232

Podvranoví, п., míst. jm. Рck. Hol. 37.

Podvraten, tně, f. (u vrat). Vym. Poh.
144

Podvratníkový. P. zemé. Mus. 1849. IV.
70.

Podvržéňa = podvrženě. Mus. ol. 1898.
113. Cf. násl.

Podvrženec. Vz Šeb. 9.

Podvržený. P. dítě. Vz Ces 1. VIII. 108.

PodvýroBa, y, f., vyrábí-li se méně, než
jest potřebí Ott. XV. 176b.

Podvýšiť co komu. Treba mu jasle p.
(méně jísti mu dáti). Zát. Př. 73b.

Podý = pod. P. Čepcom. Sbor. slov. III.
1. 27.

Podymník, u, m. Utierala dieťa p-kem.
Mus. slov. III. 22.

Podýmniti = dýmem oprsknouti. Cf. Mus.
fil. 1899. 275.

Podynči, vz Krmolec

Podynšć = podejíti. Slez. Lor. 76.

Podyzd, u, m. = podjezd. Slez. Čes. 1.

IX. 99.

Podzábřeží, n., pozemek. Pck. Hol. 195.

Podzajecký, trať v Rakovicích. Šeb. 191.

Podzásada, y, f., Superhaftimg. Sterz. IL
1054.

Podzedníkovsko, а, п., trať u Roudného.
Př. star. V. 122.

Podzemek, mku, m. = pozemek. U Polné.
Hoš. 99.

Podzemý = podzemský. Mus. ol. 1898. 113.

Podzim jezdí na strakaté kobyle Hrub.
16.

Podzimák, a, m = podzimní ssele. U Stu-
dené. Vchř.

Podzíravosť. P. vídá chyby. Slád. Oth. 84.

PodžuBany = dolíčkovatý, poďubaný. Slez.
Lor. 76

Podzvoliti se. P-li se mu platiti. Рek.
Hol. 150.

Podžigovati = podpalovati. Val. Čes. 1

X. 31.

Poetka, у, f. = básnířka. Nár. list. 1897.
17. /11.

Pofňukati. P-kla na její slova. Nár.
list. 1898. ě. 271.

Pofňuro = poťouchle. Pravil p. Val. Čes.
1. X. 136.

Pofňurý = poťouchlý, potměšilý. Val. Čes.
1. X. 301.

Pogajdúvať na gajdici. Sbor. slov. III.
132.

Poglacialní, z lat. P. stáří. Wol. 13.

Pogúlať sa = pováleti se. P. sa po ozi-
minách. Slov PMd. 1897. 80

Pohádka. Sr. Nár. sbor. III. L— 49. 88.,
93., 100., 113., 121., 122., 125., Čes 1. VII.
393. Původ p-dek lidových. Vz Čes. 1. 1897.
503. a. — P. = podobenství. Takovou pohádku
(Židům) pravil. Praž. evang. (List. fil. 285.
aj. )

Pohádkovitě. Výjev p. skvělý. Vlč. Lit.
I. 420.

Pohan. Muž z pohan roty. O tvaru gt.
pl. vz Gb. H. ml. III. 1. 54.

Pohanča, ete, n. = malý pohan. Slov.
Zát. Př. 263a.

Pohančok, čku, m. = tanec ve vých.
Slez. Vz Čes. 1. VIL 35.

Pohanskočeský věk (452—895. ). Pal.
Děj. L 1. 19. Р. hroby. Ib. 218.

Pohár. Do p-ra kukať; Poháre obracať.
Zát. Př 347. Sejíti se na smutný p. = na
kar. Mus. slov. II. 5.

Pohárikový. P. kmotra = ne skutečná
kmotra, nýbrž jenom žena zvaná na křestní
hody. Slov. Mus. 1859. 504.

Pohasiti. Protož nedaj se i jeden hněvu
р., aspoň jej uskrovni. St. Bes. 103.

Pohejcat. V poli se p. = napracovati se.
Mtc. 1. XXXI. č. 5. 46.

Pohl Jan Václ. Vz Flš. Písm. 473.

Pohladok, dku, m. = pohladění. Slov.
Raz р., raz pohlavok. Zát. Př. 101b.

Pohlava, y, f. = pohlaví. Biela p. = ženy.
Zát. Př. 86b.

Pohlavkový. P. střela = pohlavek. Brt.
P. n. 3.

Pohled. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 236b.
XV. 3.

Pohledávka: neoběžná, oběžná (dluho-
pisy, akcie, směnky, papírové peníze); dluho-
pisy zase: úpisy a půjčky. Blm. I 40. — 40.

Pohledně = na pohled hezky. P. něčím
zamávati. Osv. 1897. 614.

Pohlednice, e, f., Ansichtskarte. Us.

Pohledový lístek (s obrázky). Us.

Pohlit se V Čem = přehrabávati. Jílemn.
Bes. 1871. 507.

Pohlodek, dku, m. V dole tom jsou věci
již chudé a p-dky neodplatné (se nevyplá-
cející) Dač. II. 166.

Pohlúbiti strúhu (hlubší udělati). 1501.
Arch. XVII. 491.

Pohłutka, y, f. = chléb pečený kravám na
štědrý den ze všech druhů mouky a koření.
Slez. na Morávce. Čes. 1. 1897. 463. Dle
Lor. není prý tam známo.

Pohňácat se = povalovati se. U Pravo-
nína. Vchř.

Pohnouti čeho. Najprve vlí (Bůh) dar
milosti své, ježto pohne jich, ale svobod-
nosti neotejme. Št. Bes. 64. — co. Orfeus
pohnul strom, kámen, vody. Slád. Kup 115.
Slinku mu pohnul (nadělal chuti). Zat. Př.
69a. To by svatého pohlo. Ib. 365^a.

Pohnoutka, y, f. Pal. Radh. 152. Sr.
Pohnutka.

Pohodák, a, m. = pohodný. Čes. 1. VII. 121.

Pohodenský úrok. Adám. 15.

Pohodlí. Úsloví atd. vz v Zát. 203., X. 2.

Pohodnuti sna, solutio somnii. XV. stol.
List. fil. 1901. 44.

Pohon naň priSiel. Slov. Zát. Př. XII. 288.

Pohonek, nku, m. P. pluhu pro opraty.
Sbor. slov. III. 28.

Pohonič, e, m. Koně dobré, ale p. zlý.
Mrcha p. o každý kameň zavadí (každý
kameň na ceste najde). Nič bez biča, poho-
niča. Zlý to p, ktorý si pústí z ruky bič.
Slov. Zát. Př. 128b.

Pohorelô, vrch u Tisovce. Sbor. slov. III.
2. 125.

Pohořelosť, i, f. Sbírá na p. (jako po-
hořelý). Chorv. 111.