258

Přistrojení, η. = nápoj s omastkem
(s otrubami) připravený pro dobytek. U Stu-
dené. Vlch.

Přístrojí světa = zařízení. Št.

Přístup, u, m. = posed černý), bryonia
dioica. Slez. Čes. 1. IX. 340. Sr. Koltunový.

Přístupa, y, f. = přístup. Hus II. 88. a j.

Přístupek, vz předcház. Pochop.

Přístupně. Aby p. ty strany složeny
byly. Št. Bes. 16.

Přísudek věty na Císařovsku. Vz Mtc.
1899. 35.

Přišantrat se = přijíti zvolna. Tům. Ml.

171·

Příščí (přieščí), n., adventus. Ž. pod.
96b. 41. Vz Příští.

Příšer, u, m. = příšera. Spatřila množství
hrozných příšerů. Har. J. 42.

Příšera. P. Maria (8. /9. ) zamyká zemi
a do ní všecky p-ry (hady, housenky, vosy,
žáby a p. ) zaříká. Sá. Kresby z Ješt. 257.

Přiškoditi. A jestliže by se mu co na
stavení p-lo (škoda stala). 1494. Arch. XVII.
460.

Priškreť (VIL 487). Bieda ho priškrela.
Zát. Př. 208a.

Příští jako adj. bývá neskloňováno:
Při sv. Jiří nejprve příští atd. Vz Gb. H.
ml. III. 1. 562.

Přištikovati. Ezop. 56.

Přištipkovati koho proč (si dobírati).
Nejvíce ji pro její učenosť p-li. Sá. Kř
u pot. 54.

Přištírati. Svým zážehem nás přištírla.
Mus. 1898. 347.

Přitakač, e, m. P. Höflerův. Nár. list.
1899. č. 149. Fll.

Přítažník, u, m. = náčiní zámečnické ku
stahování nejtovaných částí. KP. VIL 596.

Přítel. O skloň, vz Gb. H. ml. III. 1.
117. Dle něho jest akk. a instr. pl. přátely
archaismus knižný, většinou a v jazyku
živém pravidlem jest akkus. přátele a instr.
přáteli. Prk. v Kroku 1897. 241. doporučuje
přátely. Lepšie je, keď sa ďalekí priatelia
poznajú, ako keď sa blízki hnevajú. Slov.
Sbor. slov. L 55. Přátelé za nic nestojí,
když ti peníze nezvoní; ale když z kapsy
dobýváš, ihnedky přízně nabýváš. Čes. 1.
VIL 59. Přítele kdo zkouší nepravého v čas
nouze, hned má nepřítele z něho. Slád.
Ham. 97. Pověry, hořické týkající se přátel
vz v Hoř. 143. Úsloví atd. vz v Zát. Př.
102., 108., 119., 351a.

Přítelník, vz Přietelník.

Přitěsniti co čím: šrouby. KP. X. 2.

Příti, pru. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 197., 288.

Přítinky, pl., m. = oklesky s pařezů.
Buděj. Kub L. f. 1900. 362.

Přitloukaci kladivo (perlík) drží se
oběma rukama a má dvě ploská čela. Vz
Ott. XIV. 285.

Přitloukač, e, m. = náční zámečnické.
Vz KP. VI. 594.

Přitočiti co kam: hradbu k domu. 1518.
Arch. XVII. 563.

Přítomný čeho. Jsa osobně p-men toho.
Dač. I. 35.

Přitrěiti koho. Přitrčil ho (s velikou
námahou přichoval, přisadil). Slov. Zát. Př.
199a.

Přítrhon. Břišní p. = druh chmatu při
zápase tělocvičném. Vz Čes. 1. VII 427.

Přitříti koho kam čím. Ke stěně koněm
ho přitřel. Sdl. Hr. V. 135.

Přítruhlí, n. = příhrada v truhle. Vz
Přikradli.

Přitržiti со k čemu. Dač. II. 58.

Přítuha v zámečnictví. Čes. 1. VIL 58.
Příl.

Přitužiti. Aby p-žil úvazků, kterými...
Pal. Děj. I 2. 4.

Přiúčastněný čeho. Téhož losu p. Mart.
S. 66

Privátník, a, m. = žák chodící do pri-
vátu. Wtr. Part. 275.

Privďaěit sa komu čím. Phľd. 1897.
304.

Přivelebiti se kam. P-bil se do Prahy
к sněmu = přišel. Dač. I. 236. (II. 216. ).

Privét, vz předcházející Prevít.

Přívěta, y, f. = přivítáni. Aká príveta,
taká odveta. Zát. Př. 107^b. Přívěty a od-
věty žertovné, dětinské. Vz ib. XVI. odst.
21.

Přivětšení. To není žádné p. ani umen-
šení. XV. stol. Mus. fil. 1897. 166.

Privilegovaný. P. obrana v soudním
řízení. Vz Ott. Říz. II. 63

Přivírka, y, f. = trámec, do kterého jsou
svlaky и točny zadlabány. Čes. 1. VIII. 205.

Přívkladek. Nár. list. 1898. č. 88.

Přívlastek ve větách na Císařovsku.
Vz Mtc. 1899 37.

Přivoliti koho. Má ženu míti, která
sama jeho p-lí = za chotě vyvolí. Maš.
ruk. 21a.

Přivrhnouti co kam. Kohoutek na
ručnici p hl (spustil). XVII. stol. Mtc. 1900.
256

Přivstati čeho. Ty pak přivstaň, pane
Bože, spasení mého a buď.... Modl.
LXXVII.

Přivtělování pocitů. Kadeř. Ps. 157.,
158

Přivydlužiti se. Kukla 76.

Přivyknouti s inť. Přivykl hřešiti. Št.
Bes. 67.

Přizachovati si čeho. Ezop. 246.

Přizašpoulený. P. rty. Arb. Dom, 37.

Přizdíti co kde. Mrtvé tělo v kostele
přizdeno (při zdi pohřbeno). Har. J. 75.

Přízeň. Měli v dědině přízně jako vody
(mnoho). Mtc. 1. XXXI. č. 5. 45.

Přizkoumání, n. Pal. Záp. I. 29.

Přízlivosť, i, f. Trpělivost', р. а dobrota.
1507. Mus. 1897. 145.

Příznakový. P. přípona. Gb. H. ml. III.
2. 110.

Přiznání. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 136a.,
VIII. O, odst. 4.

Přiznati. Teprv s bitím se přiznal. Mtc.
1900. 146.

Přizření, n. — léčení. Р. к nemocnému,
ješto jest raněn. Maš. ruk. 224b.

Přízvuk na Hořicku, vz Hoř. 79., u ad-
jektiv jmenných, Rozpr. fil. 117., List.