320

Svíčka. Každá s. dohoří. Mus. ol. 1898.
107. S. královská, z něm. Königskerze, šp.
m. divizna.

Svíčkárna, y, f. = kde dělají svíčky. Us.

Svíčník, a, m. S. má dům a role. 1496.
Arch. XVII. 380.

Svietedlnice, vz Světedlnice

Svietnik, u, m. = svícen. Pod s-kom tma.
Mus. slov. II. 9

Svíjati prádlo = svinovati. Val. Čes. 1.
X. 32

Svijonožec, korýš. Vz Ott. XIV. 904.

Sviňačka, y, f., vrch na již. Mor. Šeb. 190.

Svinbrod, u, m. ze sviň, suillus, v jistém
smyslu též possessivum. Gb. H. ml. III. 1.
312.

Svinčura, vz Cmira.

Svině, slov. sviňa. Sviňa blato najde.
Sviňa prvý oráč. S. sa ociera. Sviň dosť,
žíru málo. Svine som s tebú nepásol. Bez
svine zlé hostiny atd. Slov. Zát. Př. 365^b.
Starší s. stála r. 1677. tři zl. šajnů. S. si
v blátě libuje, v něm se ráda povaluje. Fisch.
Hosp. 344. Keď s. dostane rohy, každého
pokole. Phľd. 1897. 316. Svini se vždy o ža-
ludi sníva. Mus. slov. I. 11. Lepší své svině
pásti, než jiného (cizí) peníze počítati. Hrub.
27. Sviňa je vtedy dobre vykŕmená, keď sa
na chvoste vrtí (keď len sedačky už žráva).
Hra na sviňu (na rýpanú) v Turčansku. Mus.
slov. II. 50., III. 9. — S. mořská = delfín.
Har. I. 52. — S. = dřevěné korýtko, do kte-
rého z tlačeného lněného semene olej stékal.
Čes. 1. VIL 422. — S. = šubka pod kolo.
Slov. Mus 1848. II. 327. — S. = podlouhlá
кора nа způsob střechy složená к pálení
uhlí. Mor. Mus. 1898. II. 327.

Sviní jelito (ze sviňského masa), Chč.
(List. fil. 1898. 395. ). veška = mrkvous
(rostl. ). Mus. ol. III. 136.

Sviňorky, stráň ve Slez. Lor. 82.

Svinovací okenice ku krámovým dveřím
a výkladcům (roleaux). Vz KP. VII. 475.

Sviňský. S. brána v Praze = slepá, kde
nyní jest náměstí Komenského. Cf. Pal. Děj.
V. 2. 127. S. ulice, nyní Ječná. Jrsk. XIX.
350. S. pastva (sviním vykázaná). 1490. Arch.
XVII. 361.

Sviradovy, trať. Pck. Hol. 136.

Svisel, slu, m. = trojúhelníková výplň po
obou stranách stodolových vrat. Hoř 280.

Svistný. S. šepot. Slád. Tayl. Col. 18.

Svitáníčko, a, n. = báseň, v níž se líčí
stráž nad milenci do rána se bavícími nebo
ranní jejich loučení. Flš. Písm. I. 92

Svítězívati. Pal. Rad. I. 397. Vz Svítěziti.

Svítilka, y, f., lamprohiza, brouk. S. třpy-
tivá (světluška menší), 1. splendidula. Vz
Klim. 446.

Svítilna kouzelná, laterna magica. Vz Ott.
XIV. 1009.

Svítiti čím proč. Hubený kůň svítí
hladem kyčlemi. Nár. list. 1898. č. 83. odp.

Sviží. S. maso = uzené. Val. Ces. 1. X. 38.

Svižník, а, m., cicindela, brouk. S. bron-
zový, c. soluta, měďový, tatarica, příbuzný,
affinis, příčnopásý, conuata, šírohlavý, are-
naria, tmavý, funebris. Vz Klim. 736.

Svládnouti kým. Hod. 11. stol. Mus. fil.
1901. 92.

Svoboda nado všetko. Bez s-dy ryba
bez vody. Sr. Zát. Př. lál. nn., 359b., 366a.,
VIII. C. odst. 3. Hoden jest otroctví, kdo
s-du si neumí perně vybojovati. Br. Věk. 7.
Jestiť to částí s-dy od svých řízenu býti.
Ton. 33 — S., y, m. = člověk svobodný.
Pal. Děj. I. 1. 55. — S. = nižší šlechtic,
liber, der Freie. Pal. Děj. 1. 1. 181. Sr. Šlechtic
(vyšší šlechtic než svoboda). — S. Václ. a j.
Sr. Jub. XXX., Flš. Písm 564.

Svobodnosť. Dal mu s. vůle. St. Bes. 58.

Svobodný čím. Byla tělem svým příliš
s-dná (nevěstka). Ezop. 292.

Svobodství. V III. 814. za Št. polož:
Bes. 9.

Svojče, ete, n. = bratr n. sestra. Pravda
IV 59.

Svojhlavec, vce, m. = svéhlavec. Zát. Př.
29a.

Svojiti se s kým. Němcům dával přednosť
a s nimi se svojil. Pal. Děj. II. 1. 159.

Svokra na nevestu zlá. Zát. Př. VII. 873.
Sr. ib. 104a.

Svokruša, e, f. = švagrová. Slov. Mus.
1859. 87. — S. = tchyně. S a šunka je len
studená dobrá. Mus. slov. I. 11.

Svolavač = pták vabič. Mus. ol. 1898. 117.

Svolený. Vláda dědičná i s-ná. Pal. Děj.
I. 1. 14.

Svoliti. Abychom se s ním ve všem svo-
lili. Hus. Zrc. (Mus. fil. 1900. 212. ).

Svolný nač. Jsem s. na vše. Vond. Kiejst.
30. —· komu. Člověk lidu obecnému svolný.
Rozb. III. 721.

Svorádovec, vce, m., kopec u Podhradí
Sbor. slov. III. 145.

Svorek, rku, m. = svazek cibule. Strako-
nice. Kub. 157.

Svornosť. Úsloví vz v Zát. Př. 366a.

Svorný. Svoren. Chč. S. I. 280.

Svrab. Od jedné (ovce) svrabem porušené
bývá celé stádo nakažené. Fisch. Hosp. 175.
Lidové léčení svrabu. Vz Sbor. slov. III.
158., 159. Látka ako s. (řídká). Mus. slov.
III. 36.

Svrabivec, vce, m. Mtc. 1901. 18.

Svrablavosť. Lidové léčení s-sti. Vz Svrab.

Svrablavý. S. uši. Bibl. kral. 2. Kor. 4.
8. Sr. Svrablivý.

Svradice, býv. tvrz u Horažď. Sdl. Hr. XI.
917.

Svrběti. O tvarech vz Gb. H ml. III. 2.
292.

Svrblavý = svrablavý.

Svrček, čka. m. = sprosťák.

Svrdlačka, y, f. = kvedačka. Slez. Čes.
1. VIII. 56.

Svrchek vedle svršek. Vz Gb. H. ml. III.
1. 94.

Srchní. Synu s-ho otce (Boha). Modl.
CLXII. 146. S. odplata = nejvyšší, svrchovaná.
Hod. 14. stol. Mus. fil. 1901. 100.

Svrchnice, e, f. = krůvek и kamen. Su-
šice. Kub. 157.

Svršek, šku, m. = přídavek, přebytek. Ezop.
237. 21.