Předchozí (233)  Strana:234  Další (235) |
|
|||
234
|
|||
|
|||
Poklad. Hledání a vyzdvihování p-dů.
Vz Mus. ol. VIII. 4. nm, XIII. 73, Nár. sbor. III. 91., Chorv. 154. Pokladač, e, m. (Kazitel mince) trestán
buď jakž na p-če náleží. 1423. Pal. Děj. III. 1. 518.
Pokladna. Popis nedobytných a ohni-
vzdorných p-den. Vz KP. VIL 494. nn. Pokladní trám na mostě tvoří základ.
Mus. ol. 1898. ИЗ. Pokladobažný. P. srdce. Phľd. 1897. 103.
Poklasnovati koho (zatřepati jím а р. ).
Eozb. III. 723. Pokles. Р. prodeje není valný. Mus. 1899.
121. Р. (poklesnutí) v učení. Wtr. Vys. šk. 51. Pokličky = skály u Mšena. Čes. 1. VI.
567. Pokličník, pukličník, u, m., věšák na po-,
puklice. Us. Pokliditi. Dítě se p-lo (podělalo). XVI.
stol. Rozb. II. 185. — se s kým = srovnati. Chč. (List. fil. 1897. 399. ) Poklínání, n. Když ve zlou řeč, v p.
svůj jazyk rozprostrou. Št. Bes. 103. Aby byli u věčné p. všemu lidu. Chč. S. I 104. Pokliz. Har. II. 24.
Poklízeti. O tvarech vz Gb. H. ml. III
2. 337. — P. = bíliti. Hoř. 93.
Poklnouti čemu. Poklnu žehnání vašemu. Chč, (List. fil. 1898. 476. )
Poklončí, m. Sr. Pal. Děj. V. 1. 269.
i pozn. Poklonkovati komu. Slád. Caes. 96.
Poklop. Tříhranný otvor na půdu (v lo-
menici) slove na Hané sklopec n. schlopec, ve Slez. sklop, na Chodsku poklop. Čes. 1. VIII. 316. P. v síni = otvor ve stěně, který se okenicí zašupoval. Hoř. 285. Poklopec u kalhot, vz Klapák.
Poklopový jez, při němž se voda zdýmá
poklopy otočenými z pravidla kolem osy vodorovné, sestrojenými ze dřeva a ze že- leza. Ott. XIII. 308. Pokluzlý. P-lých stará padení opravo-
vati. XV. stol. Modl. ms. (Mus. fil. 1898. 185. ) Poklvalka, y, f. = poklička. Písek. Kub.
L. f. 1900. 361. Pokoj. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 347b.
Pokoinivý. Ld. Neujalo se.
Pokolebnice v VIL 325. dle Flš. v Mus.
1898. 246. chybně m. pokolební. Pokolení = obor. Prospěl toliko v epickém
p. Pal. (Pal. Pam. 336. ) Pokolinsko lézti. Němc. III. 260.
Pokolvar. Naň přikládají paradajky.
Phľd. 1898. 502. Pokonání, n. = konec života. P. na životě
toho člověka. Maš. ruk. 169a. Pokonávka = námluvy a p. Phľd. 1898.
240. Pokopati = zakopati. Když šafář nechtěl
hřivnu p. Št. Bes. 1. Р. něco také = poka- ziti. Hoř. 93. Pokora jest mladé ctižádosti řebříkem.
Slád. Caes. 35. P. — zlatá komora. Zát. Př. IV. 502. Pokorný Mart., Rud. a j. Sr. Jub. XXIV.
P. Mart. f 31. /1. 1900. |
Pokosnice, e, f. = náčiní kolářské. Ott.
XIV. 536b. Pokostnice. Za Hus v II. 705. polož:
II. 376. Pokoštovati. Chtěli ho p. (zkoušeti).
Ezop. 166. Pokoupiti co. Všecko p-pil. — čeho.
Ten toho p-pil = mnoho, neurčitou měrou. Us. Pokoušeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2 338. Pokoutnictví. Vz Ott. Říz. I. 195.
Pokoutník, a, m. = pokoutní učitel. Wtr.
Part. 15. Pokožka, vz Škára.
Pokrají, n. P. Alp. Pal. Pam. 402.
Pokrapovati. Venku pokrapuje = po-
prchává. Us. (Pal. Záp. I. 77. ) Pokrásti. Nepokradeš-li, nebudeš míti,
požádáš-li, čerta (nic) ti dajú. Šeb. 217. Pokrčeti komu. Aby jí fěrtoch nepo-
krčel (se nezmačkal). U Císařova. Mtc. 1899. 36. Pokřestaniti lid. Pal. Děj. I. 1. 362.
Pokrevnosť. Úsloví atd. vz v Zát. Př.
102, VIL 8. Pokřičeti. Pokříknouti. St. Bes. 51.
Pokřín, u, m., rostl. Sr. Ott XVI. 752
Pokrok. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 138
nn. Dnem i nocí za p-kem. Hrub. 38. Pokropiti. Vzav krev i p-pil všeho lidu.
Bibl. král. 1. Туm. 2. 15. Pokrotiti se v čem. P. se ve svých
zlých obyčejích. Chč. S. I. 52. Pokroutka. Posýlám vám 50 p-tek bílých
(tolarů). Posýlám 25 žlutých p-tek (dukátů). Kom. (Mus. 1899. 66., 74. a j. ) Pokrovec, vce, m. = pokrývka. Dotiaľ sa
. vystieraj, kým ti p. stačí. Zát. Př. 171a. Pokruta. P-ty nakvašené. 4. Moj. 6. 15.
Pokrvačka, y, f. místo: pokryvačka.
Jihozáp. Čechy. Dšk Vok. 62. Pokryjanku = tajně. P. něco dělati. Slez. Čes. 1. X. 404. Sr. Pokryjenku. Pokrytec, vz Falešník.
Pokryti se pod čím = schovati. Modl. CLXXXVI. 165. Pokrytství. Úsloví a p. vz v Zát. Př.
118, 123., VIII, A. odst. 10., 23. Pokrytstvo, a, n. = pokrytství. Št. Bes.
98., Hus. Hř. 239b. Pokryvačka, vz Potápka (pták).
Pokudoliti se s kým = pováleti. Již.
Mor Šeb. 288. Pokus. Při velkém podniku i pokus hoden
uznání. Mus. fil. VI. 462. Pokusa, y, m. — pokušitel. Slez Lor. 76.
Pokvakovať koho za kštici. Zát Př. 277a.
Pokvavyny = pokrvácený. Slez. Lor. 76.
Pokyd = pokud Stachy. Kub. 155.
Pol = polib. Hoř. 81. Р. = (ро1ъ), u:
do pólu; z toho do -polú, nč. do -polou a také do-poly; otpolu, spolu, nč. odchylkou též gt. pola: do -pola, s -pola (s polovice); lok. polu: na -polu (na polú, na poly). Subst. ро1ъ spřahu je se s gt. dne a z toho. poledne. Vz Gb. H. ml. III. 1. 329. Póla, pole. O skloň. sr. Gb. H ml. III.
1. 194. |
||
|
|||
Předchozí (233)  Strana:234  Další (235) |