'208

Osymnost = osmnáct. Slez. Lor. 76.

Osýpka, y, f. = sypání a mazání na jídla:
sýr, mák, povidla a p. Sbor. slov. III. 26.

-oš: gajdoš, Antoš atd. Lor. 35.

-oša přip.: Maloša, Kratoša (jména krav).
Kulda Pob. I. 167.

Ošacený. Už je o. (při koupi ošizený).
Zát. Př. 193b.

Ošalbiariť koho = ošiditi Slov. Zát. Př.
194a.

Oščadání se = ostýchání se. Bez o. Srub. 121.

Oščaglina, y, f. = ščagel. kolek, oklestek
Onu do kamen přiložiti. Mus. ol. 1898. 112·

Oščáp, vz Oštrngol.

Oščikaé = otrhovati co odkud. Slez. Lor. 76.

-ošek: Galeja Galejošek(syn). Slez. Lor. 30.

Ošemetný. O. řeč. Arch. XVIII. 430.

Ošetřovárna, y, f. Dle Věst. VI. 29. lépe:
ošetřovna. Vz -árna.

Ošial, a, m. = zápal mozku od slunce.
Slov. Němc. III. 264. Sr. Ošaľ.

Ošiditi se. Jen se ošiď (opovaž)! Ho ř. 92.

Ošitko, a, n. = stvořítko, Fisch. II.

Ošívkář, e, m. Oři, nadávka Horněmským
na Mor. Mus. ol. XIII, 26.

Oškeřiti se na koho = oškubati. Chč.
S. I. 123.

Ošklibra, y, m, nadávka. Kukla 129.

Ošklivíce. Kuchárka z O-vic (nečistotná).
Zát. Př. 189a.

Oškubený = oškubaný. Hus I. 124.

Oškudlý = chudý, hubený, kterému se srsť
ježí. Mus. ol. 1898. 112.

Ošlach = ošlejch. Ezop. 25.

Ošlohnutý = ošacený. Us. fiakristů. Kukla

Ošmátrat co. Také valaš. Čes. 1. X. 39.

Ošmek, a, m. = úžerník, lichvář. Slov.
Zat Př. 176a.

Ošomrati. Jeden ti (darovaný chlebík)
ošumre, druhý ti nič nedá. Slov.

Ošoplštaný = otíráním odřený. Val. Čes.
1. X. 37.

Ošoumati si co: obuv (otrhati а р. ). Slád.
Caes. 10., Rom. 61.

Ošpidlatěný křížek. Šeb. 146.

Ošplch, u, m. Na o. rýti = nerovno Mus.
ol. 1898. i 12.

Ošťádal Jos. Sr. Jub. XXIII.

Ošťan, a, m. = oštiha, oštinoha, bázlivec
S υν. Zát. Př. 31a.

Ošťarovať sa s kým = nepříjemnosť si
Činiti. Slov. Zát. Př. 253b.

Oštěpačka, y, f., tanec. Př. star. III. 91.

Oštiha, y, m., vz předcház. Ošťan.

Oštinoha, y, m., vz předcház. Ošťan.

Oštipinka, y, f. = oštipek, drobek. Zát.
Př. 241a.

Oštrngol, u, m. = ščap, osčáp, ožeh, bidlo.
O-lom sa kláťa orechy. Slov. Phľd. 1897. 314.

Ošust, a, m., vz Ošoust. Hoř. 92.

Ot předložka. Vz Od.

Otáhlý. Suknice o-lá málo zadku kryje.
Chč. (Pal. Děj. IV. 1. 472. ).

Otakárek, motýl. Vz Stein. 26., Exl. 31.

Otava, řeka: Votava, Vatava. Pís. 16. Vz
o ní v Uč. spol. 1897. VIII. 7.

Otaviti. Vrby mají tam pří samé zemi
porubány býti, a což by se koli o-lo (z nova

vyrostlo), to vše aby každý rok bylo vy-
plaňováno. 1502. Arch. XVII. 20.

Otavoseč, e, f. Nár. list. 1898. č. 263.

Otázka· Byl na faře na o-kách (na kate-
chismu). Rezn. Utr. 68. — O. = odpověď.
A já sem jí dala takovó o-zku. Brt. P. n.
304. a jinde tam

Otázočný, fraglich. Slov. Phľd. 1897. 184.

Oťažihrdlo, a, n. = těžká práce. Slov. Zát.
Př. 162b.

Otčenáš, e, m. Веck. I. 279.

Otčený chléb. Rozb. III. 734.

Otčinský = od otčiny. O. zvyk. Žeran. 80.

Otdáviti, vz Oddáviti.

Otděkovati komu: starším. Rozb. II. 149.

Otdenní, vz Oddenní.

Otec. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 341. nn. —
Otče náš, tanec. Vz Čes. 1 VI. 551.

Otecký. O. jména (patronymica). Bdl. Mor.
257.

Oteklý jako pištec. 1618. Čes. 1. VIII. 178.

Otělka, y, f· = odtělka, volná ženská ka
zajka. Hoř. 92.

Oten, oteň. O pův. sr. Krok 1897. 330.

Otíračka, y, f. = uterák. Jrsk. XXIII. 274.

Otížek, žku, m = houževné očko, přibité
cvokem ku kládě voru pacholčího, na něž
se zavěšuje rukojeť vesla. Čes. 1 VII. 22.

Otknouti koho čím odkud. Od všeliké
nečistoty mě svú bázní otkni. Modl. CXXXI.
105.

Otlak, u, m. Stúpil mu na o. (pokáral ho).
Zát. Př. 58a.

Otloukání, n. O. bubnu = tlučení naň.
Červ. 8.

Otobědovati. Rozb. III. 733.

Otoeysta, y, f. Ott. XV. 489.

Otočený důkaz, contradictum v logice.
XVI. stol. Vz Mus. 1898. 177.

Otok. Má o. z božího daru (ztloustl). Mor.
Brt. (Čes. 1, VIII. 329. ).

Otologie, e, f., řec. = nauka o uchu. Vz
čes literaturu o ní v Jub. IIc. 88. —90.
J Otpověděti, vz Odpověděti.

Otrásněný. O. opona. Slád. Bouře 31.

Otřásti se z čeho: z prachu Chč. S. L 8.

Otrava, y, f., Solanum dulcamare = lilek
sladkohořký. Na mor. Slov. Mus. ol. VII 78.

Otřepati co = hrušky (setřásti). Mtc. 1900.
345.

Otřepek, pku. m., vz Balatka.

Otřesiště, ě, n. = místo, které se otřásá.
Mus. 1897. 464.

Otřesový. O. vlna. Mus. 1897. 464.

Otřeštiti sa, vz Opiti se.

Otrhanec, псе, т.: obšivkár, ošklbanec,
otrhátor, randoš, rašmák. rozgajdanec, šklban,
trhan. Zát. Pŕ 222b.

Otrhánky, míst jm. u Liptálu na Mor. Vck.

Otrhaný. O. ženská: randa. Zát. Př. 222^b.

Otrhátor, а, т., vz předcház. Otrhanec.

Otřípati = otřepali. O. beranici ze sněhu.
Horen. 288.

Otřísati. Co najdeš, to neotřísaje schovej.
Flor. A. 82b.

Otrok. O-ci jsou také lidé. Hoř. 123.
Otruć = otráviti. Slez. Lor. 76.