838

Tání. Valí se jako po tání velká voda.
Řezn. Sp. 98.

Tanner Mat, spis., 1630. — 1692. Vz Vlč
Lit. II. 1. 12.

Tantýsek, sku, m. Na šňůrce měl zlatý
t. Šml. V. 22.

Tanúť = táti. Slov. Sbor. slov. I. 59.

Тара, у, f. = sprostá ženská. Zát. Př. 41^b.

Ťapat, intensivum k Ťapčiti.

Tápati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
328.

Tápati. Ťápe jak prasa. Mus ol. 1898.
118. Vz Ťapčiti.

Tapčiti = jísti něco šťavnatého, zvl. ovoce;
mlaskati. Val. Čes. 1. X. 375.

Tapínový. T. kožich. Př. star. II. 29.

Ťapkati, vz Hrabkati.

Tapóšek, ška, m. T. uťapkaný = kdo.
pořád ťapká. Mus. 1900. 340.

Tapša, e, f = sprostá ženskά. Zát. Př. 41b.

Taranda, y, m. = hlupák. Slov. Zát. Př.
21b.

Tarandár. Kalendár-t. Slov. Zát. Př. 230a

Taras, u, m. = odrážka v řece. Slez. Lor.
79.

Tarásek, sku, m., trať u Loužku. Př. stár.
V. 121.

Tárati. Bociane sa tárajú, bude špatný
čas. Slov. Zát. Př. 229a.

Tarkaňa, ě, f. = jm. kraví. Němc. III·
274.

Tarokovati s někým = s taroky hráti.
Pal. Záp. I. 81.

Taroky. Hra v t-ky (druh karet). Us.

Tasnouti. Baba tasne metlou po ruce
(švihne). Slov. Sbor. slov. III. 133.

Taškář = šelma, ferina. Je t. od kosti.
Hoř. 118.

Taškářka, y, f. = druh čepice. Čes. 1. IX.
320.

Tašnice, e, f. = taška. Jrsk. XIX. 230.

Táta. Kam rád chodí t., tam i synek
chvátá. Hrub. 39. — Starý táta = matčin
otec. Slez. Čes. 1. IX. 143. Vz násl. Tatíček.

Tataláci, paseka u Vsetína. Vck.

Tatar. Tataři na Mor. r. 1241. Vz Pal.
Děj. 1. 2. 172. — Mluvte s Tatarem (o hloupém).
Hoř. 119.

Tatarka = plevel podobný pohance i zrním,
jež má však tvrdou slupku. Val. čes. 1. X 140.

Tater, strč. = Tatar. O skloň. sr. Gb. H.
ml. III. 1. 94.

Táti. O tvarech vz Gb H. ml. III. 2. 389.

Tatíček. Starý t. — otcův otec. Vz Táta.
Slez. Čes. 1. IX. 143. — T. náš = chléb.
Mus. slov. II. 22.

Tatíkov, a, m. = otec. Husinec. Kub. 157.

Tatra, pohoří. T. zvára, bude praf. Mus.
slov. III. 74. — Tatry. Popis jich vz v Mus.
1848. II. 329.

Taufaři = nedokřtěnci. Wtr. Part. 85.

Távek, vka, m., zdrobn. Oktavian.

Taxativě něco uvésti. Ott. Říz. I. 9 Vz
násl.

Taxativně něco uvésti. Ott. Říz. I. 57.

Tázací věty na Císařovsku. Vz Mtc. 1899
39., 47.

Tázati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
359.

-tba konc z původního -tva: modlitva
modlitba, kletva-kletba. List fil. 1900. 233.

Tbáti. O tvarech vz Gb H. ml. III. 2 326.

Tbavý nač. Život na Boha tbavý. Chč.
(List. fil. 1897. 397. ) — s inft. Po něm se
ptáti tbav nebude. St. Bes. 11.

Tčieti, tču. Zaniklo. Gb. H. ml. III 2. 292.

-te příp. 3. os. dual, praes. (z pravidel-
ného -ta). Obě (ruce) býváte bílé. Vz Gb.

H. ml. III. 2. 19. - te príp. 2. os. pl. praes.:

nesete. Místo -te bývalo také: -té, -tye;
v nářečích je: -té, -tě, -ťe, -če, -cě, -če, -ťo,
-co, -ta. Vz List. fil. 1898. 91.

-tě, m. -te, příp. 2 os. pl. praes. Vz před-
cház. -te.

Tě z ti (dat. sg. ) a slovesa je: To tě (= ti
je) byl cíl práce jeho. Br. To tě ten sv.
otec, Lev papež. Pass. (Mus. 1861. 106. )

Téci. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 170.
To bude ven z života téci (nyní: poteče).
Maš. ruk. 224^b. Teklo, ako čez riečicu. Mus.
slov. III. 74. — T. = běhati se, pářiti, se.
Když se medvědi v zimě tekou a samice
obřezí. Když se myši tekly. Ezop. 350., 69.

Teč. Touto interjek. se zvířata odhá-
nějí. Koza, teč! U Křenovic. Vchř.

Tečkoboký zdlouhavec, athous circum-
seriptus, brouk. Klim. 434.

Tečkobřichý, vz Rýhonosec, Vějířnatec.

Tečkokřídlec. Vz také Klim. 744.

Tečkokrový zúženokrovec, brouk. Klim.
661. Vz Křovák, Vřetenostehník, Štítonoš.

Tečkolemý, vz Slunéčko.

Tečkonosý, vz Břicháč, Vrtař.

Tečkoševý žlutopásec, brouk. Klim. 653.

Tečn = Děčín. Holic. 20.

Tečva, y, m., os. jm. Uč. spol. 1897. VIII.
15.

Tedáček, čka, m. = kdo říká: tedy. Ne-
tolice. Kub. 364.

Tedeva = tehdá, tenkráte. Val. Tům. 16.,
39.

Teďkej = teď. Vých. Cech. Čes. 1. VII. 449.

Teďkom = teď. Hoř. 82.

Teďkomejc = teďko. V Krkonš. Rais. Pot.
138.

-tedlný u Husa. Vz List. fil. 1899. 458.

Těh, u, m. Stroj pracuje šesti až desíti
těhy v minutě. Ott. XIV. 348b. Sr. Těhnění.

Tehdivá = tehdy. U Polné. Hoš. 101.

Těhnění, n. = druh lisování, při němž se
u klempířů plech vhání těhníkem do těhnice,
totiž do lůna obyčejného tvaru kruhové
zděře nebo prstenu. Ott. XIV. 347.

Těhnice, e, f., vz předcház. Těhnění.

Těhník, u, m., vz předcház. Těhnění.

Těhniti něco. Vz předcház. Těhnění.
Ott. XIV. 348b. — T. sa. Kuřata se těhní
pod slípku. Mus. ol. 1898. 118.

Téhodní, n. Po celé t. = týden. Pal. Děj.
II. 2. 255.

Těhotnosť. Úsloví atd. vz v Zát. Př. VIL
odst. 7. a), VII. 630. —637.

Těhotný. T-ná: hrubá, těrchavá, samodruhá.
Němc. III. 316. Sr. Zát. Př. 97b., Těhotnosť.

Technický. T. vědy. Vz jejich literaturu
v Jub. IIa. 44. - 48.

Technologie. Vz její literaturu v Jub.
II. 45.