306

Společnosť (společenské poměry). Vz
Zát. Př. 106., VIII. S-sti v právním sporu.
Vz Ott. Říz. I. 166. nn. Dějiny a publikace
učených 8-stí v zemích českých. Vz Zbrt.
Bibl. 30. nn.

Spoléhati se. S-bal se na pomoc od
krále. Pal. Děj. II. 1. 456.

Spolek. Spolky ani holub nemiluje. S-ky
berú volky. S-ky čertové volky. V spolku
lepšie chutí. Slov. Zát. Př. 362a., 114. nn.
— S., sr. předcház. Hromada.

Spoležiti = spolčiti? Také nemá se jeden
mistr s druhým s., jakoby dva chtěli na
jednom verštatě dělati. 1669. Mtc. 1898. 400.

Spolkovník, a, m., agelastica, brouk. S.
jilmový, a alni. Klim. 693.

Spolný. Když laskali v spolném loži
(společném). Proch. 151.

Spolubuditel starořecké literatury. Pal.
Děj. IV. 1. 131.

Spolubytí Chč. S. I. 351.

Spolubytný. Poměry všeobecné a s-tné.
Pal. Děj. I. 2. 219.

Spolucechovní. 1518. Arch. XVII. 259.

Spoludělnosť. Činná s. Knihopis slov.
Douchův VI.

Spoludobyvatel. Nár. list. 1898. č. 70.

Spoluexulant, a, m. Kom. Ohláš. 171.

Spoluhlas, u, m. = souhláska. Hus. (Šb.
Hus. Orth. 30)

Spolujití, n. S. na cestě. Chč. S. I. 350.

Spolukrajěnín. O skloň. sr. Gb. H. ml.
III. 1 75.

Spolukvašenín. O skloň. sr. Gb. H. ml.
III. 1. 75.

Spoluměštěnín, a, m. Hus. Post. 64^b.

Spolumučeň, čně, m. Vlč. Lit. II. 166.

Spolunáčelník, a, m. Pal. Děj. I. 1. 193.

Spoluobránce, e, m. Pal. Děj. IV. 2. 594.

Spoluokrasa, y, f. Arb. Dom. 38.

Spoluopravce, e, m. Pal. Děj. IV. 1. 198.

Spoluoprávněný. Ott. Říz. I. 35.

Spoluoráč, e, m. Vz Ezop. 253.

Spolupijan, a, m. Fisch. Hosp. 59.

Spolupodpis. Ott. Ěíz. I. 190.

Spoluporučník, a, m. Ott. Říz. I. 330.

Spoluradný, ého, m. 1506. Arch. XVIII.
420., 493. Sr. Spoluradní.

Spoluradovati se něčemu. Řím. 7. 22.

Spolurovně. Jedl s nimi u stolu společně
a s. Věstn. uč. spol. 1899. 25. (1458. ), Wtr.
Part. 399.

Spolurytíř, e, m. Br. (Rozb. kral. 86. )

Spoluspáchaný trestní čin. Ott. Říz. I. 22.

Spolustrana, y, f. Ott. Říz. I. 188.

Spolustrýc, e, m. Mus. 1899. 322.

Spolusúseda, y, f. 1509. Arch. XVIII.
485.

Spolutrpící. Arch. XVIII. 528.

Spoluvlastník, a, m. Ott. Říz. I. 167.

Spoluvznie, n. = souhláska. Hus. (Šb.
Hus. Orth. 30. )

Spoluzaložiti něco s někým. Pal. Pam.
612.

Spoluzapřísahnutí učiniti = spiknouti
se. Sk. apošt. 23. 13.

Spoluzavázaný. Ott. Říz. I. 35.

Spoluznačiti co. Pal. Pam. 402.

Spolužáctví, n. Slád. Ham. 66.

Spolužalovaný. Ott. Říz. I. 67.

Spolužoldnéř. Br. (Rozb. kral. 86. )

Spomocník, a, m. = včitel pomocný. Vz
Kustoš.

Sponově něco uvésti. Mus. fil. IV. 329.

Spor jest boj o právo. Ott. Říz. I. 250.

Spořec, řce, m., acanthoderes, brouk. S.
šedý, a. flavipes. Klim. 656.

Sporck (Špork) Fr. Ant. hrabě, 1662. —
1738. Vz Vlč. Lit. II. 1. 123.

Spořeni. Sr. Zát. Př. 168.

Sporina, y, f. Lebo by se všecka s. vy-
metla (dostatek а р. ). Phľd. 1899. 61.

Spořitel, e, т. = pondělí, úterek, středa a
Čtvrtek. Pnrkavec. Věst. VII. 151.

Spořiti. Koho chceš, v duši spoříš a
živíš. Rozb. III. 734.

Spořivec, vce, m. Nár. list. 1897. č. 162.
feuill.

Sporný. S. řízení. Vz Ott. Říz. I. 12., 18.

Sporo. Moudrý chybí-li, chybí neskoro,
ale sporo. Mus. 1898. 484.

Sporosť, i, t. Hus. Hř. 248a.

Sporota. Tá móka (mouka) to je s. (je
sporá). Císařov. Mtc. 1899. 164.

Sporovnice = čásť Radvanic. Věst. op.
1895. 17.

Sportovník, a, m. = milovník sportu.
Nár. list. 1899. č. 245.

Sporuční, universus. XV. stol. Mus. 1899.
507.

Sporý. Zádal o rychlou a sporou (vy-
datnou) pomoc. Pal. Děj. V. 1. 96. Ovoce
stokrát sporé. Rozb. Ш. 731. Nebyla ně
(mně) sporá (hustá) travička zelená. Brt. P.
n. 231. Smrť je sporý a vydatný předmět
pro spisovatele. Klc. v Mus. 1843. 330.

Spósobenství, n. = způsobnost. Rozb. III.
740.

Spósobověda, y, f. = methodika. Slov.
Ormis Sam.

Spouchle, e, п., vz Spouchlík v VIL 755
Také dítě, jinak spouchně, výraz mazlivý.
Kub. L. f. 1900. 363.

Spoustlý m. spustlý. Jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 55.

Spoznic śe = zpozditi se. Slez. Lor. 78.

Spracovitosť, i, f. Pro sešlosť a s. víceji
pracovati nemohl. 1611. Uč. spol. 1900. VIII.
21.

Spřáha, y, f. Sedláci jezdívali na robotu
spřahou, půjčujíce si navzajem koně (spřá-
hali si koně). Ces. 1. 1898. 170.

Spraťák = svraták, hrnec na Svratecku
dělaný. Hoř. 94.

Správa. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 362a.

Správce. Vok. správce a správče. Us. Gb.
H. ml. III. 2. 228. O skloň. sr. ib. 122., 229.
Ten, u něhož odcizená věc nalezena byla,
jmenoval toho, od něhož jí nabyl, ten slu
zprávce (Gewährsmann), poněvadž na něm
bylo, aby dále ukázal, od koho on ji má.
Bdl. v Kn. rožm. str. 86. pozn. 6. Sr. Sok,
Soukup.

Spravedlivosť. Úsloví, přísloví atd. vz
v Zát. Př. 134. nn., VIII. D. odst. 1.

Spravedlivý. S-vé se neztratí. S. má
chleba atd., vz Zát. Př. 362a.



	306

	Společnosť (společenské poměry). Vz Zát. Př. 106., VIII. S-sti v právním sporu. Vz Ott. Říz. I. 166. nn. Dějiny a publikace učených 8-stí v zemích českých. Vz Zbrt. Bibl. 30. nn. Spoléhati se. S-bal se na pomoc od krále. Pal. Děj. II. 1. 456. Spolek. Spolky ani holub nemiluje. S-ky berú volky. S-ky čertové volky. V spolku lepšie chutí. Slov. Zát. Př. 362a., 114. nn. — S., sr. předcház. Hromada. Spoležiti = spolčiti? Také nemá se jeden mistr s druhým s., jakoby dva chtěli na jednom verštatě dělati. 1669. Mtc. 1898. 400. Spolkovník, a, m., agelastica, brouk. S. jilmový, a alni. Klim. 693. Spolný. Když laskali v spolném loži (společném). Proch. 151. Spolubuditel starořecké literatury. Pal. Děj. IV. 1. 131. Spolubytí Chč. S. I. 351. Spolubytný. Poměry všeobecné a s-tné. Pal. Děj. I. 2. 219. Spolucechovní. 1518. Arch. XVII. 259. Spoludělnosť. Činná s. Knihopis slov. Douchův VI. Spoludobyvatel. Nár. list. 1898. č. 70. Spoluexulant, a, m. Kom. Ohláš. 171. Spoluhlas, u, m. = souhláska. Hus. (Šb. Hus. Orth. 30) Spolujití, n. S. na cestě. Chč. S. I. 350. Spolukrajěnín. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1 75. Spolukvašenín. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 75. Spoluměštěnín, a, m. Hus. Post. 64^b. Spolumučeň, čně, m. Vlč. Lit. II. 166. Spolunáčelník, a, m. Pal. Děj. I. 1. 193. Spoluobránce, e, m. Pal. Děj. IV. 2. 594. Spoluokrasa, y, f. Arb. Dom. 38. Spoluopravce, e, m. Pal. Děj. IV. 1. 198. Spoluoprávněný. Ott. Říz. I. 35. Spoluoráč, e, m. Vz Ezop. 253. Spolupijan, a, m. Fisch. Hosp. 59. Spolupodpis. Ott. Ěíz. I. 190. Spoluporučník, a, m. Ott. Říz. I. 330. Spoluradný, ého, m. 1506. Arch. XVIII. 420., 493. Sr. Spoluradní. Spoluradovati se něčemu. Řím. 7. 22. Spolurovně. Jedl s nimi u stolu společně a s. Věstn. uč. spol. 1899. 25. (1458. ), Wtr. Part. 399. Spolurytíř, e, m. Br. (Rozb. kral. 86. ) Spoluspáchaný trestní čin. Ott. Říz. I. 22. Spolustrana, y, f. Ott. Říz. I. 188. Spolustrýc, e, m. Mus. 1899. 322. Spolusúseda, y, f. 1509. Arch. XVIII. 485. Spolutrpící. Arch. XVIII. 528. Spoluvlastník, a, m. Ott. Říz. I. 167. Spoluvznie, n. = souhláska. Hus. (Šb. Hus. Orth. 30. ) Spoluzaložiti něco s někým. Pal. Pam. 612. Spoluzapřísahnutí učiniti = spiknouti se. Sk. apošt. 23. 13. Spoluzavázaný. Ott. Říz. I. 35. Spoluznačiti co. Pal. Pam. 402. Spolužáctví, n. Slád. Ham. 66.	Spolužalovaný. Ott. Říz. I. 67. Spolužoldnéř. Br. (Rozb. kral. 86. ) Spomocník, a, m. = včitel pomocný. Vz Kustoš. Sponově něco uvésti. Mus. fil. IV. 329. Spor jest boj o právo. Ott. Říz. I. 250. Spořec, řce, m., acanthoderes, brouk. S. šedý, a. flavipes. Klim. 656. Sporck (Špork) Fr. Ant. hrabě, 1662. — 1738. Vz Vlč. Lit. II. 1. 123. Spořeni. Sr. Zát. Př. 168. Sporina, y, f. Lebo by se všecka s. vy- metla (dostatek а р. ). Phľd. 1899. 61. Spořitel, e, т. = pondělí, úterek, středa a Čtvrtek. Pnrkavec. Věst. VII. 151. Spořiti. Koho chceš, v duši spoříš a živíš. Rozb. III. 734. Spořivec, vce, m. Nár. list. 1897. č. 162. feuill. Sporný. S. řízení. Vz Ott. Říz. I. 12., 18. Sporo. Moudrý chybí-li, chybí neskoro, ale sporo. Mus. 1898. 484. Sporosť, i, t. Hus. Hř. 248a. Sporota. Tá móka (mouka) to je s. (je sporá). Císařov. Mtc. 1899. 164. Sporovnice = čásť Radvanic. Věst. op. 1895. 17. Sportovník, a, m. = milovník sportu. Nár. list. 1899. č. 245. Sporuční, universus. XV. stol. Mus. 1899. 507. Sporý. Zádal o rychlou a sporou (vy- datnou) pomoc. Pal. Děj. V. 1. 96. Ovoce stokrát sporé. Rozb. Ш. 731. Nebyla ně (mně) sporá (hustá) travička zelená. Brt. P. n. 231. Smrť je sporý a vydatný předmět pro spisovatele. Klc. v Mus. 1843. 330. Spósobenství, n. = způsobnost. Rozb. III. 740. Spósobověda, y, f. = methodika. Slov. Ormis Sam. Spouchle, e, п., vz Spouchlík v VIL 755 Také dítě, jinak spouchně, výraz mazlivý. Kub. L. f. 1900. 363. Spoustlý m. spustlý. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 55. Spoznic śe = zpozditi se. Slez. Lor. 78. Spracovitosť, i, f. Pro sešlosť a s. víceji pracovati nemohl. 1611. Uč. spol. 1900. VIII. 21. Spřáha, y, f. Sedláci jezdívali na robotu spřahou, půjčujíce si navzajem koně (spřá- hali si koně). Ces. 1. 1898. 170. Spraťák = svraták, hrnec na Svratecku dělaný. Hoř. 94. Správa. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 362a. Správce. Vok. správce a správče. Us. Gb. H. ml. III. 2. 228. O skloň. sr. ib. 122., 229. Ten, u něhož odcizená věc nalezena byla, jmenoval toho, od něhož jí nabyl, ten slu zprávce (Gewährsmann), poněvadž na něm bylo, aby dále ukázal, od koho on ji má. Bdl. v Kn. rožm. str. 86. pozn. 6. Sr. Sok, Soukup. Spravedlivosť. Úsloví, přísloví atd. vz v Zát. Př. 134. nn., VIII. D. odst. 1. Spravedlivý. S-vé se neztratí. S. má chleba atd., vz Zát. Př. 362a.