353

Tytrati m. titrati, murmurare. Zaniklo.
Gb. H ml. III. 2. 354.

Tytýž, identidem jest u Palackého oblí-
beno, jehož se jinak neužívá. Ke sporům

nekonečným tytýž i náruživým. Pal. Děj. II.
2. 284. Vz Mtc. 1901. 166.

Týž. Tohoto zájmena na Císařovsku není.
Vz Mtc. 1899. 363.

Sr. Gb. H. ml. III 2. 473. Jeho změny na
Hořicku vz v Hoř. 74., v jihozáp. Čech. vz
Dšk. Vok. 51., u Císařova na Mor. Vz Čes.
1. VI. 584. nn., na Hornoostravsku. Vz Lor.
14, 33. — U se přehlasova´o v starší době
na Lašsku aspoň v příponách častěji než a.
Vz Mus. fil 1897. 202.

u- (strč. bývá za to vz-) příp. tvoří u Husa
perfektiva: ubičovati II. 124., ubósti I. 292.,
ubuditi I 145., umlknúti I. 409. atd. Vz Mus.
1898. 243.

-u Skloňování kmenů -u. Vz Gb. H. ml.
III. 1. 320. nn.

-u koncovka 1. vok. sg. u, chlap a dub'
m. -e, hlavně po souhláskách hrdelných: sy-
náčku, vz Gb. H. ml. III. 1. 25.; 2. dat. sg.
vzorce, chlap a dub' ib. 36.; 3. lok. sg. u týchž
vzorců: v holubu, dubu, ib. 37.; 4. vok. sg.
u vzorců, oráč a meč': oráču a meču. posud
ve vých. nářečích: mužu, nožu, ib. 96.; 5
gt. sg. u, oráč a meč': pepřu, kašlu (zlínsky),
pláču (slez. ), ib. 100.; 6. dat. sg. u, oráč а
meč': oráču a meču (zastr. ), ve vých. nář.
dílem posud, ib. 100.; 7. lok. sg. u, oráč a
meč' (zastr. a v nář. vých. ), ib. 102.; 8. gt. sg.
u vzorce, město': bez číslu (zřídka), ib. 136;
9. dat. sg. u vzorce, město': městu, vz ib.
136., -ovi; 10. lok. sg. u vzorce, město': vlá-
čili ho po městu, na tělu (zastr. ), nyní hl. po
souhláskách hrdelních: v uchu, v oku. ve jhu,
po jaru, ib. 136., 137.; 11. dat. sg. u vzorce
, moře': nebu, sirdcu; posud mor. poiu (Brt.
D. I. 19., zlin. ) vz ib. 155., -iu, -i; 12. akk.
sg. u, ryba': rybu (ve Slez. místy -e), ib.
175.; 13. akk. sg. u, vládyka': vládyku, ib.
196.; 14. dat. a lok. sg. u, vládyka' (při subst.
v -ista: sv. Janu Evangelistu; 'Us. je -ovi),
vz ib. 197. -ě; 15. akk. sg. u, duša': dušu,
měl nadieju, péču; posud ve vých. nář. dílem
zachováno: dušu, růžu, chvilu, vz ib. 206.,
-i, -iu; 16. dat. a lok. sg. u, duše' místo -i,
vz ib. 208., i; 17. akk. so. u, panoše', vz
ib. 228., -i, -iu, -e, -a; 18. dat. a lok. sg.
u, kosť, vz ib. 342., 345., -i, -ovi; 19. vok.
sg.. u hosť v Dolnobečovsku; hosťu, vz ib.
343., -i, -e; 20. gt. sg. u, kámen': kamenu,
vz ib. 407., -e; 21. dat. sg. u, kámen': ka-
menu, kameňu, vz ib. 407., 408., -i; 22. vok.
sg. u, kámeň': kameňu, vz ib. 407., -i; 23.
lok. sg. a, kámen': kamenu, kameňu, vz ib.
407., 408., -i, -ě.

-u přípona a) 1. os. sg. praes. z původ-
ního a: nesa-nesu, vz Gb. H. ml. ml. III. 2.
6., -i (od XIV. stol. zastupuje je namnoze
-i, ale od XVII. stol. se ujímá zase -u. List.
fil. 1898. 74. ); b) 3. os. pl. na Lašsku: pletu

m. pletou. List. fil. 1898. 94. Kněží p. Boha
prosu (prošú). Gb. H. ml. III. 2. 27.

ú. Vz Gb. H. ml. III. 2. 473., 253. Změny
jeho v jihozáp. Čech. vz v Dšk. Vok 52. nn.,
na Hořicku. Hoř 74. Lašský dialekt má za
ú jen u, protože neznaje dlouhých samo-
hlásek nedal vzniknouti ani au, ani ou, anebo
je záhy odstranil. Vz Mus. fil. 1897. 206.

-ú koncovka 1. gt. a lok. dualu u, chlap a
dub', vz Gb. H. ml. III. 1. 45.; 2. gt. a lok
dualu u, oráč a meč', vz ib. 103., -iú, -í;
3 gt. a lok. dualu u, město': městú, ib. 136.,
138.; 4. gt. a lok. dualu u, moře': mořú, vz
ib. 156., -iú, -í; 5. lok. sg. u, znamení' mění
se v -iu a -í: na skončenú; ve vých. nář.
se místy udrželo: v zelú; na Hané změněno
v -o, na Kelecku v -ow, v stjick. v -tím, ib.
163., 164.; 6. dat. sg. u, znamení': ku po-
slúchaňú; ve vých. nář. jest -ú dílem za-
chováno: zelú (Brt. D. I. 19. zlín. ), vz ib.
165., -í; 7. gt. a lok. dualu u, znamení' (bývá
přehlasováno v -i), vz ib. 168., -iú, -í; 8.
instr. sg., u, ryba'. nad řiekú; v nářečích
mění se místy v -ó: rebó (han. ); jinde se
tam krátí v -u: za stodolu (val, Brt. D. L
59. ): jinde změněno v -um, -úm: s kozúm, vz
ib. 176., -au, -ou; 9. gt. a lok. dualu u, ryba';
rukú, na rukú, vz ib. 177., -au, -ou, -ouch:
10. instr. sg. u, vládyka': vladykú, vz ib.
197., -ou; 11. instr. sg. u, duše': nad zemú,
Z. gloss. 101. 15.; ve vých. nář. dílem posud:
dušú (val., zlin. ), vz ib. 209., -í; 12. gt. a
lok. dualu u, duše': dušú, volú, vz ib. 209.,
-iu, -í; 13. instr. sg. u, panoše', vz ib. 229.,
-iu, -í; 14. gt. a lok. dualu tamtéž, ib. 230.;
15. akk. a instr. sg u, paní': paňú (gt. a lok.
dual. ); slez. paňu, vz ib. 239., iú, -í (nč. -í,
dial. -i): 16. instr. sg u, kosť: kosťú, vz ib.
342., 345., -í, -um, -úm; 17. gt. a lok. dualu
a, hosť a kosť´, vz ib. 342., 345, -iú, -í.

-ú přípona 3. os. pl. praes. m. -atb: nesú,
tešú, kupujú; v konc. tvrdých mění se v-au,
-ou: vezmou; v konc. měkkých nastala ve
XIV. stol. přehláska, -ú se změnilo v -iú a
dále v -í: kupujú, kupujiú, kupují. Vz Gb
H. ml. III. 2. 24., List. fil. 1898. 92., 94,
-ou, -í, -ie.

ů. Vz Gb. H. ml. III. 2. 473.

-ů (-uov, -ův) konc. 1. gt. pl, u, chlap a
dub' (tato konc. začíná se záhy v XV. stol. ),
vz Gb. H. ml. III. 1. 56.; 2 gt. pl. u, vlá-
dyka': pastuchuov m. pastuch, vz ib. 198.;
3. gt. pl. u, hosť': hostů, Us.; 4. gt. pl.
u, kámen´: kamenů, -nů, -óv, ib. 407., 410.
— Skloňování osobních jmen na -ů: Janků;
-ů ve všech pádech. Vz Gb. H. ml. III. 1.