332

Štáp, u, m. = haluz, poleno. Sbor. slov. IV.
49.

Šťastnosť. Hus. Šal 110b.

Šťarabec, bce, m., vz Vrabec.

Šťařanská, é, f., jm. místa u Halenkova
na Mor. Vck.

Šťastný. Bude šťasten v dary panské.
Bude š. ve všem. Maš. ruk. 18b., 28^b. (Mus.
fil. 1898. 210. ) — Š. Jan, Jarosl dr., Vlád
Sr. Jub. XXXI. — Št. Vlad., nar. 1841.,
spis. Vz Fl š. Písrn. 620.

Štaur, u, m. = daň na dolní náklady a
potřeby. Dač. I. 138. Z něm. Steuer.

Štěhenec, nсе, m. = klarinet. Řezn. Bl.
85.

Štěhetálek, lka, m Nár. list. 1897. č. 200.
Sr. Štěbeta.

Šteble = koliky zarazené do sloupů nesoucí
hřeben střrechy stodolní. Us. slez Čes. 1. IX
99. — Š. = užší části řebřin u vozu. Mus.
slov. II. 21. Vz Mečík.

Štědrák, u, m. = chléb z těsta, z kterého
se pece koláč v štedrý den. Sbor. slov. III. 140.

Stědrodárce, e, m. Š. milostí. Hus. Zrc.
(Mus. fil. 1900. 211)

Štědroňka, y, f, pozemek. Рck. Hol. 1. 68.

Štědrost. Přísloví atd. vz v Zát. Př 177.
nn., X. B. odst. 14. a 17,

Štědrý. Nazývky příliš štědrých roz-
gazda, rozgazdina; rozdaj, rozdajka. Slov.
Zát. Př 178b. Š. nosí holé bedry. Ib. X. 101.
Ten je ščedrej, všecko by rozdal, kdyby mu
Pánbu ruky nedržel. Šeb. 217. — ke komu.
Nebyl štědr к těm, kteří... Pal. Děj. IV.
2. 277. — Š. večer. O obyčejích a pověrách
к němu se táhnoucích vz v: Phľd. 1897. 65.
nn., 81., 1898. 627, Sbor. slov. III. 139.
(v Solčanech), Mus. 1859. 510. (na Slov. ),
Němc. III. 329. (na Slov. ), Mus. ol. XII. 12.
(na Vyzovsku), Sbor. slov. I. 63. (v Kostol-
nom na Slov. ), Pís. 55. (v Písecku), Mus.
ol. XIII. 83. (v Olomoucku a Přerovsku),
Hoř. 141., 178., 192. (na Hořičku), Obz. brn.
17., Mus. slov. III 23., 29., I. 141.. Čes. 1.
1898. 196., 198., VIII. 103., Chorv. 128. v Ko-
štanech na Slov., vz Sbor. slov. V. 70. Na
Moravě. Vz Bdl. Mor. 71. Na již. Mor. vz
Šeb. 239. Sr. také Čes. 1. IX. 352. nn., 404.,
Vánoce. Kdo se o š. den nepostí, vykuchá
ho v noci Peruta (Perchta). Čes. 1. VII.
351. S. den a večer zahrnuje prostředky
proti nemocem. Vz Nár. sbor. 1901. 153.

Štěhelný. Š. plachta. Kuč. 134.

Stech Václ. Sr. Jub. XXXI.

Štechada, y, f. Dal mu dvě š-dy (dvakrát
ho bodl). Holic. 112.

Štejflovitý. Postav (sukna) nenatkanej
n. š. (špatný). Arch. XVI 528.

Štekle = kovářské náčiní na vykovanie
menšieho železa. Sbor. slov. III. 30.

Štěkna Jan, kazatel a Husův odpůrce.
Vz Flš. Písm. I. 145.

Steko, а, п., trať v Rakovicích. Seb 191

Štěkovati čím s kým. Aegypt štěkuje
úrodou s Lybií. Har. II. 204.

Štekvanty. Polica mlýnská leží na š-toch.
Sbor. slov. III. 31.

Stelár, a, m. = kdo má hamry a v nich
pracuje. Němc. III. 327. Sr. Štelíř.

Štelčar Želetavský z Želetavy v 2. pol.
XVI. stol Vz Fis. Písm. I. 393., Mus. 1900
254.

Štěmrati (v zubech) = šťourati. Hoř. 95.

Šteňha = líha, kterou se vozy v bocích roz-
šiřovaly Jrsk. XXII. 249.

Štěnky, pl., f = držadla и trakaře. Hlu-
boká. Kub. 157.

Štěpán. Den sv. Štěpána na Slov., vz
Němc. III. 337., na Vyzovsku, vz Mus. ol.
XII. 15., na Mor. vůbec. Vz Bdl. Mor. 72. nn.

Štěpánek Ant. dr. Sr Jub. XXXI. — Š.
Frant., učit. a spis. + 10. /10. 1899. Vz Nár.
list. z té doby. — Š. Jan N Vz Flš. Písm.
573.

Štěpánovati, vz Štěpánkovati.

Štěpánovsko, а, п., župa. Vz Pal. Děj.
I. 2. 244

Štepenie, n. Výšivka na Liptovsku na š.
Mus. slov. I. 26.

Štěpnice. Kvetou-li pěkně š, bývá plná
ovocnice. Fisch. Hosp. 253.

Štěpnička Fr. Roh. 1785. —1832. Vz Flš.
Písm. 522.

Štěpný sliz = topolovka (rostl) Hoř. 99.

Štěpovati jest vzíti ze stromu roub a jej
do planě vsaditi, aby se sjednotily. Fisch.
Hosp. 114.

Štěrabec, vz Vrabec.

Štěrbavý. Nazývky štěrbavých: štrbák,
štrha (ženská). Zát. Př. 66a.

Šterčíř. Dač. II. 241.

Štěrchátko, a, n. = řehtačka. Mus. ol. II.
141.

Štěstěna. A. š., ta děvka zlá, к chudákům
nikdy nevlezla. Slád. Lear. 67.

Štěstí. Šťastie slepé. Š. je vrtkavé. Š. mu»
svitlo. Š. na tenkej niti. Š. nocľahy mení. Š.
oči slepí. Š. sa trúsi, nešťastie sype. Za kvm
š., za tím Judia. Š., že grgy nezlámal. V š.
nedúfaj. Šťastiu dierky zapchať. Šťastiu
never. V š. nezhrdni atd. Vz Zát. Př. 203.
nn. 367. a), b), XII. odst. 2. a 4. Š. lítá na
své cestě vzhůru nahoru, kdo se ho chutě
chytí, projedeme s ním, kdo se rozmýšlí,
zůstane dole. Š. sedne jednomu a sto jiných
zmýlí. Š měnívá své noclehy. Šml. IX. 162.,
X. 42. Š. ukazuje lidem někdy celou tvář,
ale více rohy. Šml. X. 251. Kam se kloní
š., tam se kloní i přízeň lidí. Z Justina V.
1. 11. Hodnej člověk nemá to š. Máme na
sebe š. (potkáváme se). I to nám Pambu
dal s., jen esi dá také požehnání (při na-
lezení pokladu). Hoř. 95. Pověry o něm na
Hořicku vz Hoř. 144. Š. jest podobné mě-
síci, jenžto lidem hned tvář pěknou a celou,
hned zas ukáže rohy. Koll. Bás. 99. Bude
míti š. v dobytek, ne v črném ani peřestém.
Maš. ruk. 19a. (Mus. fil 1898. 210. — Š. =
důl u Kutné Hory. Dač. II. 32.

Štěstík, u, m.. rostl. Mus. ol. V. 12.

Štětconoš, e, m., motýl. Exl. 94.

Štětička, y, f. — mašlovačka. Ještěd. Nár.
list- 1897. č. 291. feuill.

Štětináč, e, m., brouk. Klim. 459.

Štětinkatý, vz Drsnokožník.

Štěstiti. Š-li o to los = metali. Ld. 29.

Štětka. Pije jako š. (mnoho). Hoř. 122.

Štětkář, e, m., cerocoma, brouk. Klim. 513.