá místy na Mor. jich. Viděl jsem jich Mtc. 1900. 63. -on m. -ou v 3. os. pl. na hranicích pol-
ských: reptajon. Vz List. fil. 1898. 94. -oň; příp.: Běloň, škraboň, hlupoň, Slavoň
atd. Ld. Vz List. fil. 1900 261. Mudoň, kydoň, kudoň. Vých. Čech. Čes. 1. X. 61. Oňáhdy = onehdy. Us. Kub. 155.
Onakvý. To je trošku o-vé (choulostivé,
nedobře povídati). Slov. Phľd. 1897. 82. Onanistka, y, f. Ott. XVII. 32.
Ondřej. Pranostiky vz v Mus. ol. XII. 12.
Ondřejovsko, а, п., les. Pck. Hol. 30.
Ondříček Fr. Sr. Jub. XXII.
Onedušivěti, ěl, ění. Pal. Záp. I. 92.
Oněměle nač hleděti. Jeln. 11.
|
||
|
|||
Předchozí (202)  Strana:203  Další (204) |