300

Smíti, smím. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 269. Žádný pak z učedlníků nesměl se ho
otázati: Ty, kdo si (neosmělil se, bál se)?
Jan 21. 12.

Smižný. Never nebu jasnému, ani pánu
s-mu. Mus. slov. III. 25.

Smlčeti. Dva smlčí to, jen jediný co ví.
Slád. Rom. 66.

Smlouva. Jest u něho o smlouvu snadno,
ale o zdržení daleko. Sdl. Hr. IX. 199.

Smlsnouti si na čem. Smľs si na něm
(vycinkal mu). Hoř. 124.

Smluvní poměr úřadníka. Ott. Říz. I. 30.
Sr. Smluvný.

Smochlačiť. Za Slov. polož: Mus. 1848.

II. 325.

Smolák, a, m., pissodes, brouk. S. drsno-
štítý, p. scabricollis, obecný, piniphilus, pry-
skyřičný, harcyniae, sedlový, piceae, sosnový,
pini, znamenaný, notatus. Vz Klim. 563.

Smolař G., spis.

Smoligaťa = neposeda. Mus. ol. 1898. 116.

Smolík Fr., Jos. aj. Sr. Jub. XXIX.

Smolit' sa = vrtěti se. Val. Lor. 78.

Smolkovec, vce, m., dvůr u Stonavy.
Věst. op. 1895. 17.

Smolnica, e, f. = tulačka. Slez. Lor. 78.

Smolničí, n. = smolné kousky dříví.
Hoř. 82.

Smolník, pozemek na Hořicku. Hoř. 136.

Smolnosť dříví. Fisch. Hosp. 158.

Smolný. S. knihy, do nichž při právě
útrpném písař krevní zapisoval výpovědi
osob mučených, jakož i vůbec průběh a
ortel pří hrdelních. Ott. XIV. 437b. - S.
vrch a jezero = báječná místa na Mor, kam
odváželi těla těch, kteří po smrti chodili.
Mus. ol. V. 12.

Smoločerný, vz Těžkohřbetník.

Smrad, palica môže stáť (že v něm hůl
může státi). Zát. Př. XV. 216.

Smrada, jm. špatného pole. Pck. Hol. 26.

Smraditi čím. Kdo jimi (pomyjemi)
smradí. Kom. Ohláš. 185.

Smraditý, S. týrání (spojené se smradem).
Čes. 1. VIII. 85.

Smradlačka, y, f., rostl. Vz Mus. ol V.
112

Smradlavá, é, f., les u N. Hrozenkova
na Mor. Vck.

Smradlavosť řeky. 1618. Mus. 1898. 22.
Vltava (vedrem) к s-sti jsouc přivedena.
Mus. 1898. 22.

Smradlena, y, f. = heřmánek. Mor. Mus.
ol. X. 13.

Smradlivý = smradlaví). S. vězení. 1603.
Věst. op. 1895. 61.

Smrádnút, Smrádne = nabíhá mu, bojí se
Již. Mor. Šeb. 264., 288.

Smradoch, a, m., mephitis, šelma kuno-
vitá. Vz Ott. XVII. 115.

Smrceti к smrtiti. Zaniklo. Gb. H. ml.

III. 2. 342.

Smrč, e, f. = smrk. U Polné. Hoš. 100.
Smrčina, y, f., tanec. Vz Čes. 1. IX. 149.
Smrcinec, nce, m, Fichtelberg. Vstnk.
1897. 502.
Smrčka, y, f. = smrk. Us. Hoš. 100.
Smrdačka, y, f., pozemek. Pck. Hol. 113.

Smrďák, a, m., byl rybník u Bzence. Mtc.
1897. 369.

Smrdaňka, y, f., pozemek. Pck. Hol. 92.

Smrdělý, foetidus. S. hrob. Ž. pod. 134a.
15.

Smrděti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
289. To (mazání) nemož chovati, neboť by
se smrdělo (zasmrádlo). Maš. ruk. 48^a. (Mus.
fil. 1898. 211. ). Ib. 290a., 294b. Má s., necb
smrdí; Smrdí ako bzdocha; Smrdí-hnojí.
Slov. Vz Zát. Př. 239b., 360b. Smrdí málom
(je ho málo). Mus. slov. III. 35. Citat Č.
v III. 486. je z Ezop 220.

Smrdí, n. = bezkolenec, rostl. Mus. ol. III.
136.

Smrdinka m. smrděnka. Svojn. Dšk. Vok.
30.

Smrdlena, y, f. = špatná píce. Již. Mor.
Šeb. 124.

Smrďutá, é, f. pozemek. Pck. Hol. 155.

Smrdza, vz předcház. Prdza.

Smrek, smyrek = smrk. Slez. Lor. 78.

Smřežkovaný. Půlky (sukně) s-né (mezi
půlkami jsou vloženy krajky Čili mřežky).
Vck Svat. 18.

Smrkola, vz Smrgola.

Smrkovec, vce, m., hylobius, brouk. S.
černý, s. piceus, malý, pinastri, skvrnitý,
abietis. Vz Klim. 555.

Smrkovník, a, m., trypopitys, brouk. S.
habrový, S. carpini. Klim. 475.

Smrskovati = při svatební jízdě sbírati
pacholku na kolo. U Nymb. Čes. 1. IX. 322.

Smrť. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1 343.,
387. Má ho k smrti ráda. Hoř. 86. Může mít
z toho smrť; Do nejdelší smrti by mi to
nenapadlo; Moh toho míti nadosmrti dost.
Ib. 94. S. smíří každýho (učiní konec ne-
přátelství). Ib. 122. S. ho strčila (říká se,
spadne-li kdo bez patrné příčiny). Čes. 1.
VII. 41. S. rovně měří, tak šarlatu jako šeři.
Šml. III. 185. S. hasí závisť; Po s. ho poslať
(když někdo dlouho se nevrací); S. ho tam
čakala; Po smrti fuk do země; K smrti
každý den bližej; Smrti neujdeš; Do smrti
nezabudnu; Po smrti niet lekára; Smrti sa
i červiak bráni; Smrti sa mi rovná, Po smrti
sa modliť pozde; Do smrti se nenazdať;
Smrti sa nik nevyprosí; Smrti sa z hrsti
nevykrúti; S. istá, hodina nie; S. má kosu,
nie sekeru; S. naň zabudla; S. nedá pardón;
Smrť nesmrť odvážnému; S. nevyberá ni-
koho; S. nezabudne; S. príde z nenazdania;
S. si zádrapku najde; S. s každým bude
tancovať; S. ťa všade čaká; S. všetko vy-
rovná atd. Vz Zát. Př. 78., 360b. —361^a.
Mladej má s. za zády, starej před očima;
S. na jednej nikdy nepřestává (v rodině jich
vždy několik členů po sobě zemře). Seb. 223.,
91. Jakými znameními se smrť ohlašuje:
obraz spadne se stěny, nábytek praská, ozve
se rána, krtice ryje pod stavením, pes vyje,
straka řehtá, sova houká u stavení, umrčí
hodinky se ozývají atd. Vz Nár. sbor. 1901.
170. — S., když nemoc smrtí konci. Do hrobu
vyzerá. Čes. 1. VII 41. Pude do nebe. Má
duši na jazyku. Hoř. 121. Už je více tam,
než tady. Hoř. 95. Mele, nabírá z posledního.
Ib. 93., 121. Mele poslední. Holic. 14. Nos