209

Otruchnutý. Byla tichá jako o tá = do
vůle boží odevzdaná? otupělá? a p. Phľd.
1897. 347.

Otrusek, sku, m Hus. Post. 45b. a j.

Otrušinky, pl., f. = krupky ve smetané
tvořící se při stloukání másla. Slez. Čes. 1.
1897. 467.

Otržihrdlo, a, n. = těžká práce. Slov. Zát.
Př. 162b.

Otstúpiti. Otstúpi naděja vše křesťany.
Rkk. Jar. 104. Této vazby hájí Mašek v Mus.
fil. 1899. 95. Sr. Odejíti, Ujíti.

Ott Emil dr. a dvorní rada a prof. Sr. Jub.
XXIII.

Otto. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 148. —
O. Otto, -y, n. -a, zřídla dle lat: Ottona. Ib.
574. — O. Jan, knihtiskař. Sr. Jub. XXIII.

Ottokar, z něm. Odoaker. O. není ve
starých listinách ani českých, ani německých,
ani latinských. Pal. Děj. I. 2. 115.

z Ottersdorfa Sixt. Vz Flš. Písm. 293. nn.

Ottržeti, vz Odtržeti.

Otúmrl, i, f. Nápadové a o-li. Gb. H. ml.
III. 1. 363.

ou a jeho změny, na Hořicku vz Hoř. 74.,
na Císařovsku, vz Čes. 1. VI. 585., v jihozáp.
Čech. Vz Dšk. Vok. 51. Jeho krácení ve
vzorci, ryba' vz v Gb. H. ml. III. 1. 182., 185

-OU koncovka a) instr. sg. u, ryba': rybou,
vz Gb. H. ml. III. 1 176. -ú, -au, -ó, -um,
-um; u, vládyka': vládykou, vz ib. 197., -ú,
-em; u, duše': slepicou (Žďár. ), Brt. D. 2.
253.; u, paní': paňou (Slez. ), vz Gb. H. ml.
III. 1. 239.; u kosť: kosťou (dolnobeč. ), vz
ib. 342., 345., -í; b) gt. a lok. dualu u, ryba':
na rukou, vz Gb. H. ml. III. 1. 177., -au, -ú,
-ouch; c) gl. pl. m. -ův v dial: u sousedou.
Vz ib. 57., Brt. D. 52. (dolnobeč. ). — Pří-
pona 3. os. pl., · nesou, vezmou, tešou, ku-
pujou. List. fil. 1898. 92. - 94. Vz: -á, -i, -í,
-ia, -iá, -ie, -o, -om, -on, -u, -ú, -um, -ä.

Ouborek. To je nadělaný o. = kluk tlustý,
silný. Hoř. 117.

OuButě m. oubytě. Dšk. Vok. 59.
Oubutnice, pl., f. místo úbytě. Jihozáp.
Cechy. Dšk. Vok. 59.

-ouc, vz násl. -ovic.

Oucapky si z něčeho dělati. Us. Vz
Ouchcapky.

-oucí, vz -úcí. U Palackého, vz Mtc. 1901.
153.

Oucně = ústně, výslovně, zřejmě. Tažo-
vice. Kub.

Ouhonec, nсе, m. = úhonec, nemanželské
dítě. Us. Čes. 1. IX. 112.

Ouhorlík obec, glareola praticola, Hals-
bandgiarol, pták. Vz Šír IV. 8.

-ouch koncovka gt. a lok. dualu u, ruka'
a v obecné mluvě: rukouch (zvl. v lok. ). Vz
Gb. H. ml. III. 1. 177., -au, -ou, -ú.

Oulek, u, m. = uleknutí. U Polné. Hoš. 98.

Oulepek, pku, m., lesík u Dolní Sázavy
{u Polné). Hoš. 98.

Oulevina, y, f. Měl tam otec kousek o-ny
od obce k užívání. Sá. Kres. z Ješt. 268.

-oum konc. dat. dualu u, ryba' m. -ama:
k lukoum. Vz Gb. H. ml. III. 1. 178.

Oumazlovat koho = napalovati, šiditi.
Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 6.

Ounos, u, m. = svízel. Co je to za o. !
Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 53.

Oupětě = souchotě. Jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 25.

Oupory = puchry.

Oupředek, dku, m. Měl to již o-dkem =
napřed (dáno, zaplaceno а р. ). Rais. Pot. 106.

Ouřadovati = jezditi. Us. fiakristů. Kukla
134.

Ousně = oustně. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok.
53.

Oustřele = ouroky (dětská nemoc). Nár.
sbor. III. 86. — O. = pícháni v hlavě. Us.
Vz Stříl.

Oustřelový. O. koření = máčka. Hoř. 108.

Oušení, n. = měkké dříví odpadkové. Us.

Ouškovaný modrokrovečník, brouk. Klim.
672.

Oušlapky. Dělati si z někoho o. (dobírati
si ho). Hoř. 123. Vz Ouchcapky.

Ouvěkati, vz Uvěkati.

Ouvěrek, rku, m. = tyč na stahování vozu.
Kut. Hora. Kub. 155.

Ouvina, у, f. = osekaný stromek, jímž se
připevňuje dříví na trakaři. Vodňany. Kub.
155.

Ouvoce = ovoce. U Polné. Hoš. 98

Ouvrž, e, f. = sít z proutí; dává se do
čepu při spouštění rybníka, aby ryby ne-
unikaly. Třeboň. Kub. 155.

-óv (-ů, -ův) koncovka gt. pl. mění se časem
v: -uov, -ův a ztrátou souhlásky v: ó, -uo,
-ň; -óv se drží do pol. XVI. stol. U vzorců:
chlap, dub, oráč, meč, město a host. Sr. Gb.
H. ml. Ш. 1. 56., 106., 141., 313., 346., -i,
-ích.

Ovace, e, f. = školní plat na vejce o vel.
pátek (z lat. ovum). Mus. 1900. 4., 6.

Ovad. O pův. sr. Zub. 407.

Ováděti koho oč. = škemrati. Mamičku
pořád o to mlíko ováděly. Již. Mor. Seb. 246.

Ovajka, y, f. = ovečka. Val. Čes. 1. X. 39.

Ovaliti. Ty jí to povíš, jakoby to na
másle ovaloval. Šml. VII. 247. O-lil ho ky-
jakom (kyjem) = sbil ho. Zát. Př. 249a.

Ovce. O skloň, vz Gb. H. ml. III. 1. 210.
O. se mají sice škubati (stříhati), ale ne kůže
přes hlavu jim se stahovati; Dobrému pas-
týři přísluší o. stříhati, ne však jich oškubá-
vati. Fisch. Hosp. 176., 183. O. se okotila.
Mus. ol. 1899. 119. O příslovích vz Zát. Př.
342a.

Ovčák, a, m., hora. Pís. 5.

Ovčí hnojiště — zlatý důl. Fisch. Hosp.
168. — O. hubičky = květel. Us.

Ovčička. O-ky mají zlaté nožičky (jsou
užitečny). Hrub. 29.

-ové kопc. пот. a vok. pl. u, chlap a dub':
chlapové, dubové (řidčeji v nářečích), vz
Gb. H. ml. III. 1. 48.; u, oráč a meč': mu-
žové, koňové, mečové, vz ib. 105., -ěvé, -evé;
u, víádyka': vládykové; vz ib. 198., -y;
u, panoše' (novotv. m. -ě, -e): zprávcové
(v ně. pravidlem), vz ib. 230., -ě, -e; u, hosť,
vz ib. 342., 346., -i; u, kámen': kamenové.
Vz ib. 407., 409., -i. V této koncovce si Pa-
lacký libuje: nálezové, oudové, papežové,
ústavové atd. Vz Mtc. 1901. 156.