Slovočunka, у, f., pozemek ve Slez. Lor.
82.

Slovosled. Vz Ott. XIII. 136. nn., Brus.
Mat. čes. 3. vyd. 330. nn., List. fil. 1901.
129. nn.

Složení, Judicium, v log XVI. stol. Mus.
1898. 175.

Složenina. Jmenné s-ny u spisovatelů
stol. XVIII. Naps. Pav. Váša ve Věst. VII.
241. nn. S-ny u Palackého. Vz Mtc. 1901. 154.

Složený. S. slova v češtině, vz Mtc. 1877.
62. - 79.; 1878. 146. -161.; 1879. 64. -77.;
na Hořicku. Vz Hoř. 82. S. sklonění. Vz Gb.
H. ml. III. 1. 3.

Složiti. Manželé se spolu složili. Praž.
evang. (List. fil. 1897. 190. ). — co kde. Proto
jsme sněm v Praze s-li (do Prahy rozepsali)
Pal. Děj. III. 2. 368. Složíc jich škody s mými
(srovnajíc). Arch. XVIII. 411.

Složitý. Slovesné výrazy s-té. Vz Gb. H.
ml Ш. 2. 421.

Složka. Složky samohlásek: au, ou atd.
Vz Dšk. Vok. 6.

Složkový. S. píseň, kde se jedna melodie
opakuje při všech slohách. Mus. 1850. II.
81. Př.

Sípák, a, m. = špaček, sturnus (pták).
Kom. Jan. 1. 61. (Hanka v Mus. 1839. 114. ).

Sľubovanky, dánky, bláznom radovanky.
Slov. Zát. Př. 44b.

Sluha a slouha. Vz Gb. H. ml. III. 1. 200.
Sluha starý — starý pes; S. verný — bo-
hatstvo; Na sluhu sa nespusť Slov. Zát. Př.
360a. Stesky sluhů. Vz ib. 130b.

Sluhovati. Aby tu kněz s-val (mši sloužil
atd. ). 1510. Arch. XV. 137.

Sluka sivá, vz Lelek. S. ostavní: pekasin,
otavník, psluka. Vz Sír IV. 68. —75.

Slukovitý. S. ptáci, Schnepfen. Vz Sír
IV. 63.

Sluky = slivky (slívy). Sbor. slov. TV. 140.

Slunce. čes. slunce, sluníčko; Mor. slonce,
slonce, slonečko, sloničko, słonyčko, slonce,
słunko, słunce; opav. słunco a słuňce; slov.
suunko, sluce, slnko, słunko. Šb. D. 82. Slnce
ako božie oko; Jedno slnce dosť na nebi;
Kde slnce, netreba sviečky; Jedno s. nad
všecky hviezdy; S. pripeká; S. ráno zpoza
chmáry-dážď; S nevždy svieti; Slnko do
hora, zima do dvora; Sloko nízko, šábes
blízko atd. Slov. Vz Zát. Př. 359b. Koupe-li
se s. ráno v krvi (v červánkách), štípe-li
dopoledne, pije-li vodu a zapadá-li za mraky
nebo v šarlatu, zvěstuje déšť Kola okolo
slunce jsou znamením změny v povětrnosti.
Čes. 1. IX. 253. Je-li. na nebi královnou,
bývá ve všem hojnosť a lidem dobře se daří,
ale rády se vvskytují nemoci palčivé, hlav-
ničky, neštovice, růže. Sá. Kant. 34.

Slunéčko, а, п., coccinella, brouk. S. bez-
skvrnné, c. impustulata, beztečké, lucida, bo-
rové, abieticola, černé, anthrax (nigrina),
černotečké, nigropicta, černopruhé, nigro-
fasciata, černoštítké, sinuata, čtrnáctiskvrnné,
14pustulata, čtveroďupké, quadripustulata,
čtverotečné, quadripunctata, desítiďupké,
decempustulata, desítitečké, decempunctata,
dlouhoskvrnné, dvanáctiďubké, duodecim-
pustulata, dvanáctitečné, duodecimpunctata,

dvojčárké, consita, dvojité, gemella, dvou-
skvrnné, bimaculata, hladké, distincta, hnědé,
brunnea (bimaculosa), hnědopruhé, guttato-
punctata, jedlové, pineti, jednoskvrnné, Rossi,
jednotečké, subpunctata, kavkazské, cauca-
sica, kososkvrnné, ob'iquata, kulové, conglo-
bata, lemované, siuuatomarginata, měno-
tečké, jucunda, mnohotečné, multipunctata,
necelolemé, ambigua, nestejnoskvrnné, rosea,
obtečké, relicta, očkové, rustica, osmitečké,
octopunctata, pětitečné, quinquepunctata, po-
jivé, effusa, popsané, hieroglophica, prosté,
pura, proužkové, brevifosciata, pruhové, di-
varicata, ramenoskvrnné, humeralis, rameno-
tečké, maculosa, řídkoskvrnné, dubia, různé,
vicina, různokrové, areata, sedmitečné,
septempunctata, skvrnoševé, marginemacu-
lata, slabotečké, lutea, slezské, silesiaca,
spojmotečké, arcuata, středoskvrnné, centro
maculata, středotečké, atomaria, šestitečné,
sexpunctata, šestnáctiďupké, sedecimpunctata,
tečkolemé, externepunctata, třináctiskvrnné,
13maculata, třískvrnné, simulatrix, třítečké,
floricola, troj páré, trigemina, trojskvrané,
nipunctata, vrbní, Salicis, vzhledné, magni-
fica, vzorkované, confusa, zakřivené, recurva,
zmoženotečké, zubopruhé, lineolata. Vz Klim.
722. -727.

Slunéčkovitý. S tí brouci, coccinellidae.
Vz Klim. 715.

Sluneční hodiny. Vz KP. XV. 269.

Slunečnice. Synonyma vz v Kroku 1898. 1.

Slunečník, u, m., Zeiger an der Sonnenuhr.
J. Nej. Mus. 1898. 474 Jg. to slovo má za
chybné.

Sluníčkář, e, m. = verejný posluha. Us.
Kub. 157. Sr. Stojan.

Sluniti kdy. Když v masopustní dni
sluní = slunce svítí. Čes. 1. VII. 374.

Slunivky, heliozoa. Vz Ott. XII. 227.,
XVII. 929.

Slunivý, vz Vrtař.

Slunojas, u, m. S. letního odpoledne. Šml.
IX. 5.

Slunovonný. S. dar. Proch. 128.

Slúpik, u, m. = část pluhu na hřídeli.
Mus. slov. IL 8.

Sluše, e, f. = slušnosť. I všecko činiti s.
jest. Maš. ruk. 35a. Vz Mus. fil. 1899. 284.

Slušeti. 3. pl. slušejí. Chč. S. I. 46. —
komu. S-lo jí to, jako červená tvářička
míšeňskému jablíčku. Šml. V. 49.

Slušnopřerostavosť, i, f. S. údů (těla).
1704. Vlč. Lit. II. 1. 9.

Slušnosť. Rčení s-sti. Vz Zát. Př. XVI.
odst. 19. h.

Sluštěti. Hus I. 203. Vz Slouskati.

Služba hustá, riedka sukňa; S. chlieb
horký; Každá s. má obnôžku: Kde s., tam
výslužka. Slov. Zát. 130b., 360а.

Službičkovati. Slád. Lear. 57.

Služebničí milosť. Alx. Nách. CXXI.

Služebník. Chléb a kázeň a dílo s-ku
náleží. Fisch. Hosp. 362 Kdvž si najmeš
s-ka, pomni ho býti člověka. Ib. 312.

Služka nestálá nikdy v pěkné sukni ne-
přichází. Hrub. 39.

Slyšeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
289.