307

Spravedlnost. Dej zločinu jen zlaté
brnění a mocný oštěp s-sti se zlomí ne-
škoden. Slád. Lear. 135. S. boží má dlouhý
а jistý meč. Šml. IX. 249. Sr. Zát. Př. 132.
nn. — S. = jmění po rodicích zděděné neb
jinak nabytě. Mtc. 1897. 355. Utratil s. své
manželky. Br. Hod. 118., Br. St. 136.

Spravedlivý. Hus. Hř. 245a. S-né činiti.
XV. stol. Modl. ms. (Mus. fil. 18P8. 185. )

Spraviti koho več (odíti). Je spraven
v dlouhý kabát. Mtc. 1893. 20. S. se do
všedních šatů a strojiti se do svátečních.
Tům. 101.

Spřeh, u, m. Tam tíhnou spřehy (hejna)
labutí. Žeran. 49.

Spřeja, e, m. = člověk přejný. Mus. ol.
1898. 116.

Sprejsknouti = rychle shořeti. Již. Čechy
Kub. L. f. 1900. 363.

Spřež, -i a -e. Gb. H. ml. III. 1. 400.

Spřežka, y, í. Spřežky u Pal. Vz Mtc.
1901. 154.

Spřežkový pravopis (který užíval spře-
zek: rz = s, ff = š, cbz = c, cz = c. ) Flš.
Písm. I. 47.

Sprchovna, y, f. = místo, kde přiroze-
ným nebo umělým průvanem něco ochlazují.
Sr. Chladírna. Vz Ott. XIV. 674b.

Spřisáhnouti se proti někomu. Ezop.
290.

Sprosťák: kolodej, komondor, koridou,
kosti ák, krpáň, kulifaj, medvěd, moriak, mrdúc,
mrdús, murckos, odzgán, ohĺo, okál, popolček,
posmák. potkan, pšochevár, roňo, skydoň, skrieň,
slezák, slimák, strapák, svrček, šarbal. skero
(vyskerený), skropím, skulibander, skuliperda,
šmajták, šunt pochabý, talagra, tarbák, tetrov,
trpák, zmrzliak, zogan, žogan. Zát. Př. 41b.
Vohrňďora, otevřhuba. Lisic. Sr. Sprostý (násl. )
Deravý mechúr nenaduješ, sprostáka darmo
učiť budeš. S. nikdy dobre nenarobil. S-kovi
len cepy do ruky atd. Vz Zát. Př. 17^a. —
S. = hloupý. Sprostého, kam chceš, strčiť
môžeš. S-stého postrč, múdrému povedz. S.
ani vraveť, ani mlčať nevie. Slov. Zát. Př. 17^a.

Sprostina, y, m. = hlupák. Slov. Zát. Př.
21b.

Sprostiti koho od čeho. Sprosť mě od
osidel л šech nepřátel. Modl. LXXXIX. Sprosť
mě od protivníka. 1b. CLI. 121.

Sprostonárodnosť. Pal. Pam. 127.

Sprostý (neslušný, spustlý) zevnějšek: Ban -
buch, borsuk, cicmák, cmuĺo, čudák, čudo, čilek,
drnaj, drumo, dudok, fičfiriť, fičúr, frckos, gelo,
čo kefu s ožral, glemba. griňavec, griňo, grisniak,
grnaj, grcňo, halapirkoš, haťapa, hnusník, hr-
čiak, hurtoš, chmuľo, chrapúň, chriopok, chruňo,
jastor, kamas, kľago, kokrhel, kolohnát, lajdák,
lusfák, nemotora, neohrabanec, пеоkresanес,
otrара, ozemhuch, slimák, strapák, svrček, sarbal,
čo má mačata v bruchu, škero vyškerený, škra-
púň, škulibander, skuliperda, šmajták. sust po-
chabý, ťalagra, ťarbák, tetiov, trpák, zmrzliak,
zogan žogan. Slov. Zát. Př. 40. — 41. Sr. před-
cházející: Sprosták. Sprostá ženská: morka,
mrnda, murcka, rapaňa, rázga, šuta. Najprvší
medzi sprostými. S. kotrba. S. ako baran,
a. baranní roh, a. basa, a. býk (= tele), а.
furumanova bôta, ako hus (ženská), a. ka-

pustný hlúb, a. noc, a. pantok, a. pastierova
trúba, ako peň, a. somár (osel), a. Talafús,
a. teľa, a. telica (žena), a. tlk, a. vôl. Slov.
Zát. Př. 21a. Sr. ib. 362a. S. ako kyjanica,
ako cvik. Mus. slov. II. 50., 9., III. 37.

Sprskování, п., die Besprengung. XVI.
stol. Rozb. II. 184.

Spucnouti co = snísti. Tům. Ml. 125.

Spuchlý. Nohy s-lé jako konve. Hoř. 126.

Spuchřelík, a, m., eryx, brouk. S. černý,
e. ater. Klim. 496.

Spurný Pav., vz Zahálka.

Spustiti se = státi se spustlým, dare-
bákem. Hoř. 94 — při čem. Pri nejakom
predmete s. = sleviti. Také na slov. Phľd.
1897. 711.

Spustlík, a, m. = spustlec. Nár. list. 1897.
1. /5.

Spustlý, vz Sprostý.

Spuštěnec, nce, m. = spustlý člověk. Šeb.
212.

Spytač, e, m., vz Zpyták, Śpehéř. Rozb.

III. 740.

Srädiť sa = vypraviti se. Slov. Phľd. 1897.
178.

Srali, jm. místa u Halenkova na Mor. Vck.

Sral´o = bázlivec. Slov. Zát. Př. 31a.

Sráti. O tvarech er. Gb. H. ml. III. 2.
377. Trúdom sere = má strach. Vodu pijem,
vodu jem, kýmže čertom sráť budem? Slov.
Zát. Př. 30b., 157a.

Sraziti, sražovati Flor. A. 16b.

Sraženina, y, f. S. mnohých soudů. Mus.
fil. IV. 329.

Sražovati se. Flor. A. 16b. Vz Sraziti.

Srb (Debrnov). J. Sr. Jub. XXIX. —
Srbové, vz Ott. XIII. 372. nn. S., nejstarší
společný název Slovanů. Flš. Písm. I. 1.

Srbek Fr. dr. Sr. Jub. XXIX.

Srbín, а, m., v pl. bez -ín. Mnoho Srbuov.
Dal. Vz Gb. H. ml. III 1. 88.

SrBové, vz předcház. Srb.

Srčavý nač. Je s. na krejcar = lakomý.
Již. Mor. Šeb. 278.

Srdce. Proto nesmíme s. z ňader do po-
ctivic ztráceti. Řezn. Rad. pr. 92. Co néni
od srca, néni k srcu (macecha není matka).
Mor. Slov. Čes. 1. VII 57. Nemá s. a ústa
daleko od sebe. Do srdce dívčího vede na
sta cestiček. Sáhl jí důvěrně na tepnu srdce
i mysl její. Má s. zrovna při ústech (upřímný).
Jde každý po srdci svém a rozumu. Šml.

IV. 62, 101., 129., 160., 177. Mám ho rád,
že bych mu své s. rozkrájel. Ib. V. 101.
Oba měli něco na srdci, ale na jazyk se
tomu nechtělo. Kaž rozumu, když s. se do-
bývá na vrch. Ib. VII. 28., 178. Kdo nemá
smělého brdce, měj rychlé nohy. Har. II. 53.
K čemu s. přiložíš, toho se ti také dostane.
Sá. Povíd. 13. Darmo jazyk pracuje, když
se nemodlí s. Hus. I. 306. V srdci vrie a
ústy vybúši a z úst kypí. Zát. Př. 46^b. Ne-
doniesol domov iba futro zo srdca. Pošol
milý, pošol prečká (pryč), vzal mi klučik
od sardzečka, od sardzečka od mojeho, i od
lička rumeného. Vrezal sa jej do srdečka.
Ib. 88^a. Od srdca do srdca. Do srdca sa
nazreť. S. aké, reč taká S. kráľ. S. mu so-
žiera žial. Srdcom ľúb, rukou lúp. Srdcu si