330

Solin Jos. Sr. Jub. XXXI.

Šolta Ant., prof. a spis., f 31. /7. 1999.
Vz Čes. 1. IX. 76.

Šolz Pav. J., žurnal, a spis., f 12. /10. 1897.
maje 70 let. — Š. Jindř. dr. Sr. Jub. XXXI.

Šop. Hlava strapatá ako šop. Zát. Př. 65b.

Šopka, y, f. Rebí š. = podbílek šupinatý,
lathrea squamaria. Mus. ol. XI. 107.

Šorc = sukňa prišitá k rubači. Na Tren-
čan. Sbor. slov. II. 42. Vz Čachol.

Šorcpelc, e, m. = kožich dlouhý, méně
cenný na všední den l'J03. Nár. list. 1900.
ô. 96. feuill. Sr. Durový.

Šorda, y, m. = kdo klátivě chodí. Hoř. 95.

Šoreys Jan dr. Sr. Jub. XXXI.

Šoršík, u, m. Š. u šněrovačky. čes. 1.
IX. 47.

Šos, u, m. Šosovními nazývány vůbec
všecky pozemnosti městům královským hned
při zakládání jich přidělené, malé i veliké,
ze kterýchž potom jisté roční poplatky (šosy)
jak k obcem, tak i do královské komory
byly odváděny. Pal. Děj. V. 2. 332. - Š. =
část kabátu. Jen zavadit o panský šos, to
člověk pochodí Hoř. 95.

Šosovní. Vz předcház. Šos.

Šost, u, m. = Sos (kabátu). Klimkovsko.
Věst. op. 1896. 19.

Šostka, y, f. = záhyb и bruclíku. Těšín.
Věst. op. 1896. 20.

Šostový. Š kabát = se šosy. Věst. op.
1896. 19. Sr. Šost.

Šotek. Vz Chorv. 147., Proch. 26., Jrsk.
XXII. 120.

Šotice, e, f. femin. k šotek. Proch. 26.

Šoulačka, y, f. = lov, při kterém se lovec
loudá ke zvěři, jda proti větru. Ott. XIII.
200b.

Šoupálek zední, tichodroma muraria, pták.
Mus. oJ. I. 60. S. obecný (dřevolízek, koráb-
níček, dubáček). Vz Sír. II. 109. S. na Mor.
v Bezkyd.: dřevolazník, u Rožm.: korunčák,
u Zubří: šplhánek, u Štramb.: šplhoš. Vz
Mus. ol. III. 77.

Šoupavý. Střevíce na šoupavo. Př. star.
II. 4.

Sour, u, m. = budka v lese pro myslivce,
kde se scházívají. Us.

Špacír, u, m. = přední krajka na čepci.
Mor. Mus. ol. I. 114. Sr. Pitynet.

Špaček (špačík, špačíček). S. růžový, pa-
stor roseus, Rosenstaar. Vz Šír. II. 59., 75.
Nadává jako š. Hoř. 95.

Špagát. Příprava š-tu. Vz KP. VII. 171.

Špajdlovati = špejlovati. Vz Špejliti. Val.
Vck.

Špajznouci něco = иkrásti. Hoř. 95. Vz
Paiznouti.

Špalek, lka, m. = hlupák. Zát. Pr. 21b. -
Š., lku, m. Kobyly mel jako špalky (tlusté).
Svalil se na zem jako š. Us. Hoř. 126. Ku
špalku mluviti = marně. Us.

Špalír, u, m. Dle Wintra asi gobelín na
zeď. Mus. 1899. 111.

Špalta, zea = ječmen prostřední mezi pše-
nicí a ječmenem; má tenčejší stéblo a sub-
tilnější klas. Fisch. Hosp. 24.

Špalúdať kde s kým = zabývati se. S.
s holubisky po hůře. Val. Čes. 1. 36.

Špancedule, e, f. = dekret, kterým byl
někdo ustanoven obecním zřízencem. Vz
Mus. ol. 1899. 32. Sr. Špancitle.

Španělský. Š. zelí = špinát. Fisch. Hosp.

Špaňhel = bez modrý, syringa. Na mor.
Slov. Mus. ol. VII. 80.

Špára, y, f., vz Fuk.

Šparačiti. Sedlák š-čil a opravoval cosi
na bečce. Mor. Čes. 1. VIL 315. Sr. Špáračka.

Šparcelka, šparzeta, y, f. = vičenec setý.
Mus. ol. III. 136.

Špárek, rku, m. Spárky (husí nožky), tří-
cípé plátky ve vyšívaných chrpách. Vz Čes.
1. VIII 20. — Š. = stroužek. Třeboň. Kub.
L. f. 1900. 363.

Špargál, u, m. Hrabala se ve starých
škriptech a š-lích. Šml. IV. 229.

Šparzeta, vz předcház. Šparcelka.

Spata, y, m. = Človek škaredý, nehezký.
Slov. Zát. Př. 65b. Sr. násl. Špatný.

Špatný ke komu (nehodný). Neuč mne
být špatnou к těm, jež miluji. Král. El. 28.
—- več. Š. v rúcha (nedobře jimi opatřený).
St Bes. 99. — nač. Žito špatné na klas.
Mtc. 1899. 221. — Š. = bledý, churavý, hu-
bený Ten je š. Hoř. 95 Š. jak tín, k sobě
nepodobnej, jak by cvrčky ídával, jak vy-
blutá dřínka. Již. Mor. Šeb. 220. — Š. Na
Slov. = škaredý, nehezký; nikdy = zlý. Zát.
Př. 65. Pozn. — Š. Fr. Sr. Jub. XXXI.

Špehýřský čeledín. Br. Hod. 38.

Špek. Dostal ho na špek (obelstil ho).
Hoř. 118.

Špelc, e, m., vz Vrabec.

Špelec, lce, m., Vz Vrabec.

Špencer z ovčí hůňky nosili čeledínové
místo župice. Těšín. Věst. op. 1895. 20. Sr.
Špencl.

Špendličeti. Pšence z jara š-čela. Hoř. 95.

Špendlící, n. = pichlaví'/ angrešt. Čes. 1.

X 396.

Špenzerka, y, f. = špencer. Věst. op. 1895.
28.

Šperechta na Vyzovsku. Vz Mus. ol. XII
13.,

Šperk, u, m. = štěrk. U Polné. Hoš. 101.

Šperkovat silnici = štěrkovati. U Polné.
Hoš. 101.

Špetka, y, f. — stopka U Jilem. Bes.
1871. 626. — Š., y, m. = liška, čtverák. Ib.
Špičák, u, m., druh mor. révy. Š. sklenný.
Seb. 145., Nár. sbor. II. 72. — Š., a, m. =
kdo první počal žnouti, ostatní pak za ním.
Jrsk. XXIII. 448. - Š. vrch na Slansku.
Slan. 108. — Š. v Šumavě, Spitzberg. Vz
Čechy I. 25.

Špičatý. Člověk v řečech š-tý (rád špič-
kuje). Wtr. Živ. vys. šk 21.

Špička, y, f. = péro. Mus. ol. 1898. 117.
— Š. Staví se na špičky (dělá hrdinu, staví
se). Hoř. 95. — Š., marasmius, houba. Vz
Ott. XVI. 818.

Špičkokrový, vz Vřetenostehník, Tmavec.

Špičkonosý. Vz Vrtař.

Špičkoštítník, a, m., gonocephalum,
brouk. Š. malý, g. pusillum. Klim. 487.

Špičník, u, m. = houba březňák. Čes. 1.
IX. 104.



	330

	Solin Jos. Sr. Jub. XXXI. Šolta Ant., prof. a spis., f 31. /7. 1999. Vz Čes. 1. IX. 76. Šolz Pav. J., žurnal, a spis., f 12. /10. 1897. maje 70 let. — Š. Jindř. dr. Sr. Jub. XXXI. Šop. Hlava strapatá ako šop. Zát. Př. 65b. Šopka, y, f. Rebí š. = podbílek šupinatý, lathrea squamaria. Mus. ol. XI. 107. Šorc = sukňa prišitá k rubači. Na Tren- čan. Sbor. slov. II. 42. Vz Čachol. Šorcpelc, e, m. = kožich dlouhý, méně cenný na všední den l'J03. Nár. list. 1900. ô. 96. feuill. Sr. Durový. Šorda, y, m. = kdo klátivě chodí. Hoř. 95. Šoreys Jan dr. Sr. Jub. XXXI. Šoršík, u, m. Š. u šněrovačky. čes. 1. IX. 47. Šos, u, m. Šosovními nazývány vůbec všecky pozemnosti městům královským hned při zakládání jich přidělené, malé i veliké, ze kterýchž potom jisté roční poplatky (šosy) jak k obcem, tak i do královské komory byly odváděny. Pal. Děj. V. 2. 332. - Š. = část kabátu. Jen zavadit o panský šos, to člověk pochodí Hoř. 95. Šosovní. Vz předcház. Šos. Šost, u, m. = Sos (kabátu). Klimkovsko. Věst. op. 1896. 19. Šostka, y, f. = záhyb и bruclíku. Těšín. Věst. op. 1896. 20. Šostový. Š kabát = se šosy. Věst. op. 1896. 19. Sr. Šost. Šotek. Vz Chorv. 147., Proch. 26., Jrsk. XXII. 120. Šotice, e, f. femin. k šotek. Proch. 26. Šoulačka, y, f. = lov, při kterém se lovec loudá ke zvěři, jda proti větru. Ott. XIII. 200b. Šoupálek zední, tichodroma muraria, pták. Mus. oJ. I. 60. S. obecný (dřevolízek, koráb- níček, dubáček). Vz Sír. II. 109. S. na Mor. v Bezkyd.: dřevolazník, u Rožm.: korunčák, u Zubří: šplhánek, u Štramb.: šplhoš. Vz Mus. ol. III. 77. Šoupavý. Střevíce na šoupavo. Př. star. II. 4. Sour, u, m. = budka v lese pro myslivce, kde se scházívají. Us. Špacír, u, m. = přední krajka na čepci. Mor. Mus. ol. I. 114. Sr. Pitynet. Špaček (špačík, špačíček). S. růžový, pa- stor roseus, Rosenstaar. Vz Šír. II. 59., 75. Nadává jako š. Hoř. 95. Špagát. Příprava š-tu. Vz KP. VII. 171. Špajdlovati = špejlovati. Vz Špejliti. Val. Vck. Špajznouci něco = иkrásti. Hoř. 95. Vz Paiznouti. Špalek, lka, m. = hlupák. Zát. Pr. 21b. - Š., lku, m. Kobyly mel jako špalky (tlusté). Svalil se na zem jako š. Us. Hoř. 126. Ku špalku mluviti = marně. Us. Špalír, u, m. Dle Wintra asi gobelín na zeď. Mus. 1899. 111. Špalta, zea = ječmen prostřední mezi pše- nicí a ječmenem; má tenčejší stéblo a sub- tilnější klas. Fisch. Hosp. 24. Špalúdať kde s kým = zabývati se. S. s holubisky po hůře. Val. Čes. 1. 36.	Špancedule, e, f. = dekret, kterým byl někdo ustanoven obecním zřízencem. Vz Mus. ol. 1899. 32. Sr. Špancitle. Španělský. Š. zelí = špinát. Fisch. Hosp. Špaňhel = bez modrý, syringa. Na mor. Slov. Mus. ol. VII. 80. Špára, y, f., vz Fuk. Šparačiti. Sedlák š-čil a opravoval cosi na bečce. Mor. Čes. 1. VIL 315. Sr. Špáračka. Šparcelka, šparzeta, y, f. = vičenec setý. Mus. ol. III. 136. Špárek, rku, m. Spárky (husí nožky), tří- cípé plátky ve vyšívaných chrpách. Vz Čes. 1. VIII 20. — Š. = stroužek. Třeboň. Kub. L. f. 1900. 363. Špargál, u, m. Hrabala se ve starých škriptech a š-lích. Šml. IV. 229. Šparzeta, vz předcház. Šparcelka. Spata, y, m. = Človek škaredý, nehezký. Slov. Zát. Př. 65b. Sr. násl. Špatný. Špatný ke komu (nehodný). Neuč mne být špatnou к těm, jež miluji. Král. El. 28. —- več. Š. v rúcha (nedobře jimi opatřený). St Bes. 99. — nač. Žito špatné na klas. Mtc. 1899. 221. — Š. = bledý, churavý, hu- bený Ten je š. Hoř. 95 Š. jak tín, k sobě nepodobnej, jak by cvrčky ídával, jak vy- blutá dřínka. Již. Mor. Šeb. 220. — Š. Na Slov. = škaredý, nehezký; nikdy = zlý. Zát. Př. 65. Pozn. — Š. Fr. Sr. Jub. XXXI. Špehýřský čeledín. Br. Hod. 38. Špek. Dostal ho na špek (obelstil ho). Hoř. 118. Špelc, e, m., vz Vrabec. Špelec, lce, m., Vz Vrabec. Špencer z ovčí hůňky nosili čeledínové místo župice. Těšín. Věst. op. 1895. 20. Sr. Špencl. Špendličeti. Pšence z jara š-čela. Hoř. 95. Špendlící, n. = pichlaví'/ angrešt. Čes. 1. X 396. Špenzerka, y, f. = špencer. Věst. op. 1895. 28. Šperechta na Vyzovsku. Vz Mus. ol. XII 13., Šperk, u, m. = štěrk. U Polné. Hoš. 101. Šperkovat silnici = štěrkovati. U Polné. Hoš. 101. Špetka, y, f. — stopka U Jilem. Bes. 1871. 626. — Š., y, m. = liška, čtverák. Ib. Špičák, u, m., druh mor. révy. Š. sklenný. Seb. 145., Nár. sbor. II. 72. — Š., a, m. = kdo první počal žnouti, ostatní pak za ním. Jrsk. XXIII. 448. - Š. vrch na Slansku. Slan. 108. — Š. v Šumavě, Spitzberg. Vz Čechy I. 25. Špičatý. Člověk v řečech š-tý (rád špič- kuje). Wtr. Živ. vys. šk 21. Špička, y, f. = péro. Mus. ol. 1898. 117. — Š. Staví se na špičky (dělá hrdinu, staví se). Hoř. 95. — Š., marasmius, houba. Vz Ott. XVI. 818. Špičkokrový, vz Vřetenostehník, Tmavec. Špičkonosý. Vz Vrtař. Špičkoštítník, a, m., gonocephalum, brouk. Š. malý, g. pusillum. Klim. 487. Špičník, u, m. = houba březňák. Čes. 1. IX. 104.