301

se mu obostřil, zemře. Maš. ruk. 176^b. S. mu
čakajú. Zát. Př. VI. 677. Sr. Zát. Př.
79. —81. — Po smrti. Krpci zmetal. Do
zemi zahryzol. Čes. 1. VII. 4. Už má vode-
hráno. Už mu je dobře. Zvrd. Zaklepal ka-
mašema. Už je na soudnej stolici. Je na
svědomí. Už je na pravdě boží. Neřek ani
jahelník (zabil se). Hoř. 121. Už je nata-
žený. Ib. 92. Už stvrdí. Hoř. 121. Sr. Zát.
Př. 79. —81. — Když se nemoc zlomí. Utekl
smrti z kabele, hrobařům s lopaty (ozdravěl).
Mus. ol. 1898. 119. Sr. Zát. Př. 78a. Roz-
hádzal smrti hniezdo. Mus. slov. ΠΙ. 12. —
Pověry к smrti se táhnoucí na Hořicku, vz
Hoř. 151., na Slov. Vz Čes. 1. VII. 41. —
S. = kostra. To je s. Hoř. 94. — S. = Mo-
rana, Mořena. Vynášení smrti. Vz Př. star.
I. 22.

Smrtelníkový, mortificatorum. S. syn. Ž.
pod. LXXVIII. 11.

Smrtelný. S. neděle (obyčeje). Vz Chorv.
83.

Smrtihlav, a, m., acherontia, Todtenkopf,
motýl. Vz Stein. 43., Exl. 65.

Smrtiti, mortificare. — koho. Ž. pod.
XLIII. 22.

Smrťka, y, f. = bídná žena. Zát Př. 85^b.

Smrtník, a, m., blabs, brouk. S. končitý,
b. mucronata, věštivý, similis. Klim. 485. —
S. Benignus, kazatel ve XVII. a XVIII. stol.
Vz Vlč. Lit. II. 1. 36., Flš. Písm. 510.

Smrtný. S. neděle na Vyzovsku. Vz Mus.
ol. XII. 58. Na Slez. Vz Ces. 1. X. 242. S.
čižmy (opuchlé nohy) Mus. slov. III. 35.

Smrtodajný. S. zbraň. Br. Věk. 240.

Smrťoch, vz Mařena.

Smrtolný. Šmrtolno zelina = andělíka.

Smrtonoš. Kraluje-li na nebi S., bude
mnoho nemocí; žádoucno, aby dával člověk
pozor na sebe, rodinu, byliny, stromy a do-
bytek. Sá. Kant. 33. Sr. Ott. XVI. 893.

Smúceti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2 339.

Smucovati koho. Chč. S. L 309.

Smůla. S. obuvnická, bednářská; Příprava
smůly; Používání jí. Vz KP. VIL 201. — 203.

Smutečník, a, m., luperus, brouk mande-
linkovitý. S. černopásý, 1. nigrofasciatus,
černý, pinicola, červenonohý, saxonicus,
dlouhorohý, longicornis, modrý, xanthopus,
temný, niger, zelenokrový, viridipennis, žluto-
nohý, flavipes. Vz Klim. 693., Ott XVI. 467.
Smutek. S. v duši kosti suší. Šeb. 216. —
Černý smutečný šat jest v Čechách od r. 1558
Dač. I. 82.

Smutěti = smutným býti. Br. Hod. 233.

Smutilka, y, f. = včela cizopasná. Vz Ott.
XVII. 62.

Smutník, a, m., motýl. Vz Exl. 94.

Smutnil, a, m., morimus, brouk. S. višňový,
m. funereus. Klim 656.

Smutniti koho: duše. Pal.

Smutný z čeho. Jsúci smutná z toho, šla
do komňaty. Ezop. 22.

Smyček, vz Smyčec.

Smýčit koho odkud = tahati. Val. čes.
1. X. 137.

Smydka, y, f. Veľké húby režú (ve
sbierkách) na okrúžkv a s-ky. Sbor. slov.
V. 75. Vz S. v VII. 724.

2. Smyk, v hud., Strichart. Za Hud. polož:
Mus. 1850. II. 4., 20.

Smykací. Za Hud. polož: Mus. 1850. II.
19., 56.

Smýkati. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 366 — co odkud. Klobouky s hlavy s-li
(snímali) Zastr. Wtr. (Čes. 1. VII. 2. ).

Smykový. S. deska parního stroje. KP.
IX. 31.

Smyreči, smyrečina = smrkový les. Slez.
Lor. 78.

Smyrek, vz Smrek.

Smysl. Úsloví atd. Vz Zát. Př. 67., VI.
odst. 11.

Smyslnosť. Ůsloví atd. Vz Zát. Př. 67. VI.

Smyslný v čem. Žena s-ná v psaní (roz-
umná). Har. J. 150.

Smyslovec, vce, m., sensibile. Kadeřávek.
Mus. 1897. 553., Kadeř. Ps. 149., 180., 181.

Smýť, i, f. Na smýti aby nepásli; Oddáno
mu kus smýti panské. 1513. Arch. XVII. 448.,
482. Sr Smýtiti.

Smýtiti les (porážeti) a prodati. 1500.
Arch. XVII. 486.

-sňa: pěsňa, plesňa. Slez. Lor. 34.

Snábděti. Zaniklo. Vz Gb. H. ml. III. 2.
289.

Snad. Největší zásluhy o sbor získal sobě
bez snadu král Sigmund Pal. Děj. III. 1.
151.

Sňahosrstý. S. psisko. Slov.

Snář, e, m. = kdo sní. Ezop. 308.

Sňatek, tku, m. = druh krupičného ná-
kypu v mlé e. Nepomuk. Kub. L. f. 1900. 363.

Sňatý spojený, oddaný. Ezop. 60.

Snázinko = snadně. Nár. list. 1901. 130.

Snazný = čistý, fein. S. papír. Boč. exc.
(Vstnk. X. 103. ).

Snažlivý. Byl o to snažliv. Wtr. Živ. vys.
šk. 120.

Snažnosť. Učiníš-li к tomu svú s. Modl.
CIV.

Snažný k čemu. Chč. S. I 75.

Snědek, nemoc. Léčení (lidové) ho. Vz
Hoř. 103. Vz násl.

Snědky, vz Pojedky. — S. = svadlé uši
(nemoc). Nár. sbor. 1901. 144. Vz Snědek.

Sněhurka, y, f. Vz Vym. Poh. 155. nn.

Snejší = snazší. Jihozáp. Cech. Dšk.
Vok. 10.

Sněm. Na panském senmu. 1449. Arch.
XVI. 117.

Snesek, sku, m. = směska. U Křenovic.
Vchř.

Sněžíková hora, Spieglitzer Schneege-
birge. Na Mor. Bdl. Mor. 3.

Sněžnošatý. S. slunce, syn. Klášt. 13.

Snídaně = plat pastýři dávaný, hnal-li
v neděli ráno. XVI. stol. Mus. 1900. 9.

Snieti, senmu. O tvarech vz Gb. H. ml.
III. 2. 185.

Sníh. To jsou letos sněhy (mnoho sněhu);
Málo sněhu, málo vody (za malou práci malá
odplata). Hoř. 94., 124. Sneh hnojí chudobným.
Snech perinou siatine. S. sa sype ako z vreca.
S. sušiť. Snehu mnoho, málo sena. Slov. Vz
Zát. Př. 361a., XIV. C. 6b. Peníze se rozešly
jako ten s. na jaře. Šml. X. 123. Mnoho v zimě
sněhu značí také mnoho obroku v létě; roste