302

pak tráva pod každým kamenem. Sá. Kant.
24. Padá li s, roztrhla se poduška, židovi
pytel. Není-li sněhu, není hub. Čes. J. IX.
254. Ondrejský sňah zjieda režný chlieb.
Mus. slov. II. 26.

Snísti. Nech mně můj klobouk! Na sněz
si ho! Us. Hoř. 94. Zec koňa, barana, ne-
dotrvá ti len do rána (jez cokolivěk, do rána
přece vyhladneš). V Trstené. Mus. slov. II. 20.

2. Sníti o čem. Sníva holub o žitku, kôň
o ovsi, lačný o hostine, mačka o myšiach,
medveď o plankách sviňa o žaludi. Slov. Zát.
Př. 361b. — sa (s kým). Keď sa s mrtvými
sníva, bude pršat, keď s cigáňmi, bude zima.
Mus. slov. I. 10. Sníva sa, čoho sa bojí, čo
koná, čo myslí, со sa žiada. Zát. Př. 361b.

Snížený. Muž s-ho řemesla = kat. Sdl.
Hr. VI. 145.

Sno, snoć, snoće = snad. Slez. Lor. 78.

Sňoć = smeknouti. Imper. sejmi = smekni.
Slez. Lor 78.

Snopisko, a, n. = snop (pohrdl. ). Mtc.
1899. 225.

Snopné, vz Posnopné.

Snopovky, pl., f. =: vidle, podávky na
snору. Již. Čechy. Kub. L. f. 1900. 363.

Snopovní plat. Vz Posnopné.

Snošky = jídlo pastevci v pondělí svato-
dušní. Slez. Věst. op. 1896. 16.

Snovadlica, e, f. = panák, kterého sno
vačky (tkáčky) v rusadlný úterek do vody
házejí. Vz Mus. slov. III. 29.

Snovati. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
384.

Snový. S. domysly Hájkovy. Pal. Děj. I.
1. 144.

Snoz, les u Vsetína; jm. místní u Kate-
řinic na Mor. Vck.

Sinúbce, e, m. Hus. Šal. ll^a.

Snuziti, il, en, ení. Bolesť tě snuzila.
Modl. CLVIII. 132

Snuzník, a, m. = trapič. Vodň. (Mus.
1843. 149. ).

So = сo Slez. Gb. H. ml. III. 1. 467.

Sobě u Palackého často m.: si (dat. sg. )
Vz Mtc. 1901. 164.

Sobecký. S. zásady. Vz Zát. Př. X. B.
odst. 13.

Soběhrdě si počínati. Mus. 1898. 489.,
Šml. V. 37.

Soběhrdý pych. Šml. IV. 110.

Sobek, bka, m. = «obec. Zát. Př. 177a,
Lor. 78. — S. Fr. Sr. Jub. XXIX. - S.
Burian z Kornic. 1520. —1544. Vz Flš. Písm.
I. 327., Vlč. Lit. I. 259.

Sobení. Kom. Theatr. 12.

Soběslav, é, později také -i, f. Gb. H. ml.
III. 1. 310. Do S-vě: Pal. Děj. III. 1. 373.,
III. 2. 283., 381., IV. 2. 387, IV. 1. 132..
Sdl. Hr. III. 168., Uč. spol. 1890. IX. 24.
(r. 1605. ) Do S-vi: Pal. Děj. IV. 1. 184.,
Čes. 1 VIL 129. a 130., Wtr. Živ. vys. šk.
240., Jrsk. XIX. 98., 109., 153. a j.

Soběslavský. S. právo. Vz Pal. III. 1.
381., Mus. 1827. III. 31. —36.. Flš. Písm. I.
245.

Soběvolnosť. Chč. S I. 9.

Soběvolný. Konají s-ný život. Chč. (List.
fil. 1898. 397. ).

Sobička Jos dr. Sr. Jub. XXIX,

Sobiti. Oheň věčný sobě svými hříchv
sobí (a!.: strojí). Hus. Zrc 77., Mus. fil. 1900,
316.

Sobol. O pův. sr. Zub. 413.

Sobolica, e, f. paseka. Pck. Hol. 43.

Sobolinka, y, f. Plášť s-kou obšitý. Br,
Věk. 10. Sr. Sobolovina.

Sobota bílá. Pověry к ní se táhnoucí vz
v Hoř. 199., Mus. ol. XII. 59., Chorv. 89.,
Nár. sbor. 1901. 154. Úsloví vz v Zát. Př.
361b. — S. = spodní pruh rubáše zpod sukní
vyčnívající. Odtud: Má delší sobotu než ne-
děli (delší rubáš než svrchní šat). Vých. Mor.
Čes. 1. VIII. 200. Bukovsko. Kub. v List. fil.

1900. 358 Sr. Pátek.

Sobotka Primus. Sr. Jub. XXIX.

Sobotní rok = židovský. Fisch. Hosp. 242.

Sobrati = sebrati. Sobralo ho = opil se.
Zát. Př. 72b.

Sobutky, pl., f. = svatodušní ohně. V Ša-
riši. Mus. slov. III. 29.

Soč = síti. Slez. Lor. 78.

Socialismus v XV. stol. v Čech. Sr. Pal.
Děj. III. 1. 479.

Socialnosť. Klc. v Mus. 1843. 51.

Sócina, y, f. = mlází. Slez. Lor. 78.

Socínek, nka, m. = socialista. Us.

Sočiti. Ten jiné sočil. Dač. II. 20.

Sočně = sočivě, řevnive. Koll. Bás. 26., 22.

Sodový. S. panna (prodávající sodu). Nár.
list. 1900. č. 221. feuill.

Soíffojský = savojský. Mart. S. 18., Dač.
I. 239.

Sofisté ve středověku = přívrženci scho-
lastických nauk a method. Wtr. Vys. šk. 22.

Sofistikace lidí, rozumu. Mtc. 1898. 109.

Sócholiska, trať. Pck. Hol. 66.

Sochorník, a, m. —plavec, který sochorem
(tyčí) pramen (vorů) postrkuje. Čes. 1. VII.
25

Soják, a, m. Skalní s. Vz Ořešník.

Sojka, vz Sejkora, Halušky. — S. Jan.
Sr. Jub. XXIX.

Sok, u, m. S. z dýmky = tabáková močka
z troubele dýmky. Slez. Čes 1. VII. 126

Sokol, pták Vz Šír I. 48. S-la padlého
i vrána bije. Zát. Př. XII. 124. — S. Jos.
a j. Sr. Jub. XXIX.

Sokolář, e, m. Har. I. 86.

Sokolčí lov. Pal. Dej. I. 1. 145.

Sókynko, a, n. = sukénko. Nár. sbor.

1901. 33.

Solec, lce, m., bývalá tvrz na Hradištsku
Sdl Hr. X. 137.

Solenmisace, e. f. = spolupůsobení při
zřizování právních jednání (adopce а р. ).
Ott. Říz. I. 34.

Solfeže. Za hud. polož: Mus. 1850. II.
18. Př.

Soliť = uchvacovati soupeře a snažiti se
porazit ho. Mor. Čes. 1. VII. 426.

Soľnička. Prekotila sa s. (nezdařilo se
mu). Mus. slov. III. 35.

Solniská, louky u Podhradí. Sbor. slov.
III. 6.

Solný. S studnice. 1501. Arch. XVIII.
266.



	302

	pak tráva pod každým kamenem. Sá. Kant. 24. Padá li s, roztrhla se poduška, židovi pytel. Není-li sněhu, není hub. Čes. J. IX. 254. Ondrejský sňah zjieda režný chlieb. Mus. slov. II. 26. Snísti. Nech mně můj klobouk! Na sněz si ho! Us. Hoř. 94. Zec koňa, barana, ne- dotrvá ti len do rána (jez cokolivěk, do rána přece vyhladneš). V Trstené. Mus. slov. II. 20. 2. Sníti o čem. Sníva holub o žitku, kôň o ovsi, lačný o hostine, mačka o myšiach, medveď o plankách sviňa o žaludi. Slov. Zát. Př. 361b. — sa (s kým). Keď sa s mrtvými sníva, bude pršat, keď s cigáňmi, bude zima. Mus. slov. I. 10. Sníva sa, čoho sa bojí, čo koná, čo myslí, со sa žiada. Zát. Př. 361b. Snížený. Muž s-ho řemesla = kat. Sdl. Hr. VI. 145. Sno, snoć, snoće = snad. Slez. Lor. 78. Sňoć = smeknouti. Imper. sejmi = smekni. Slez. Lor 78. Snopisko, a, n. = snop (pohrdl. ). Mtc. 1899. 225. Snopné, vz Posnopné. Snopovky, pl., f. =: vidle, podávky na snору. Již. Čechy. Kub. L. f. 1900. 363. Snopovní plat. Vz Posnopné. Snošky = jídlo pastevci v pondělí svato- dušní. Slez. Věst. op. 1896. 16. Snovadlica, e, f. = panák, kterého sno vačky (tkáčky) v rusadlný úterek do vody házejí. Vz Mus. slov. III. 29. Snovati. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 384. Snový. S. domysly Hájkovy. Pal. Děj. I. 1. 144. Snoz, les u Vsetína; jm. místní u Kate- řinic na Mor. Vck. Sinúbce, e, m. Hus. Šal. ll^a. Snuziti, il, en, ení. Bolesť tě snuzila. Modl. CLVIII. 132 Snuzník, a, m. = trapič. Vodň. (Mus. 1843. 149. ). So = сo Slez. Gb. H. ml. III. 1. 467. Sobě u Palackého často m.: si (dat. sg. ) Vz Mtc. 1901. 164. Sobecký. S. zásady. Vz Zát. Př. X. B. odst. 13. Soběhrdě si počínati. Mus. 1898. 489., Šml. V. 37. Soběhrdý pych. Šml. IV. 110. Sobek, bka, m. = «obec. Zát. Př. 177a, Lor. 78. — S. Fr. Sr. Jub. XXIX. - S. Burian z Kornic. 1520. —1544. Vz Flš. Písm. I. 327., Vlč. Lit. I. 259. Sobení. Kom. Theatr. 12. Soběslav, é, později také -i, f. Gb. H. ml. III. 1. 310. Do S-vě: Pal. Děj. III. 1. 373., III. 2. 283., 381., IV. 2. 387, IV. 1. 132.. Sdl. Hr. III. 168., Uč. spol. 1890. IX. 24. (r. 1605. ) Do S-vi: Pal. Děj. IV. 1. 184., Čes. 1 VIL 129. a 130., Wtr. Živ. vys. šk. 240., Jrsk. XIX. 98., 109., 153. a j. Soběslavský. S. právo. Vz Pal. III. 1. 381., Mus. 1827. III. 31. —36.. Flš. Písm. I. 245. Soběvolnosť. Chč. S I. 9. Soběvolný. Konají s-ný život. Chč. (List. fil. 1898. 397. ).	Sobička Jos dr. Sr. Jub. XXIX, Sobiti. Oheň věčný sobě svými hříchv sobí (a!.: strojí). Hus. Zrc 77., Mus. fil. 1900, 316. Sobol. O pův. sr. Zub. 413. Sobolica, e, f. paseka. Pck. Hol. 43. Sobolinka, y, f. Plášť s-kou obšitý. Br, Věk. 10. Sr. Sobolovina. Sobota bílá. Pověry к ní se táhnoucí vz v Hoř. 199., Mus. ol. XII. 59., Chorv. 89., Nár. sbor. 1901. 154. Úsloví vz v Zát. Př. 361b. — S. = spodní pruh rubáše zpod sukní vyčnívající. Odtud: Má delší sobotu než ne- děli (delší rubáš než svrchní šat). Vých. Mor. Čes. 1. VIII. 200. Bukovsko. Kub. v List. fil. 1900. 358 Sr. Pátek. Sobotka Primus. Sr. Jub. XXIX. Sobotní rok = židovský. Fisch. Hosp. 242. Sobrati = sebrati. Sobralo ho = opil se. Zát. Př. 72b. Sobutky, pl., f. = svatodušní ohně. V Ša- riši. Mus. slov. III. 29. Soč = síti. Slez. Lor. 78. Socialismus v XV. stol. v Čech. Sr. Pal. Děj. III. 1. 479. Socialnosť. Klc. v Mus. 1843. 51. Sócina, y, f. = mlází. Slez. Lor. 78. Socínek, nka, m. = socialista. Us. Sočiti. Ten jiné sočil. Dač. II. 20. Sočně = sočivě, řevnive. Koll. Bás. 26., 22. Sodový. S. panna (prodávající sodu). Nár. list. 1900. č. 221. feuill. Soíffojský = savojský. Mart. S. 18., Dač. I. 239. Sofisté ve středověku = přívrženci scho- lastických nauk a method. Wtr. Vys. šk. 22. Sofistikace lidí, rozumu. Mtc. 1898. 109. Sócholiska, trať. Pck. Hol. 66. Sochorník, a, m. —plavec, který sochorem (tyčí) pramen (vorů) postrkuje. Čes. 1. VII. 25 Soják, a, m. Skalní s. Vz Ořešník. Sojka, vz Sejkora, Halušky. — S. Jan. Sr. Jub. XXIX. Sok, u, m. S. z dýmky = tabáková močka z troubele dýmky. Slez. Čes 1. VII. 126 Sokol, pták Vz Šír I. 48. S-la padlého i vrána bije. Zát. Př. XII. 124. — S. Jos. a j. Sr. Jub. XXIX. Sokolář, e, m. Har. I. 86. Sokolčí lov. Pal. Dej. I. 1. 145. Sókynko, a, n. = sukénko. Nár. sbor. 1901. 33. Solec, lce, m., bývalá tvrz na Hradištsku Sdl Hr. X. 137. Solenmisace, e. f. = spolupůsobení při zřizování právních jednání (adopce а р. ). Ott. Říz. I. 34. Solfeže. Za hud. polož: Mus. 1850. II. 18. Př. Soliť = uchvacovati soupeře a snažiti se porazit ho. Mor. Čes. 1. VII. 426. Soľnička. Prekotila sa s. (nezdařilo se mu). Mus. slov. III. 35. Solniská, louky u Podhradí. Sbor. slov. III. 6. Solný. S studnice. 1501. Arch. XVIII. 266.