336

Švehla Kar. dr. Sr. Jub. XXXII.

Švehlák, a, m., arula(garula), pták. Židek.
Dle Hanky v Mus. 1839. 113. (240. ) m. švihlák,
lépe: švihlík = polní vrabec.

Švejdák, u, m. — repínek, bílý jetel. Jičín.
Kub. 156.

Švér, a, m. = tchán. V Plzeň. Plz. 119.
Sr. Šviharka.

Šverkání. n. Německé š. (o řeči). Písecký.
Vlč. Lit. I. 338.

Švic. Hop, švic, peněz nic, kapca prázdná,
doma nic. Mus. ol. 1898. 111.

Švíčko, a, n. = ševcovský učedlník. Arb.
Dom· 16.

Švidlena = švadlena. Jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 10.

Šviháctvo, a, n. Výkvět š-ctva (šviháků).
Nár. list. 1897. č. 29. odp.

Švihák, u, m., druh hole. Vz Hůl.

Švihanec, nce, m. = švihnuti. Š. bičem.
Srub. 68.

Švihanka, y, f., nějaká místnosť za Ka-
nálkou u Prahy. Pal. Záp. I. 153.

Šviharka, y, f. = tchyně. Jihozáp. Čech.
Dšk. Vok. 28. Sr. Švér.

Švihel = provázek uvázaný na dřevěné
závře dveří. Mus. ol. XI. 80. — S. = bič
z řemene. Slov. Phĺd. 1897. 315.

Švihlec, phyllotreta, brouk. Š. čelotečký,
ph. diademata, černonohý, nigripes, černý,
atra, čtverotečký, tetrastigma, drobnopáský,
vittula, hajní, nemorum, chobotnatý, sinuata,
kovolesklý, crucifera, kratkokrový, procera,
křivočarý, flexuosa, křížový, cruciata, mřížko-
vaný, fenestrata, plavonohý, ochripes, splý-
vavý, undulata, uzlorohý, nodicornis, kře-
nový, armoracia. Klim. 704. nn.

Švihlotoč, e, m., vz Zvonohlík.

Švihlov, a, m., pozemek. Pck Hol. 212.

Šviholec, lce, m, vz Vrabec.

Švintlík. Tam potkal několik š-ků. Rub.

Šviřinkati nač = brnkati. Šeb. 71.

Švoncati. Sukně se jim šyoncajú po
patách (házejí а р. ). Již. Mor. Seb. 169.

Švrčalka, y, f. = cvrčala. Mor. Vz Mus.
ol. III. 116.

Švrčinovec, vce, m., les u Heřmanic. Věst.
op. 1895. 17.

Švrk. Udělalo to švrk, švrk a už měl
vlasy opalené Císařov. Čes. 1. VI. 587.

Švrlać, vz Šurlač.

Švrligať — švrlikať. Val. Čes. 1. X. 31.

Švůbový. Š. smrad. Dač. II. 245. Vz Švůb.

T. Ť.

Jak se mění t a ť na Hořicku. O tom vz
v Hoř. 76. Na Hornoostravsku. Vz Lor. 19.
— t (tb) přípona 3. os. sg. praes. udržela
se jen v: jest; vedle, jesť máme také, jesti',
zde se udržela příp. silnější -ti. List. fil. 1898.
81., 1900. 219. Sr. Gb. H. ml. III. 2. 13. —
t a ť m. ti v inft.; -t objevuje se ve XIV.
století ještě poskrovnu, ale v XVI. stol. jest
již rozšířeno. Vz Gb. H. ml. III. 2. 69. —
Na konci slov se t od následujícího ь z pra-
vidla neměkčilo: kost; ale měkčilo se také
již v staročeštině; v nářečích proniklo ť místy
více méně plně, jinde jen částečně. Vz Gb.
H. ml. III. 1. 376. nn. Pro t ve slovech kosť
atd. není Jagič v Arch. für slav. Phil. XIV.
614. a hlav. XVI. 528. Pro měkčení hlásky
t v tomto případě mluví Th. Vodička v Mus.
1894. 156., je tedy pro: kosť, zeď atd. Pa-
lacký píše: kořist, marnost, milost, obět, od-
pověd, pečet, pověst ale také: čeleď, ho-
tovosť, choť, chuť, nepaměť, rukověť, stejnost'
atd. Vz Mtc. 1901. 160. — O enklit. ř u Pal.
vz v Mtc. 1901. 165. — tb příp. partc, perft.
pass. Vz Gb. H. ml. III. 2. 101.

-ta: hlupota, slepota, sirota. Lor. 34.
U Husa, vz List. fil. 1900. 224.

-ta. Subst. m. v -ta mají v nč. pl. cele podle,
muž. -o kmenů. Vz Gb. H. ml. III. 1. 200.
-ista, -ita.

-ta příp. 2. a 3. os. dual, praes.: Tu mne
dočakáta a jísti mi upravíta. Gb. ib. III.
2. 16. — -ta někdy vedle -te příp. 2. os.

pl. v nářečí horském na Mor. Šb. D. 44.
List. fil. 1898. 91.

Tahačov, a, m., trať na již. Mor. Šeb. 188.

Tabakář. 1730. Vlč. Lit. II. 1. 83.

Tabarky = mohylové pohřebišřě u Vrbky
na Mor. Mus. ol. XI. 66.

Tábek, bka, m. = Tobiáš. Vých. Čech.
Čes. 1. X. 62.

Tablic Boh. nar. 1769. Vz více u Vlč. Lit,
II. 304., Vlč. Lit. slov. I. 31., 278., Flš. Písm.
563.

Tablička. Oblek má sivý s t-kami. Phľd·
1897. 169.

Tábor město. O jeho počátcích vz Pal
Děj. III. 1. 299. — T. = šachta v Kutné
Hoře u kostela sv. Martina před kouřimskou
branou, do níž horníci (hlavně Němci) za
živa metali Husity. Pal. Děj. III. 1. 289. —
T. vojenský Vz Ott. XV. 985a., Ležení.

Táboři. Vz Pal. Děj. III. 1. 273., IV. 1·
395. nn.

Táboritovati světem. Nár. list. 1899. č. 82.
feuill.

Táborský Chrysost., kazat, 1696. — 1748.
Vz Vlč. Lit. II. 1. 26. — T. F. Sr. Jub.
XXXII.

Tabularní obchod, právo. Ott. Říz. II.
44., 284.

Tacle, taclíky = čipkové okruzie (krajky)
okolo rukávců Sbor. slov. II. 39, Vck. Svat·
18., Př. star. V. 9.



	336

	Švehla Kar. dr. Sr. Jub. XXXII. Švehlák, a, m., arula(garula), pták. Židek. Dle Hanky v Mus. 1839. 113. (240. ) m. švihlák, lépe: švihlík = polní vrabec. Švejdák, u, m. — repínek, bílý jetel. Jičín. Kub. 156. Švér, a, m. = tchán. V Plzeň. Plz. 119. Sr. Šviharka. Šverkání. n. Německé š. (o řeči). Písecký. Vlč. Lit. I. 338. Švic. Hop, švic, peněz nic, kapca prázdná, doma nic. Mus. ol. 1898. 111. Švíčko, a, n. = ševcovský učedlník. Arb. Dom· 16. Švidlena = švadlena. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 10. Šviháctvo, a, n. Výkvět š-ctva (šviháků). Nár. list. 1897. č. 29. odp. Švihák, u, m., druh hole. Vz Hůl. Švihanec, nce, m. = švihnuti. Š. bičem. Srub. 68. Švihanka, y, f., nějaká místnosť za Ka- nálkou u Prahy. Pal. Záp. I. 153. Šviharka, y, f. = tchyně. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 28. Sr. Švér. Švihel = provázek uvázaný na dřevěné závře dveří. Mus. ol. XI. 80. — S. = bič z řemene. Slov. Phĺd. 1897. 315.	Švihlec, phyllotreta, brouk. Š. čelotečký, ph. diademata, černonohý, nigripes, černý, atra, čtverotečký, tetrastigma, drobnopáský, vittula, hajní, nemorum, chobotnatý, sinuata, kovolesklý, crucifera, kratkokrový, procera, křivočarý, flexuosa, křížový, cruciata, mřížko- vaný, fenestrata, plavonohý, ochripes, splý- vavý, undulata, uzlorohý, nodicornis, kře- nový, armoracia. Klim. 704. nn. Švihlotoč, e, m., vz Zvonohlík. Švihlov, a, m., pozemek. Pck Hol. 212. Šviholec, lce, m, vz Vrabec. Švintlík. Tam potkal několik š-ků. Rub. Šviřinkati nač = brnkati. Šeb. 71. Švoncati. Sukně se jim šyoncajú po patách (házejí а р. ). Již. Mor. Seb. 169. Švrčalka, y, f. = cvrčala. Mor. Vz Mus. ol. III. 116. Švrčinovec, vce, m., les u Heřmanic. Věst. op. 1895. 17. Švrk. Udělalo to švrk, švrk a už měl vlasy opalené Císařov. Čes. 1. VI. 587. Švrlać, vz Šurlač. Švrligať — švrlikať. Val. Čes. 1. X. 31. Švůbový. Š. smrad. Dač. II. 245. Vz Švůb.

	T. Ť.

	Jak se mění t a ť na Hořicku. O tom vz v Hoř. 76. Na Hornoostravsku. Vz Lor. 19. — t (tb) přípona 3. os. sg. praes. udržela se jen v: jest; vedle, jesť máme také, jesti', zde se udržela příp. silnější -ti. List. fil. 1898. 81., 1900. 219. Sr. Gb. H. ml. III. 2. 13. — t a ť m. ti v inft.; -t objevuje se ve XIV. století ještě poskrovnu, ale v XVI. stol. jest již rozšířeno. Vz Gb. H. ml. III. 2. 69. — Na konci slov se t od následujícího ь z pra- vidla neměkčilo: kost; ale měkčilo se také již v staročeštině; v nářečích proniklo ť místy více méně plně, jinde jen částečně. Vz Gb. H. ml. III. 1. 376. nn. Pro t ve slovech kosť atd. není Jagič v Arch. für slav. Phil. XIV. 614. a hlav. XVI. 528. Pro měkčení hlásky t v tomto případě mluví Th. Vodička v Mus. 1894. 156., je tedy pro: kosť, zeď atd. Pa- lacký píše: kořist, marnost, milost, obět, od- pověd, pečet, pověst ale také: čeleď, ho- tovosť, choť, chuť, nepaměť, rukověť, stejnost' atd. Vz Mtc. 1901. 160. — O enklit. ř u Pal. vz v Mtc. 1901. 165. — tb příp. partc, perft. pass. Vz Gb. H. ml. III. 2. 101. -ta: hlupota, slepota, sirota. Lor. 34. U Husa, vz List. fil. 1900. 224. -ta. Subst. m. v -ta mají v nč. pl. cele podle, muž. -o kmenů. Vz Gb. H. ml. III. 1. 200. -ista, -ita. -ta příp. 2. a 3. os. dual, praes.: Tu mne dočakáta a jísti mi upravíta. Gb. ib. III. 2. 16. — -ta někdy vedle -te příp. 2. os.	pl. v nářečí horském na Mor. Šb. D. 44. List. fil. 1898. 91. Tahačov, a, m., trať na již. Mor. Šeb. 188. Tabakář. 1730. Vlč. Lit. II. 1. 83. Tabarky = mohylové pohřebišřě u Vrbky na Mor. Mus. ol. XI. 66. Tábek, bka, m. = Tobiáš. Vých. Čech. Čes. 1. X. 62. Tablic Boh. nar. 1769. Vz více u Vlč. Lit, II. 304., Vlč. Lit. slov. I. 31., 278., Flš. Písm. 563. Tablička. Oblek má sivý s t-kami. Phľd· 1897. 169. Tábor město. O jeho počátcích vz Pal Děj. III. 1. 299. — T. = šachta v Kutné Hoře u kostela sv. Martina před kouřimskou branou, do níž horníci (hlavně Němci) za živa metali Husity. Pal. Děj. III. 1. 289. — T. vojenský Vz Ott. XV. 985a., Ležení. Táboři. Vz Pal. Děj. III. 1. 273., IV. 1· 395. nn. Táboritovati světem. Nár. list. 1899. č. 82. feuill. Táborský Chrysost., kazat, 1696. — 1748. Vz Vlč. Lit. II. 1. 26. — T. F. Sr. Jub. XXXII. Tabularní obchod, právo. Ott. Říz. II. 44., 284. Tacle, taclíky = čipkové okruzie (krajky) okolo rukávců Sbor. slov. II. 39, Vck. Svat· 18., Př. star. V. 9.