234

Poklad. Hledání a vyzdvihování p-dů.
Vz Mus. ol. VIII. 4. nm, XIII. 73, Nár.
sbor. III. 91., Chorv. 154.

Pokladač, e, m. (Kazitel mince) trestán
buď jakž na p-če náleží. 1423. Pal. Děj. III.

1. 518.

Pokladna. Popis nedobytných a ohni-
vzdorných p-den. Vz KP. VIL 494. nn.

Pokladní trám na mostě tvoří základ.
Mus. ol. 1898. ИЗ.

Pokladobažný. P. srdce. Phľd. 1897. 103.

Poklasnovati koho (zatřepati jím а р. ).
Eozb. III. 723.

Pokles. Р. prodeje není valný. Mus. 1899.
121. Р. (poklesnutí) v učení. Wtr. Vys. šk. 51.

Pokličky = skály u Mšena. Čes. 1. VI.
567.

Pokličník, pukličník, u, m., věšák na po-,
puklice. Us.

Pokliditi. Dítě se p-lo (podělalo). XVI.
stol. Rozb. II. 185. — se s kým = srovnati.
Chč. (List. fil. 1897. 399. )

Poklínání, n. Když ve zlou řeč, v p.
svůj jazyk rozprostrou. Št. Bes. 103. Aby
byli u věčné p. všemu lidu. Chč. S. I 104.

Pokliz. Har. II. 24.

Poklízeti. O tvarech vz Gb. H. ml. III

2. 337. — P. = bíliti. Hoř. 93.
Poklnouti čemu. Poklnu žehnání vašemu.

Chč, (List. fil. 1898. 476. )

Poklončí, m. Sr. Pal. Děj. V. 1. 269.
i pozn.

Poklonkovati komu. Slád. Caes. 96.

Poklop. Tříhranný otvor na půdu (v lo-
menici) slove na Hané sklopec n. schlopec,
ve Slez. sklop, na Chodsku poklop. Čes. 1.
VIII. 316. P. v síni = otvor ve stěně, který
se okenicí zašupoval. Hoř. 285.

Poklopec u kalhot, vz Klapák.

Poklopový jez, při němž se voda zdýmá
poklopy otočenými z pravidla kolem osy
vodorovné, sestrojenými ze dřeva a ze že-
leza. Ott. XIII. 308.

Pokluzlý. P-lých stará padení opravo-
vati. XV. stol. Modl. ms. (Mus. fil. 1898. 185. )

Poklvalka, y, f. = poklička. Písek. Kub.
L. f. 1900. 361.

Pokoj. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 347b.

Pokoinivý. Ld. Neujalo se.

Pokolebnice v VIL 325. dle Flš. v Mus.
1898. 246. chybně m. pokolební.

Pokolení = obor. Prospěl toliko v epickém
p. Pal. (Pal. Pam. 336. )

Pokolinsko lézti. Němc. III. 260.

Pokolvar. Naň přikládají paradajky.
Phľd. 1898. 502.

Pokonání, n. = konec života. P. na životě
toho člověka. Maš. ruk. 169a.

Pokonávka = námluvy a p. Phľd. 1898.
240.

Pokopati = zakopati. Když šafář nechtěl
hřivnu p. Št. Bes. 1. Р. něco také = poka-
ziti. Hoř. 93.

Pokora jest mladé ctižádosti řebříkem.
Slád. Caes. 35. P. — zlatá komora. Zát. Př.
IV. 502.

Pokorný Mart., Rud. a j. Sr. Jub. XXIV.
P. Mart. f 31. /1. 1900.

Pokosnice, e, f. = náčiní kolářské. Ott.
XIV. 536b.

Pokostnice. Za Hus v II. 705. polož:
II. 376.

Pokoštovati. Chtěli ho p. (zkoušeti).
Ezop. 166.

Pokoupiti co. Všecko p-pil. — čeho.
Ten toho p-pil = mnoho, neurčitou měrou.
Us.

Pokoušeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2 338.

Pokoutnictví. Vz Ott. Říz. I. 195.

Pokoutník, a, m. = pokoutní učitel. Wtr.
Part. 15.

Pokožka, vz Škára.

Pokrají, n. P. Alp. Pal. Pam. 402.

Pokrapovati. Venku pokrapuje = po-
prchává. Us. (Pal. Záp. I. 77. )

Pokrásti. Nepokradeš-li, nebudeš míti,
požádáš-li, čerta (nic) ti dajú. Šeb. 217.

Pokrčeti komu. Aby jí fěrtoch nepo-
krčel (se nezmačkal). U Císařova. Mtc. 1899.
36.

Pokřestaniti lid. Pal. Děj. I. 1. 362.

Pokrevnosť. Úsloví atd. vz v Zát. Př.
102, VIL 8.

Pokřičeti. Pokříknouti. St. Bes. 51.

Pokřín, u, m., rostl. Sr. Ott XVI. 752

Pokrok. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 138
nn. Dnem i nocí za p-kem. Hrub. 38.

Pokropiti. Vzav krev i p-pil všeho lidu.
Bibl. král. 1. Туm. 2. 15.

Pokrotiti se v čem. P. se ve svých
zlých obyčejích. Chč. S. I. 52.

Pokroutka. Posýlám vám 50 p-tek bílých
(tolarů). Posýlám 25 žlutých p-tek (dukátů).
Kom. (Mus. 1899. 66., 74. a j. )

Pokrovec, vce, m. = pokrývka. Dotiaľ sa
. vystieraj, kým ti p. stačí. Zát. Př. 171a.

Pokruta. P-ty nakvašené. 4. Moj. 6. 15.

Pokrvačka, y, f. místo: pokryvačka.
Jihozáp. Čechy. Dšk Vok. 62.
Pokryjanku = tajně. P. něco dělati. Slez.
Čes. 1. X. 404. Sr. Pokryjenku.

Pokrytec, vz Falešník.
Pokryti se pod čím = schovati. Modl.
CLXXXVI. 165.

Pokrytství. Úsloví a p. vz v Zát. Př.
118, 123., VIII, A. odst. 10., 23.

Pokrytstvo, a, n. = pokrytství. Št. Bes.
98., Hus. Hř. 239b.

Pokryvačka, vz Potápka (pták).

Pokudoliti se s kým = pováleti. Již.
Mor Šeb. 288.

Pokus. Při velkém podniku i pokus hoden
uznání. Mus. fil. VI. 462.

Pokusa, y, m. — pokušitel. Slez Lor. 76.

Pokvakovať koho za kštici. Zát Př. 277a.

Pokvavyny = pokrvácený. Slez. Lor. 76.

Pokyd = pokud Stachy. Kub. 155.

Pol = polib. Hoř. 81. Р. = (ро1ъ), u:
do pólu; z toho do -polú, nč. do -polou a
také do-poly; otpolu, spolu, nč. odchylkou
též gt. pola: do -pola, s -pola (s polovice);
lok. polu: na -polu (na polú, na poly). Subst.
ро1ъ spřahu je se s gt. dne a z toho. poledne.
Vz Gb. H. ml. III. 1. 329.

Póla, pole. O skloň. sr. Gb. H ml. III.
1. 194.