328

Skřekati nač. Neškřekej na starého. Št.
Bes. 104.

Škriatok, tka, m. = skřítek. Phľd. 1897. 83.

Škríbek, bku, m. Ženich má voničku
rozmarýnovou a š. Již. Mor. Šeb 180.

Škriekať = škřečeti. Slov. Zát. Př. 236b.

Škriptorálek, rku, m. —perořízek, Feder-
messer. Fisch. II. Sr. Škriptorál.

Škrk. Škrky háky na vojáky (o špatném
písmě). Mus. ol. 1898. 117. — Na Škrku, po-
zemek. Pck. Hol. 167.

Škrkajcový. Š. semínko (pro škrkavky).
Jihozáp. Čech. Dšk Vok. 16.

Škrkanofský hory = Krkonoše. Hoš. 110.

Škrkátko, a, n. Š. u sirníku. Mus. ol. 1898.
117.

Škrkavičník, u, m. = vlčí bob, lupinus,
ro-stl. Ott. XVI. 468.

Škrkavka. Zařikávání škrkavek. Vz Mus.
1859. 58., 55

Škrknouti, vz Skuknouti.

Škrlá, é, f., jm. místa u Pržna na Mor.
Vck.

Škrle, ete, škrlacko, a, n. = prasátko. Mus.
ol. 1898. 117.

Škrob. O pův. sr. Zub. 412.

Škrobák, u, m. Š. na kobzole. Slez. Čes
1. VIII. 56. Sr. Škrabák.

Škrobánek, nka, m. S. blatní. Vz Cho-
eholouš.

Škrobař, e, m. 1615. Mtc. 1899. 283.

Škrobárnictví, n. Nár. polit. 1898. 207.

Škrobati = pěti. Škovránek už škrobe.
Mus. ol. III. 77.

Škrobiti. O pův. sr. Zub. 412.

Škrohotati. Sr. křehtati, křehotati. Gb.
H. ml. III. 2. 369.

Škromacha, y, f. = škrobák (brouk). Mtc.
1901. 180.

Škrompy, pl., m. = noční staré střevíce.
Již. Čechy. Kub. L. f. 1900. 363.

Škrontati — skřípati. S. zuby. Dšk.
Vok. 15.

Škrošňář, e, m. = kdo nosí krosnu, ku-
řencář. Seb 86.

Škroukadla, pl., n. = místo, kde žáby
škroukají. Čes. 1. IX. 421.

Škroup Fr. Sr. Jub. XXXI., Flš. Písm.
566.

Škrovánky = drobné pletence. Slov. Čes.
1, X. 362.

Škrovanúvať = chodiť žebrotou po ško-
vránkách. Slez. Čes. 1. X. 362.

Škruček, čku, m. = skroucená nit. Val.
Čes. 1. X. 135.

Škručkovaťi = skrucovati. — co: niť.
Val. Čes. 1. X. 135.

Škrundati se = čuchtati se. U Jilemn.
Bes. 1871. 592.

Škrych, U, m. = velká žigla na obilí neb
mouku. Slov. Mus. 1848. II. 328. Š. = prkenná
příhrada na obilí, zrobená na zp. ůsob truhel.
Mor. Mus. ol. IX. 63.

Škryňa, ě, f. = šatná truhla. Sbor. slov.
III. 29. Sr. Skříň.

Škrvacník, a, m. = lakomec. Zát. Př. 177a.

Škřvíti se. Škvaříc a škřvijc se od prud-
kého uhlé. Ezop. 188. 17. Sr. Škvířiti se,
fervere.

Škryptorál, u, m., vz Škriptorálek. Bible
Jer. 36. 23.

SkuBánkový. Š. polévka. Hoř. 184.

Škucina, škuta, y, f. = štětina. Slez. 79.

Škuďlivec, vce, m., vz Vrabec

Škulibander, dra, m. = sprosťák. Zát.
Př. 41.

Škuliperda, y, m. = sprosťák. Zát. Př. 41.
— Š, = Člověk škaredý, nehezký. Slov. Zát.
Př. 65b

Škúlit = spáti. Na ucho š. Phľd. 1897.
314.

Škultéty Aug. Horislav, básn., nar. 1819.
Vz Vlč. Lit. slov. I. 125, 277. — Š. Jos.
Ib. 277.

Škuplíř, e, m. Aby bolavé oči protírali
škuplířem (= škapulířem). Tům Ml. 75.

Šknřicí m. skořice. Jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 48.

Skuta, y, f. = kravský chlup. Vyzov. Mus.
ol. XII. 108. Sr. Skut, Škucina.

Škutina, y, f. Neukazuj jinému na slámu,
keď máš š-nu. Mus. slov. III. 26.

Škvarelina, y, t. = praženice z vajec (sma-
žená vejce). Sbor. slov. III. 26. Vz Skvařenina.

Škvěkot, u, m. = skřek. Proch. 117.

Škvořatina, pozemek. Pck. Hol. 196.

Skvorov, a, m., trať. Pck. Hol. 29.

Škvrančeť = škvařiti se. Lisic.

Škýřiť sa komu = posmívati se. Val.
Tůna. 25.

Škyrkač = škrtati (sirkou). Slez. Lor. 79.

Škyvarka, y, f., jm. místa u Pržna na
Mor. Vck.

Škývražník, a, m. = škrvačník. Zit. Př.
177a.

Šła, vz Podklad (zde)

Šlahoun, u, m. = část vrat spojující lokte
(svlaky). Čes. 1. VIII. 205. — Š. = Šikmé
dřevo spojující ve stodole krov. Hoř. 287. —
S. = vyoraná brázda v poli, po niž voda stéká.
U Křenovic. Vchř. — S., nadávka. Ty šla-
houne neostřižený. Nár. list. 1900. 163. odp.

Šlajerový. Š. sukně. Čes. 1. X. 244.

Šlajferník, a, m. Arch. XVIII. 497.

Šlak = konec. Už je v šlaky (v koncích,
utekl)! Horen. 325.

Šlakový. Š. koření = čemeřice zelená. Hoř.
108., prcha chlumní. Us. S. bačkory. Kukla 3.

Šlamhák, a, m., jm. koně. Čep. 1. IX. 174.

Slamový. Š. léžka děrkovaná. Slez. Čes.
1. VII. 56.

Šlapa, y, f. = spodní pražec na okně. Slez.
Lor. 79.

Šlapačka u soustruhu, vz Stupátko.

Šlapák, a, m., Bicyklista. Us.

Šlapákový soustruh klempířský. Ott. XIV.

Šlatec m. svlačec. Svlačec, gt. svlačce,
z toho šlatce а к tomu nom. šlatec. Gb. H.
ml. III. 1. 123. Sr. Šmytec.

Šle = chomout s prostraňky. Abyste dvacet
vozníků do Brodu se šlemi poslali. Arch.
XVIII. 471.

Šledka. Mus. ol. 1898. 117.
Šledovitý. S. kámen. Mus. ol. 1898. 117.
Šleha, y, f. = šleh. Hoř. 84.
Šlechetný. Vždvť slávu vždycky š-ný čin
klidí. Vondr. Kiejs"t. 23.