287

Scáti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
289., 342. O původu sr. Zub. v List. fil.
1901. 32. S. krví. Chir. 236.

Šćeblo = stéblo. Slez. Lor. 78.

Sćehno = stehno. Slez. Lor. 78.

Scelovační choutky. Vlč. Lit. I. 320

Scestiti. Chtěl-li by kdo s. a straniti.
Pal. Děj. IV. 2. 394.

Scestovaný. S. svět. Krs. Ten. 9.

-scí m. -ští v nom. pl. mas. život.: selský,
selscí voli (selští), uherscí páni. Vz Gb. H.
ml., III. 1. 550., -ský.

Scibać, šćibić = strčiti do čeho. Slez. Lor.
78.

Śćihać se = míti na spěch. Slez. Lor. 78.

Śéikac = stékati. Slez. Lor. 78.

Ścil, gt. śćeli, f. = stelivo. Slez. Lor. 78.

Scípáček, čka, m., jm. koně. Čes. 1. IX.
171.

Scipio Vojt. Šeb. (vlastně: Berlička
z Chmelče), ku konci XVI. a poč. XVII
stol. Vz Flš. Písm. I. 397.

Scíplý = hubený. Lisic.

Sciranka, y, f. = strouhané těsto. U Se-
beše. Mus. slov. I. 87. Sr. Stíranka.

Scizinštělý. Mtc. lidu. 1878. č. 1.

Scole = scanky. Slez. Lor. 78.

Scvrklý jako křížala. Nár. list. 1898. č. 85

Sčamba, y, f. = tříska. U Sebeše. Mus.
slov. II. 3.

Sčastikovať komu = štěstí přáti. Vck.
Svat. 45.

Sčepec, pce, m. = čepel sekery. Tábor.
Kub. 156.

Sěervivěti. Kůže mi s-la. 1615. Mtc.
1899. 284.

Sčestiti se = poštěstiti se. To se jim sče-
stilo. Har. J. 142a.

Sčihle = rybička. Císařov. Čes. 1. VI. 583.
Sr. Štíhle.

Sčíkat = větve ulamovati. Val. čes. 1. X. 65.

Sčiniti ruce. Za Pal. polož. Děj. III. 1.
466.

Sčisnouti. Pod tíží se větev sčísá. Mus.
1898. 346. Sr. Rozčísuouti.

Sčučno = teskno, smutno. Je tam s. Tům.
94.

Sčudla, y, f. = vratidlo stavidla. Val. čes.
1. X. 35.

Sděliti co s kým. Mus. 1871. 222. — se
s čím. S jinými věcmi takovými rády se
sdělují. Kom. Theatr. 18. — se s kým oč.
Se všemi (o něco) se s. Kom. Ohláš. 182.
— se s kým čím. S. se s chudými oděvy,
pokrmem. XV. stol. Mus. fil. 1898. 187.
(Modl, ms)

Sdeštiti kam. Jež měly s. na mne (jako
déšť spadnouti). Slád. Bouře. 71.

Sdíti. Lože v písku si sděla. Žeran. 134.

Sdrápka, y, f - falc (chybně také:
přehyb, záhyb, drážka) bývá spojnou okolku
a dna nádob, na okolku, při rourách, kry-
tinách atd., a skládá se v podstatě ze dvou
přehybů čili drápků, jež se do sebe zasunou
a zatlačí. Vz Ott. XIV. 346a. Sr. Příložka.

Sdrápkovací stroj = jímž se sdrápky za-
tlačují. Vz předcház. Sdrápka.

Sdrápnutí, n. = spojení dvou plechů pře-
hybováním jich okrajů. Jiné spojení jich
jest nýtování, spájení. Ott. XIV. 346.

Sdrapovadlo, a, n. = falcovačka, nástroj,
kterým se sdrápky postupně vytvořují, za-
souvají a zatlačují. Ott. XIV. 346b. Sr. před-
cház. Sdrápka.

Sdružený kotel. Vz Kotel a KP. IX. 9,
12. S. rým. Flš. Písm. I. 24.

Se. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 522.,
524. Už su v sobě = už to vím. Mus. ol.
1898. 162. — Ve vztažených větách: Aby
lépe prospíval ovečkám sobě svěřeným.
Pravda II. 77. Soudce orteloval к smrti oba
zločince v stáří sobě rovné a p. Vz Mus.
1851. 158. Máme konfessi od králů sobě
potvrzenou; Pásli jsme stádce sobě svěřené.
Kom. Ohláš. 121., 129. Dal pannu jím zprz-
něnou svému otroku za manželku. Curtius
X. 1. 5. (překlad). Alexander se ptá svých
přátel, naleznou-li krále jemu podobného.
V latině: sibi. On povzbudil všecky к dů-
věře v sebe (jest dvojsmyslné). Na Horno-
ostravsku se = sobě, si, se = se. Lor. 78.

Sebecit, u, m. Úsloví vz v Zát. Př. VIII.
A. odst. 1.; 23а.

Sebeobrana. Úsloví atd. vz v Zát. Př.
106., VIII. Α., odst. 1.; 23a.

Sebepostačitelnosť, i, f Líná s. Radik.
listy VI č. 5.

Šebeúčelnosť, i, f. Nár. list. 1898. č. 83.

Sebevláda. Pal. Pam. 626.

Sebevrah přivoláva na krajinu krupo-
bití, neúrodu. Čes. 1. IX. 253.

Sebevýchova, y, f. Dk. Paed. 6.

Sebezáchov, u, m. = sebezachovám. Obz.
1889. 215.

Sebezapíravý. S. láska. Osv. 1897. 661.

Sebezdokonalení, n. Mtc. 1899. 30.

Sebrati se jak. Sebrali se na holé ruky
(beze všeho jmění se vzali). Mus. ol. 1898
115.

Secesse, e, f. = odstoupení od oby-
čejných zvyků, jednání, žití atd. Us.

Seclík, u, m. = náčiní kovářské. (Ctver-
hranné kladivo). V III 282. za: sechomr,
polož: (Setzhammer). Vz Sbor. slov. III. 30.,
Arch. XVI. 347.

Séct = séci, sekati. Us. Čes. 1. X. 369.

Seč. Pro každou seč měla dobrý meč.
Šml. VII. 146.

Sečba. Hus. Er. III. 196.

Sečen. Velký s. = leden; malý s. = únor.
Slov. Zát. Př. 225. Pozn., Němc. III. 10., 266.

Sečenský Mat., XVIII. stol. Vz Vlč. Lit.
II. 1. 108.

Sečka je jen sračka (málo vydá). Zát.
Př. 195a. Nenosí sečku pod kloboukem
(o rozumném). Ib. 18. Má sečku pod klo-
búkom (hloupý). Mus slov. II. 9. — S. =
kořalka. Slov. Zát. Př. 220b.

Sečný. Klevetným a sečným řečem ne-
věřiti. Pal. Děj. V. 1. 417.

Sedací štít (= k sedání), Turnierschild.
XV. stol. Modl, ms. (Mus. fil. 1898. 176. ),
Rozb. II. 139.

Sedadlo = větší přístavba přede dveřmi.
Čes. 1. VIII. 398.