352

Tvárna, y, f., Form. Т. na koláče. Ott.
XIV. 346. T. u klempířů. Ib. 347a.

Tvarosloví u Palackého. Vz Mtc. 1901.
156.

Tvarovitý, geformt. T. merunky. Wlt.

Tvarový. T. změny řeči. Vz Ott. XIII.
136b.

Tvarožné, ého, n., vrch u Hovězí na Mor.
Vck.

Tvi, vyslov tfi: výraz ošklivosti. Slez.
Lor. 80.

Tvorebnosť hmot = tvořivosť. Mas. 1849.
III. 123.

Tvořec, řce, m., později tvůrce. Gb. H.
ml. III. 1. 122.

Tvoření slov na Hořicku. Vz Hoř. 82.

Tvořítko, a, n. Sýr v t-kách dělati. Fisch.
Hosp. 340.

Tvrdá = sklenice plzeňského piva. Us.
fiakristu. Kukla 133. Sr. Měkký.

Tvrdníček, čku, m. = mochna stříbrná.
Mus. ol. III. 136.

Tvrdnút za kým: za děvčetem (míti je
rád) Mus. ol. 1898. 118.

Tvrdný = otužený. Majíce púščin mnoho
okolo sebe tvrdnější jsú. M. Polo (Mus. 1897.
409. ).

Tvrdo Ktož t. (pevně) to drží (zachovává).
St. Bes. 43

Tvrdohlavka, y, f. = tvrdohlavá ženská.
Slád. Rom. 118.

Tvrdokřídlec, delce, m., scleropterus,
brouk. Т. kulový, sc. globulus, menší, offenus,
zoubkovaný, serratus. Vz Klim. 578.

Tvrdolebý = svéhlavý. T. hlava. Br. Hod.
182.

Tvrdopysk, a,, m. = svéhlavec. Zát. Př. 29a.

Tvrdošín, a, m. = svéhlavec. Zát. Př. 29a.

Tvrdý. Tvrdé к tvrdému nepřiléhá. Ezop.
182. T. šija; T. ako kremeň; Na t. drevo
tvrdý klin; Do tvrdého dreva kyjanka; Nerad
do tvrdého vŕta; Do tvrdého zaťať; Tvrdé
o tvrdé iskrí; Na tvrdú kŕč tvrdý klin; Slov.
Zát. Př. 369b. Sr. ib. 239b. T. (kruté) slovo,
budívá vzteky. Pal. Děj. IV. 1. 257. — nač.
Je t. na učení (nechápavý) Hoř. 95. Tvrdá
to hus na šklbanie. Zát. Př. 176b. Sr. předcház
Tvrdá.

Tvrdza. Sr. předcház. Trudza. T. naň
došla. T. — smrdza. Zát. Př. 369b.

Tvrz, vz Hrad.

Tvůj (tvoj, tvuoj). O skloň, vz Gb. H. mi.
III. 1. 491. Na La'šsku. Vz Mus. fil. 1897.
435. U Palackého. Vz Mtc. 1901. 170.

Tvůrce, e, т., novotvar m. tvořec Gb.
H. ml. III. 1. 122.

Ty. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 522. nn.

Tý, tá, té, obyč. týž, táž, též. O skloň. sr.
Gb. H. ml. III. 1. 448.

-tý, konc. u Husa. Vz List. fil. 1900. 225.

Tybetáček, čku, m. = tybetový šátek. Čes.
1. IX. 317.

Tybetka, y, f. = sukně z tybetu (tibetu).
Seb. 172.

Tyce, tyka = cíl při hrách (meta). Hoř. 82.

Ty čitý. T. uzda. Us.

Týden. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 413.
Úsloví vz v Zát. Př. 232., XIV. D. odst. 3.

Týdenník, a, m. = hebdomarius, žák tý-
denně ve třídě ustanovený, kterému byl při-
kázán na péči pater mendický i s mendiky
a všecky jeho úkoly. Vz Wtr. Part. 386.,
Mendický.

Туkа, у, f., vz předcház. Tyce.

Tykač J. Sr. Jub. XXXIII.

Tykadla motýlů, vz Exl. 9., brouků. Vz
Klim. IX. T. motýlů ještě: hřebenitá, pilo-
vitá, vřetenovitá, zoubkovaná. Stein. 7.

Tykanec = koláč dávaný pastýři o vá-
nocích, o sv. Duše a o sv. Petře. XVI. stol.
Mus. 1900. 9.

Tykati se. Já se tykám = jsem u cíle,
nesmíš mne uhodit a p. Hoř. 95. Sr. Tyka.

Týkati, O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
366. Koho se to netýká, nech se toho ne-
chytá. Seb. 223.

Týková, é, f., pozemek. Pck. Hol 50.

Tykve m. tykev. Gb. H. ml. III. 1. 336.

Tykýtka, y, f. = sukně tykytová. Seb. 172.

Týl Jos. Sr. Jub. XXXIII., Flš. Písm. 565.

Tylcempalcem = budníček menší.

Tylcův, vrch ve Slez. Lor. 82.

Tyle = tyhle. Hoš. 147.

Týmu = proto. Slez. Lor. 80.

Týn Eman. Sr. Jub. XXXIII.

Tynkel, vz Gengel.

Týnohoršovský = z Horšova Týna. Pal.
Děj. III. 1. 491.

Tyntuch, u, m. Nebožtíka přikryli t-chem.
Šeb. 2b3.

Tyntuchový. T. peřinka. Šeb. 282.

Tynus. En ten tynus, zaverake pinus,
zaverake tyke take
zaverake puf!
En ten tynus
souraka tynus,
souraka aja
baja tydli, tydli bum!
Rozčitadlo v Blansku a v Doubravnicku. Vz
Tyny, Dinus, Mus. ol. 1897. 156.

Tyny. En ten tyny

sav, rako ryny,
sav, rako, rako rako
ryn.
Rozčitadlo u Hulína. Vz Tynus, Dinus a Mus.
ol. 1897. 156.

Typel, plu, m. = dřevěný strop. Tábor.
Kub. 158.

Typografie, e, f., z řec. = knihtiskařství;
typograf = sazeč písma; sázecí stroj v knih-
tiskařství. Vz Ott. XIV. 444b., 445b.

Typothet, а, т., z řec. = tiskař. Ott. XIV.
444b.

Tyran, a, m. = chlupatá housenka. Na záp.
Mor. Mtc. 1897. 156.

Tyrš Mir. dr. Sr. Jub. XXXIII.

Tyršová Ren. Sr. Jub. XXXIII.

Týti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 207.

Tytlík, u, m. Na místě m nebo n nad
samohlasem (samohláskou) položiti můžeš
tytlík takto: ba, na, le, ve atd. Hus (Ib. Hus.
Orth. 31. ). Vz Tytlování (zde).

Tytlování, n. = latinské skratky čili ukra-
cování slov: fř = frater, bň = bene. Wtr.
Part. 555. Sr. Tytlík.

Týtok. A týtok! a teď! Mor. Čes. 1. 1898.
233.