304

s přítelem, než soused se s-dem. Mor. Brt.
(Čes. 1. VIII. 328. ) U suseda d áva krava
viac mlieka. U s-da lepšia úroda. Od s-da
zlého utec. S. dobrý — otec, mať. S. hoří,
tebä páli. S. nad priateľa, nad rodinu. S.
zlý horší ako vojna atd. Slov. Vz Zát. Př.
364b., 365^a Vz Sousedův.

Sousediti komu. S-li jim s jedné strany
Vlachové. Pal. Děj. I. 1. 52.

Sousedství. Úsloví vz Zát. Př. 112b.,
361b., VIII. A. odst. 9.

Sousedův. S. dobytek větší vemeno mívá
(každý chválí spíše cizí než své). Fisch.
Hosp. 8.

Sousek, u, m. S. v konírně = místo rou-
bením ohrazené, kde byly dvě příhrady
(jedna pro řezanku, druhá pro ouhrabky).
Hoř. 287.

Souslabičný. S. souhláska. Dšk. Vok. 58.

Soustátí. Sr. Pal. Děj. IV. 2. 51.

Soustavek. Za Kadeř. polož: Ps. 372.

Soustředník, a, m, xylocleptes, brouk.
S. hnědý, x. bispinus. Klim. 631.

Soustřeďovací zásada (soudní). Ott. Říz.
I. 263.

Soustro, a, n. Dříví topolové jest dobré
к řezbam a suustru (soustruhování). Fisch.
Hosp. 161.

Soustruh. Popis s-hu. Vz KP. VII. 226.,

VI. 248.

Soustruhování, n. Vz KP. VIL 240.

Soustružnický. S. nástroje: hmatadlo,
kružidlo, pila, pilník, poříz, rašple, sekerka,
stolice (hoblovací, Řezací), vrták. Vz KP.

VII. 232. S. kovy. Vz ib. 225.
Soustružnicťví, n. Vz KP. VII. 207. nn.
Soušní ssavectvo (bydlící na souši). Mus.

1849. IV. 70.

Soutka, vz Soudička.

Soutvarosť, i, f., Isomorphismus. Ott.
XII. 812.

Souvěkovec, vce, m. List. fil. XVI. 13.

Souvztažek, žku, m, correlativum. Kadeř.
Ps. 372.

Souzení ve filos. Vz Krč. Assoc. 99.

Souzený. Bude mu sůzená = nutně dána.
Zát. Př. 88b.

Souzpěv, u, m. = zpěv sboru. Za hud.
polož: Mus. 1850. II. 5. Př.

Souzvukovati. Velmi slušně svých hlasů
povyšují a souzvukují. Har. I. 36.

Soužiti se nad čím. Proč se sužujete
nad takovým chlebem? Mtc. 1900 141.

Sova. Vz. Sír I. 77. nn. S. nevysedi ka-
nára, páva, sokola. Sova sove: star sa
o svoje. S. v hniezde paní atd. Zát Př. 361^b.,
Seb. 218. Z prázdneho duba len sova vyletí
(keď sa čo nepodarí, alebo keď kto zpraví
zlý žart). Mus. slov. L 11. Vz násl. Stodola.
Sovy ho tížu (je mu zima). Sbor. slov. IV. 49

Sovati, suju, mittere. Na toho žena suje.
Zaniklo. Vz 'Gb. H. ml. III. 2. 384.

Sovie Dziery = skála u Podhradí. Sbor.
slov. III. 6.

Sovíkov, a, m., pozemek. Рck. Hol. 134.

Sovka, y, f. = sypek peřiny. 8dl. Hr. XII.
142. Sr. Sovek (III. d 542. ).

Sovydoly, pozemek. Hoř. 135.

Spacium = meze. Hus I. 362.

Spadek, dku, m. = padanky, psinka. Mus.
ol. 1898. 116.

Spadený = spadlý. S. hruška. Mtc. 1900.
338.

Spadkový. S. právo (dědičné). Mtc. 1898.
234.

Spájení kovů. Vz KP. VIL 356.

Spajtnouti co = ukrásti. Šeb. 211.

Spálenina, y, f. Tam metali těla mrtvá
a sny kostí odsouzených. Har. I. 118.

Spáliti oheň = rozpáliti. — S. se = ošiditi
se. Us.

Spamětnosť, i, f. Vz předcház. Přírod-
nosť.

Spánek. Ó s., to je blahý host. Slád.
Tayl. Col. 22. — S. = měchovitý výrůstek
na šípku. Nár. sbor. 1901. 152.

Spáni. S. dlhé, žobrácke kochánie. S. nad
mädlízanie. Slov. Zát. Př. 361^b. Cf. ib. Úsloví
73b., VI. odst. 16.

Spaniloduchý Soliman. Pal. Děj. I. 2. 89.

Spanilomravnosť. Pal. Děj. IL 2. 336.

Spanilotvorný Jaroslav. Ld. 28.

Spanko, vz předcház. Dřemko.

Spánlivý. S. nemoc (učiní se starý
člověk, jako by spal, ale nespí pro mdlobu).
Maš. ruk. 181^a. — S. k čemu: k božímu
slovu. Hus. Zrc. 77.

Spár, vz Fuka.

Spariny, vrch u Jelšané. Sbor. slov, IV.
133.

Spařiti koho čím. S. někoho jako psy
úkropem. XV. stol. Mus. 1852. 78.

Spás, a, m. = spasitel. Vzdejme chválu
spása svému. Hod. 14. stol. Mus. fil. 1901. 87.

Spaść = spásti. Slez. Lor. 78.

Spáscě, vz Páscě.

Spasedlný = spasitelný. Hus. Post. 102a.

Spasený. Kdo věří, bude spasen, jako
tráva na úhoře. Šml. V. 90.

Spasilivý kvas. XV. stol. Modl. ms. (Mus.
fil. 1898. 176. )

Spasitelový, salvatoris. S. studnice. Ž.
pod. 108b. 2.

Spasivý. S. oběť (oltárni). XV. stol. Modl,
ms. (Mus. fil. 1898. 57. )

Spaslivý. S. svátost'. Rozb. II. 147.

Spasování. S-ním škodu na obilí činili.
Sdl. Hr. X. 23.

Spásti, spasu, salvare, zaniká а nahra-
zuje se slovesem spasiti. Vz o časování Gb.
H. ml. III. 2. 147.

Spat. Dokad já ze spatu neostanú. Pass.
536. Dle Gb. H. ml. III. 1. 334. ze sup. spat,
jako jsou z parte: z-leže, ze-stoje.

Spáti. O pův. vz Zub. v List. fil. 1901. 32.
O tvarech sr. Gb. H. ml. ΠΙ. 2., 289., 326.
Hlava její nikdy nespala (byla bdělá, pozor-
livá). Šml. VII. 63. Kdo spí, žádnému ne-
škodí. Ezop. 287. — jak. Spíš jako kráva
(pevně). Šeb. 212. S. v hříších. Chč. S. I.
356. Spávej jako zajíc (s otevřenýma očima,
pozoruj vše). Hrub. 19. Chudobný i od hladu
spává. Č. Př. 172. Chto sce dobre spať,
nesmie mnoho žrať. Boš. Zát. Př. 68a. Spal
jsem, jakoby mne do vody hodil (po kou-
peli se dobře spí). Brt. v Hlídce 1899. 161.
Spala jako na nepokojné vodě. Šml. IV.
203 Špať ako kôň na svítaní, ako liška