335

Šulmajstr, šurymajzl = jídlo z krup, fa-
zolí, jež se pomastí oškvarky. Již. Mor. Šeb.
106. Vz Šumajzl v VII. 878.

Šumavský (Franta). Sr. Jub XXXII.

Šuměti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
292.

Šumichrast, a m. = bázlivec. Zát. Př. 31a.

Šumperky, trať v M. Němčičkách. Šeb.
189.

Šundrplešky peklhaub. Dač. I. 359.

Šup, u, šupec, pce, m. = tenounký stříbrný
peníz. Zát. Př. 180b.

Šupáčky, pl., m. Nad S-ky, jm. místa
u N. Hrozenkova na Mor. Vck.

Šupák, u, m. = stříbrnák. Kdo má s ky,
netreba mu rozumu. Zát. Př. 180b. Sr. Šup.

Šupec. Vz Šup. — Š. Šupci, eumoplini.
Klim. 680. Sr. Ott. XVI. 748b.

Šupěti. Tomu nešupí (nemá nouze). Hoř.
95.

Šupináč, e, m., lepyrus, brouk. S. bahní,
1. palustris, beztečký. canus, šedý, capucinus.
Vz Klim. 555. — Š. · = kapr Šupinatý Nár.
list. 1897. č. 290. 2.

Šupinačka, collembola, thysanura, brouk.
Mtc. 1900. 312.

Šupinák, u, m., lepidodendron, rostl. Vz
Ott. XV. 891.

Šupinář, e, m., trachodes, brouk. Š. ště-
tinatý, t. hispidus. Klim. 558.

Šupinatosť kůže. Vz Ott. XII. 495.

Šupinník, a, m. limnobaris, brouk. Š
luční. Klim. 590.

Šupinokřídlý. Vz Lalokonosec.

Šupinostranný. Vz Krytorypec.

Šupinoševý. Vz Krytorypec.

Šupinuška cukerní, lepisma sacharina,
Zuckergast, brouk (často mezi knihami). Mus.
1849. IV. 54. Vz Ott. XIII. 80., Mus. ol.
1899. 68., 121.

Šupka = došek. Má viac dlhov ako šupek
nа streche. Slov. Zát. Př. 179b. — Š. = víčko.
Š. nad оkno. Mus. ol. 1898. 117. Š. = oční
víčko. Val. Čes. 1. X. 302. — Š. = slupka.
U Polné. Hoš. 101.

Šuplatka, y, f. = drn holí vydrápaný,
aby se udělal důlek (při hrách). V Turčan-
sku. Vz Mus. slov. III. 9.

Šuprle, e, n. = coura. Vých. Čech. Čes.
1. X. 63.

Šupovica, e, f., druh čepice, také: sv.
trojice (měla taková oka). Již. Mor. Šeb.
177.

Šuran G. Sr. Jub. XXXII.

Šurlać, quirlen. Slez. Lor. 79.

Šúrná cesta = pozemek. Рck. Hol. 167.

Šurpivec, vce, m. — dítě suchým soplem
umazané, sušnivec. Lisic.

Šurpkovitý. Š. mech. Ott. XV. 911.

Šurymajzl, u, m., vz předch. Šulmajstr.

Šust, u, m. = bili, výprask. Už neujdeš
šustu. Zát. Př. 256^b. — Š. = vrstva dřiví
k ohně sázení Dač. I. 103. — Š., a, m. Š.
pochabý = sprosťák. Zát. Př. 41b.

Šustac = stříkati; šlehati. Slez. Lor. 79.

Šustanice (chomout) = brambory se zelím.
Netolice. Kub. 157.

Šústeček. Jalovice jako š. (nepatrná). Šeb.
214.

Šusterák, a, šusterkář, e, m. = kdo rád

jí šusterky. Čes. 1. IX. 421.

Šústky. Na šústkách visí v presúze hrozny.
Již. Mor. Šeb. 117.

Šustnouti. Když s pater (ve stodole)
šústne dúle (spadne). Slov. Čes. 1. VIII. 330.,
Šeb. 119.

Šuškaný = šeptaný. Co š-ný, všecko lhaný.
Šeb. 216.

Šušňák, a, m. = šušňa. Šeb. 230.

Šušnivec, vce, m., vz předcház. Šurpivec.

Šúšový. Š. masť (včelný šúš s masťou i. e.
s omastkem). Sbor. slov. V. 87. Sr. Šúš.

Šuta, y, f. = sprostá ženská. Slov. Zát.
Př. 41b.

Šuták, a, m. Aj to š., čo pekno rád ne-
vidí a dobro radněj. Slov. Zát. Př. 138^a.

Šuvěry = zkroucený, křivý. Slez. Lor. 79.

Šva = čo. Vel. Revúce. Sbor. slov. IV.
31., 139.

Šváb, a, m. On pak táhl ku Praze poraziv
šváby (nepořídiv ničeho). 1517. Pal. Děj. V.
2. 329. Vzal švába = utekl. Us. fiakristů.
Kukla 134.

Švábiny, pl., f., vrch v Plzeň. Plz. 13.

Švábka, y, f. = polévka (usmaží se ci-
bule a chléb a polije se vařící vodou). Plavo.
Kub. L. f. 1900. 363.

Šváblik. Výklenok pro š-ky. Phľd. 1897.
301.

Švábský. Š. mše = rozdávání svátosti ve-
čeře podobojí dle učení a příkladu Luthrova
= lutherská. Pal. Děj. V. 2. 448., Wtr. vys.
Sk. 33.

Švábština, y, f. = švábská řeč. Řezn.
Bl. 88.

Švadle, e, f. = švadlena. Vz Gb. H. ml. III.
1. 241.. -dle.

Švadlí, m., dle, Sudí', sutor, krejčí. Vz
Gb. H. ml. III. 1. 257. — Š., f. = švadlena,
dle, paní'. Ib. 241.

Švagr. Už má švagra (mokro v obuvi).
Slov. Zát. Př. 230b.

Švajcar, a, m. = vůl, z něm. Schweizer.
Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 16. Sr. Švajcarka.

Švajec, vz násl. Svalec.

Švalec, lce, m. = švajec, silné přímé šídlo.
Slez Lor. 79.

Švančara, y, m., der Hanswurst. Mus. ol.
1898. 117.

Švanda ze Semčic P. Sr. Jub. XXXII.

Švarcvaldky, pl, f., nástěnné hodiny,
z Schwarzwälder. Tům. 149.

Švaže = co že. Vel. Revúce. Sbor. slov.
IV. 31., 139. Sr. Šva.

Švec má najhoršia boty. Š. sa neporúbe.
Zát. Př. 367b. Spravil to jako š. kabát. Šml.
Щ. 111. Posměšky na ševce ve Slez. Vz
Čes. 1. IX. 146. Vyklal ševcovi oko (hovorí
sa, keď kto náhodou vstúpi do ľudského vý-
kalu). Mus. slov. II. 50. — Š. = černý vodomil.
Mus. ol. 1898. 117. — Š. = jezdík (ryba).
Hoř. 108. — Š. = svět. Po calim švece še
rozešli. Ve Spiši. Sbor. slov. II. 84.

Švécar, a, m. = šafář. Mor. Čes. 1. IX. 1.

Švecelko, a, n. = světélko. Ve Spiši. Sbor.
slov. II. 84. Vz předcház. Švec (svět).

Švédovský = švédský. Lid š. do města
přijali. Наr. J. 70. a j. tam.