354

265., 268. Nynější skloň, dle -ův pokládá
Gb. za nevhodnou novotu; jinak se béře
jméno základní a to se skloňuje: Šimonu
Kašparovi (1550. ). Skloň, týchž jmen na
Lašsku. Vz Mus. fil. 1897. 343.

-ů m -ův, -ουα, -ovo: Bartošů Karel, Bar-
tošů Marie, Bartošů vědro. U Jindř. Hradce.
Šb. D. 14., Gb. H. ml. III. 1. 268. Pépek
Maršů (= Maršův). Výcb. Čech. Vz Čes. 1.
X. 396.

Uba, y, f. = lub, olúpaná kôra svrcin.
Phľd. 1897. 670.

Ubádati. Aby v něm (ve zboží) tesknost'
neubádala. Št. Bes. 73.

Ubdělý. Slád. Lear. 63.

Úbec = vůbec. Hoř. 77.

Ubečeti se = uplakati se. Šeb. 278.

Uberin Sylvius v XVI. stol. Flš. Písm. I.
396.

Uberlauf, u, m. = nadbytek, zisk. Bral bych
radči u., co by přišlo na mé tále spravedlivě;
Rozdělení u-fu. Dač. I. 341., 345. Vzal z toho
dolu u-fu 60 kop. Ib. 347.

Ubesedovati se kam; k někomu. Horen.
333.

Ubezumiti se s kým. Za Št. polož: Bes.
105.

Ubiják, u, m., náčiní na ubíjení mlatu
Mtc. 1900. 273.

Ubiquitář, vz Ubikvitář.

Ubitec, tce, m. = ubitý človek. Zbr. 366.

Ubka, y, f. (anus) v VII. 1394. dle Uč.
spol. 1893. 7. místo: babka.

Ublinkati se. XVII. stol. Vlč. Lit. II.
1 13.

Ublížiti si nadosmrti. Hoř. 95.

Úbočí, n. Ú. na střeše. Ott. XV. 265.

Ubožáctví. Jsi pln u. Slád. Rom. 135.

Ubrblanec, nce, m. Šeb. 230. Vz Ubrblaný.

v VII. 989.

Ubrčaný, vz Brčati.

Ubrłaný = kdo pořád bríá. Mtc. 1900.
340.

Ubrnice, byla tvrz u Libáně. Sdl. Hr. X.
311.

Ubrus. Padl pod stůl a mudrováním mu
na u. už nepomůžete. Šml. V. 150.

Ubrusník, rostl. Vz Ott. XVI. 807.

Ubudnouti = ubyti. Proto nemoce ubudly.
Sbor. slov. IV. 30.

Ubydliti se v hospodě. Pal. Záp. I. 110.

Ubýlko, a, n. = hřebičko. Čes. 1. VII 376.

Úbytě. Zaříkadlo na ú. Vz Mus. 1859. 56.

Ubyti. Nejez, neubyde (říká se, nechutná-li
někomu). Us. Hoř. 95.

Úbytový. Ů. nebo souchotinové koření,
galeopsis grandiflora, melilotus offic. Nár.
sbor. 1901. 162.

Ucákaný = vodou postříkaný. Us. Vchř.

Ucákati se = vodou se postříkati. Us.
Vchř.

Ucampat se = ucourati (o ženské). U Jilem.
Веs. 1871 508.

Ucáranosť, Slád. Jak. 78. Sr. Ucárati se.

Uceconěný kluk = který se pořád ceconí.
Mtc. 1900. 340.

-úceji, vz -auceji.

Uceknúť = utéci. Slov. sbor. II. 85.

-uci m. -ouc (f. ), přechod, v bibli: A jsuci
těhotná křičela. Zjev. 12. 2. Vz -ěci, -ici.

-úcí, oucí, konc. adj.: divúcí, divoucí,
horúci, žádúcí, žádoucí. Vz Gb. H ml. III.
2. 89.

Úcinka, y, f. = náčiní к odtrhování podkov.
Slov. Sbor. slov. III. 30.

Ucpavač. Byl sice jen u Sá. V. 99.

Úcta. Úsloví vz v Zát. Př. VIII A. odst. 11.

Uctiti. Uctia, akého vidia; Uctili se, pak
vyctili; Uctit ho, ako sviňa měch. Slov. Žát.
Př. 369b.

Učarování, n. = uhranutí. Nár. sbor. 1901.
168.

Účastek, stku, m., participatio Ž. pod.
CXXI. 3. Nebudeš se mnú účastka míti.
Rozb III. 730.

Účastný. Účastna někoho učiniti své do-
broty. Št. Bes. 22.

Učedlník z: učeník, učenník, učedník,
učedlník. Flš. Vz Mus. 1900. 224.

Účel. U Palac. gt. -u a -e. Mtc. 1901. 157.

Učelník, а, m. = učedlník. Pal. Záp, I. 9.

Účelnosť. Úsloví vz v Zát. Př. 215., XII.
odst. 10.

Učenec. Dějiny u-ců v zemích čes. Vz
Zbrt. Bibl. 24.

Učení. Nedbalosť v učení. Vz Zát. Př.
III. odst. 3. Musí od u. dáti (se škodou se
učiti). Kom.

Učenkyně, č, f. U. umění. Sá. Lit. 148.
Vz Učenka.

Učený v čem. Pěstoun v božích tajnostech
učený. Chč. (List. fil. 1898. 462. ). — od čeho
= od škody (škodou). Ezop. 317.

Účet dobytčí, drůbežní (peníze stržené za
dobytek, drůbež), měsíční, obilní, partiku-
larní, peněžitý, polouletní, roční. Fisch. Hosp.
399.

Účetná dle Věst. VI. 29. lépe než účtárna,
ale toto již jest zcela obvyklé. Vz -árna.

Učistiti co. Št. Bes. 8. — koho čeho.
Ib. 75. — od čeho. Učistil svědomí jich od
skutků zlých. Chč. S. I. 428.

Učištění, n. Št. Bes. 105.

Učitel. Jací u-lé, takoví žáci. Wtr. Živ.
vys. šk. 296. Komu je los nepřítelem, udělá
ho učitelem. Rub. 192. Platy u-lů v XV. a
XVI. stol. Vz Wtr. Part. 231., 793.

Učiti se do smrti; Učiť sa nie hanba; Uč
si deti kašu jesť. Zát. Př. 370a. — U. od
čeho. Chci u ode všech nemocí. Maš. ruk.
178b. (Mus. fil. 1898. 210. ). — co. Mistr učí
toto učení. Maš. ruk. 175^a.

Učúřiti se, učúrovati se. Radostú se uču-
řovati. Šeb. 16.

Úd stydký ženský (ještě): píča (slez. ),
chumelka, cabina, chudina, potěšilka.

Udav, u, m. = udání. U historický. Pal.
Děj. I. 1. 51.

Udavač. Kde není u-če, není soudce. Hoř.
121.

Udavačský. U. duše, Proch. 102., žaloba.
Wtr. Živ. vys. šk. 101.

Udavatelka, y. f., índicatrix = kuželo-
sečka, která slouží к stanovení křivosti všech
rovinných řezů plochy v určitém jejím bodě.
Vz Ott. XII. 611.

Udepsaný. U. podlaha. Sá. Kř. u pot. 78