321

Svrtěti = nepochoditi, ostrouhati kolečka.
Blatná. Kub. 157.

Svůdný, Je svůdná jako hřích. Jeln. 62.

Svůj (svój, svuoj). O skloň. sr. Gb. H. ml.
III. 1. 491. Na Lašsku. Vz Mus. fil. 1897.
435. U Palac. Vz Mtc. 1901. 170. Svého času
{o minulosti): Své doby uveřejnili jsme...
Nár. list. 1897. č. 287. 2. Svého času dolo-
valo se tam na stříbro. Sbor. slov. III. 4.
Bejval tam svýho času most. Us. Hoř. 95.
Tento exemplář byl svého času postižen
v Kroměříži Mus. ol. 1897. 83. Vedle svě-
dectví nejšlechetnějších osob svého času.
Pal. Děj. V. 2. 290. — Svým časem (o bu-
doucnosti); Aby se vše dálo svým časem.
Dvojí jest obilí, které svým časem se seje.
Fisch. Hosp. 7., 17. Kterak plod kaprový
svým časem do rybníka vsazen býti má. Ib.
43. Lípa neprachniví, jestli svým Časem po-
ražena bude. Ib. 164. Aby je svým časem
dobrou potravou zaopatřil. Ib. 170. Dobytek
svým časem krmiti. Ib. 184. Aby svým časem
obilí žali, vázali atd. Ib. 287. Jakož budeme
vypravovati časy svými. Volení měli vyjeti
časem svým к uvítání krále. Pal. Děj. V. 2.
289., 399. Časem svým všecko půjde domů
(v dům), jaré i ozimé se shledá, jedno do
stodoly a druhé na oheň se shromáždí. Cap.
(Zikm. ). — Odchylky: A tak míní spasitel,
že nižádné v starém zákoně položení ne-
pominul, by časem svým nebylo naplněno.
Ev. sv. Mat. 5. 18. (List. fil. 1897. 95. ). Ta-
kovému množství článků víry bránili časy
svými nejvíce Hus i Luther a Kalvin. Pal.
(Řezn. Pal. 337. ). Tak se svým Časem pra-
covalo. Wtr. Vys. šk. 45. O užíváni této ná-
městky sr. Mus. 1851. 158. — Svoje hľadá
každý. Svoje látať, cudzí nechvátať. Svojemu
pridze Čas. Svoje najmilejšie. Svojho boha
má. Od svojho shynieš. Svojím býť, nie dru-
hého. Svoj svojho našiel. Svoj svojho ne-
opustí atd. Slov. Vz Zát. Př. 366a. O sve
= o sobě, odloučen od jiných. Dycky šedži
o sve; Po svojima = podle svého. Slez.
Lor. 79.

Svůr m. svor. S. u cepu spojuje držák
a vošití na válku. Dšk. Vok. 46. — S. =
pleteň cibule. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 46.

Sýc obecný (sýček, sejček, kalous, kulíšek,
kujíček, skujíček, puták, tuvikál, pucík, tuvík,
prorok, umíráček, pohunek), nejmenší (srčák),
kapucinka, rousňák. Vz Sír I. 79. nn. S.
obecný, athene noctua, na Mor. kuvík, kobík,
čuík (u Loučky), čuvík (u Verovic), tuíček
(u Rožn., u Zubří). Vz Mus. ol. III. 76.

Sycomorum = fík bláznivý. Hus II. 411.

Syčák, U, Ш. = samočinný ventil na konci
parního válce. Vz KP. IX. 28.

Syčat. Dalo sa syčat = počalo siholiti.
Val. Čes. 1. X. 34.

Sýčkovati. Někomu něco s. = předpo-
vídati. Nár. list. 1899. č. 136.

Sychra Mat. Sr. Jub. XXX., Flš. Písm.
509.

Sychrati. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 354. — čím. Vichřice duje, až mrazem
sychrám. Slád. Jak. 33.

Sychravá, y, f. = pole na stráni, odvrá-
cené od slunce. Milčín. Kub. 157.

Sykavka, pták. Sr. Sír III. 6.

Sýkora obecná (a velká n. koňadra, ko-
ňarda, koňařka, koňazdra, konězdra, koňazda,
konazda, konouzdra, koněrza, koněuzdra, kn-
nizdra, koňaska, koňárka, koňar, konířka, koná-
řice, koníř, křížovka, koňafka, konak, s. vlašská,
s. křížová, babčice, babička, dřevolezka, hořňálc,
patiťa, pískora, ponrava, uhlík), lužní (plíska,
popelnička, bobře) vousatá. Šír II. 143. nn.
S. modrá (u Zubří; modřinka), psí (u Hukv. ).
Mus. ol. III. 77. S. lesní (králíček obecný).
U Rožn Mus. ol. III. 116. — S. = finanční
strážník. Němc. III. 131. — S. Jan dr. a j.
Sr. Jub. XXX.

Sýkorčí řeč. Vz Čes. 1. VIII. 343., Zát.
Př. 284a.

Sýkoří, п., míst. jm. Pck. Hol. 56.

Sykot, а, т., vz Žvonohlik (pták). — S.,
u, m. Ld. 63.

Syllaba Lad. dr. Sr. Jub. XXX.

Syllabikant, a, m. — slabikant, kdo se
učí slabikovati. Wtr. Part. 15. a j.

Syllogistika, y, f. Vz Věst. op. 1901.
173., VIII. 262. nn.

Sylva, у, m. = Sylvester. Čes. 1. X. 62.

Symfonie, z řec. = velkolepá skladba
pro orchestr v sonatové formě. Mus. 1850.

II. 76. Příl.

Syn (synъ). Vok. synu posud, zřídka syne;
pl. synové, zřídka syni; lok. v syních; po-
zději synech. Vz Gb. H. ml. III. 1. 323., 332.
Otče i syne. St.

Synagoga, dat. a lok. sg.: synagogie. Ž.
kap. 81. 1., - gě m. -ze (g brání se náležité
změně). Vz Gb. H. ml. III. 1. 176

Syndikatní řízení soudní. Ott. Říz. I. 5.
S. žaloba. Ib. 67.

Synovstvo, a, n. Hus. Post. 36^a.

Syntaktický. S. proměny řeči. Vz Ott.
XIII. 136b.

Syp, u, m. = sýpka = obilí, které do-
stává mlatec po vymlácení. Netolice. Kub.
L. f. 1900 363.

Sypanice na Mor.; na Slov. tłučénky =
chalupa, kde zdi činí hlína mezi prkna na-
sypaná. Brt. D. II. 433.

Sypaný kopec = mohyla. Pck. Hol. 209.

Sypati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 154.,
352. Žito sa sype (klasí se, dostává klasy).
Zát. Př. 196a.

Sypátko. 1597. Mus. 1899. 123.

Sýpka. Zrno z ďáblovy sýpky (zlé, ne-
bezpečné). Br. Hod. 10. — S. = hostina
sedlákům od pastýře, kováře a voláka dá-
vaná. Čes. 1. VII. 85.

Sýr. Libra sýra stála r. 1677. dva kr. šajnů.
Fisch. Hosp. 349. Aby se sýry nerozvalovaly.
Vz Čes. 1. IX. 266. — S. = tvaroh. Také
slov. Sbor. slov. III. 26.

Syračka, y, f S-ky = desky na tvaro-
hové míšky, když se tvaroh vytlačuje. Již.
Mor. Šeb. 129.

Sýrečnice, e, f. = šafářka. Fisch. Hosp.
187.

Syrenčí = syrenčok (VII. 830. ). Sbor. slov.

III. 52.

Syriani, nábož. sekta. Vz Har. I. 286.
Syřišťový svízel (rostl. ). Mus. ol. III. 136
Sýrňák, vz Sýrovník.



	321

	Svrtěti = nepochoditi, ostrouhati kolečka. Blatná. Kub. 157. Svůdný, Je svůdná jako hřích. Jeln. 62. Svůj (svój, svuoj). O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 491. Na Lašsku. Vz Mus. fil. 1897. 435. U Palac. Vz Mtc. 1901. 170. Svého času {o minulosti): Své doby uveřejnili jsme... Nár. list. 1897. č. 287. 2. Svého času dolo- valo se tam na stříbro. Sbor. slov. III. 4. Bejval tam svýho času most. Us. Hoř. 95. Tento exemplář byl svého času postižen v Kroměříži Mus. ol. 1897. 83. Vedle svě- dectví nejšlechetnějších osob svého času. Pal. Děj. V. 2. 290. — Svým časem (o bu- doucnosti); Aby se vše dálo svým časem. Dvojí jest obilí, které svým časem se seje. Fisch. Hosp. 7., 17. Kterak plod kaprový svým časem do rybníka vsazen býti má. Ib. 43. Lípa neprachniví, jestli svým Časem po- ražena bude. Ib. 164. Aby je svým časem dobrou potravou zaopatřil. Ib. 170. Dobytek svým časem krmiti. Ib. 184. Aby svým časem obilí žali, vázali atd. Ib. 287. Jakož budeme vypravovati časy svými. Volení měli vyjeti časem svým к uvítání krále. Pal. Děj. V. 2. 289., 399. Časem svým všecko půjde domů (v dům), jaré i ozimé se shledá, jedno do stodoly a druhé na oheň se shromáždí. Cap. (Zikm. ). — Odchylky: A tak míní spasitel, že nižádné v starém zákoně položení ne- pominul, by časem svým nebylo naplněno. Ev. sv. Mat. 5. 18. (List. fil. 1897. 95. ). Ta- kovému množství článků víry bránili časy svými nejvíce Hus i Luther a Kalvin. Pal. (Řezn. Pal. 337. ). Tak se svým Časem pra- covalo. Wtr. Vys. šk. 45. O užíváni této ná- městky sr. Mus. 1851. 158. — Svoje hľadá každý. Svoje látať, cudzí nechvátať. Svojemu pridze Čas. Svoje najmilejšie. Svojho boha má. Od svojho shynieš. Svojím býť, nie dru- hého. Svoj svojho našiel. Svoj svojho ne- opustí atd. Slov. Vz Zát. Př. 366a. O sve = o sobě, odloučen od jiných. Dycky šedži o sve; Po svojima = podle svého. Slez. Lor. 79. Svůr m. svor. S. u cepu spojuje držák a vošití na válku. Dšk. Vok. 46. — S. = pleteň cibule. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 46. Sýc obecný (sýček, sejček, kalous, kulíšek, kujíček, skujíček, puták, tuvikál, pucík, tuvík, prorok, umíráček, pohunek), nejmenší (srčák), kapucinka, rousňák. Vz Sír I. 79. nn. S. obecný, athene noctua, na Mor. kuvík, kobík, čuík (u Loučky), čuvík (u Verovic), tuíček (u Rožn., u Zubří). Vz Mus. ol. III. 76. Sycomorum = fík bláznivý. Hus II. 411. Syčák, U, Ш. = samočinný ventil na konci parního válce. Vz KP. IX. 28. Syčat. Dalo sa syčat = počalo siholiti. Val. Čes. 1. X. 34. Sýčkovati. Někomu něco s. = předpo- vídati. Nár. list. 1899. č. 136. Sychra Mat. Sr. Jub. XXX., Flš. Písm. 509. Sychrati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 354. — čím. Vichřice duje, až mrazem sychrám. Slád. Jak. 33. Sychravá, y, f. = pole na stráni, odvrá- cené od slunce. Milčín. Kub. 157.	Sykavka, pták. Sr. Sír III. 6. Sýkora obecná (a velká n. koňadra, ko- ňarda, koňařka, koňazdra, konězdra, koňazda, konazda, konouzdra, koněrza, koněuzdra, kn- nizdra, koňaska, koňárka, koňar, konířka, koná- řice, koníř, křížovka, koňafka, konak, s. vlašská, s. křížová, babčice, babička, dřevolezka, hořňálc, patiťa, pískora, ponrava, uhlík), lužní (plíska, popelnička, bobře) vousatá. Šír II. 143. nn. S. modrá (u Zubří; modřinka), psí (u Hukv. ). Mus. ol. III. 77. S. lesní (králíček obecný). U Rožn Mus. ol. III. 116. — S. = finanční strážník. Němc. III. 131. — S. Jan dr. a j. Sr. Jub. XXX. Sýkorčí řeč. Vz Čes. 1. VIII. 343., Zát. Př. 284a. Sýkoří, п., míst. jm. Pck. Hol. 56. Sykot, а, т., vz Žvonohlik (pták). — S., u, m. Ld. 63. Syllaba Lad. dr. Sr. Jub. XXX. Syllabikant, a, m. — slabikant, kdo se učí slabikovati. Wtr. Part. 15. a j. Syllogistika, y, f. Vz Věst. op. 1901. 173., VIII. 262. nn. Sylva, у, m. = Sylvester. Čes. 1. X. 62. Symfonie, z řec. = velkolepá skladba pro orchestr v sonatové formě. Mus. 1850. II. 76. Příl. Syn (synъ). Vok. synu posud, zřídka syne; pl. synové, zřídka syni; lok. v syních; po- zději synech. Vz Gb. H. ml. III. 1. 323., 332. Otče i syne. St. Synagoga, dat. a lok. sg.: synagogie. Ž. kap. 81. 1., - gě m. -ze (g brání se náležité změně). Vz Gb. H. ml. III. 1. 176 Syndikatní řízení soudní. Ott. Říz. I. 5. S. žaloba. Ib. 67. Synovstvo, a, n. Hus. Post. 36^a. Syntaktický. S. proměny řeči. Vz Ott. XIII. 136b. Syp, u, m. = sýpka = obilí, které do- stává mlatec po vymlácení. Netolice. Kub. L. f. 1900 363. Sypanice na Mor.; na Slov. tłučénky = chalupa, kde zdi činí hlína mezi prkna na- sypaná. Brt. D. II. 433. Sypaný kopec = mohyla. Pck. Hol. 209. Sypati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 154., 352. Žito sa sype (klasí se, dostává klasy). Zát. Př. 196a. Sypátko. 1597. Mus. 1899. 123. Sýpka. Zrno z ďáblovy sýpky (zlé, ne- bezpečné). Br. Hod. 10. — S. = hostina sedlákům od pastýře, kováře a voláka dá- vaná. Čes. 1. VII. 85. Sýr. Libra sýra stála r. 1677. dva kr. šajnů. Fisch. Hosp. 349. Aby se sýry nerozvalovaly. Vz Čes. 1. IX. 266. — S. = tvaroh. Také slov. Sbor. slov. III. 26. Syračka, y, f S-ky = desky na tvaro- hové míšky, když se tvaroh vytlačuje. Již. Mor. Šeb. 129. Sýrečnice, e, f. = šafářka. Fisch. Hosp. 187. Syrenčí = syrenčok (VII. 830. ). Sbor. slov. III. 52. Syriani, nábož. sekta. Vz Har. I. 286. Syřišťový svízel (rostl. ). Mus. ol. III. 136 Sýrňák, vz Sýrovník.