355

Udeřiti koho. Udeřil ho pohlavkem. Sdl.
Hr. IX. 206. — se nač. Udeřiv se naň
(kámen), odvrhl ho. Ezop. 29. — čím oč.
Tri razy ňou (rakví) o präh udrú. Sbor. slov.
III. 25.

Uděsiti. Čím ten pták se uděsil. Slád.
Tayl. Col. 60.

Udíbanec, nce, m. = umouněnec. Šeb. 94.,
230., 288. Vz Udíbaný.

Udíbaný = umouněný, špinavý. Mor. Ces.

1. X 292. Vz Udíblaný.

Udíbati kalhoty = ušpiniti, umazati. Již.
Mor. Šeb. 174.

Udice. Šla s udicí na kosa. Sml. IV. 151.
Udíleti. Stran tvarů sr. Gb. H. ml. III.

2. 335.

Udivenství, n. = podivení. Pal.
Udobření-se Úsloví vz Zát. Př. 122^b.
Udobřivě к někomu mluviti. Nár. list.

1898. č. 132. odp.

Udobruchaný. Na u-nou něco říci (na
udobřenou). Kadlč. 65.

Udolati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
323.

Udoliť koho = udolati. Zát. Př. 135^a.

Údolka, y, f., studna na již. Mor. Šeb. 191.

Údopáčný. Ú-ční mudrci. 1704. Vlč. Lit.

II. 1. 9.

Udoutnati. To samo od sebe udoutnalo.
Dač. II. 86.

Udretý. Za Zát. polož: Př. 20a.
Udutý. U. svíce. Rozb. II. 145.
Udymený = učouzený. U. poval. Sbor. slov.

III. 5. Sr. Udymnělý.

Úfaj, e, m. Po ufaji človek kape. Zát. Př.
147b. U. velký cigáň (lhář). Ib.

Ufákati se proč = strachem (podělati
se) Ezop. 154.

Úfati O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
326. - čemu. Múdrosti světské neúfejme.
Št. Bes. 13.

Ufrflanec, nce, m. = ufrněnec. Horen. 111.

Uháňky, pozemek. Pck. Hol. 148.

Uhasiti = zničiti, dle lat. exstinguere.
Úmysl uhasuje odplatu. Hus I. 217.

Uhel. Uhoľ žeravý hreje druhý. Zát. Př
VIII. 344.

Úhel n. uhel v měřictví a uhel (uhoľ)
z pece. Rozb. král. 58.

Uhelníček, čka, m. = sýkora malá, černá,
lesní; uhlíř, uhlířka, kovářík, kováříček, ko-
vářka, kominiček, kožešníček, zedniček, babka,
babřinka píča, píčka, truhlička. Vz Sír II. 152.

Uher, hra, m. = cikán. Co ti bába, ras,
uher radí, že lež jest, suď. Čes. 1. VII. 377.

Uherek, rybník u Heřmanic. Věst. op.
1895. 18.

Uherka, y, f. = uherská dýmka. U Polné.
Hoš. 101.

Uheršťák, u, m. = vůz po způsobu uherském
stavěný. Mus. ol. 1898. 118.

Uhléska = úlehle. Pck. Hol. 136.

Uhlí, kollekt. má také pl. Gb. H. ml. III.
1. 172.

Uhlík, u, m. Vz Vstnk. X. 261.

Uhlíř Jos. Sr. Jub. XXXIII. — U. Jan
B. + 27. /7. 1899. maje 69 let. Vz Nár. list.

1899. č. 207. odp.

Uhlířovina, y, f. = práce uhlířská. Čes.
1. VII. 14.

Úhlopásný, vz Úzkokřídlec, Hrotno-
křídlec.

Úhloštítý, vz Květokras.

Uhloziti. Co snášejí mnozí, to člověka
neuhlozí. Obz. 1889. 29.

Uhnutelný. Mus. 1898. 348.

Uhoditi kudy. Tou cestou, kterou jsem
tam šel, zase jsem u. neuměl (trefiti). Ezop.
207.

Úhonec, nce, m., vz Ouhonec.

Uhoniti. U-la si s ním dítě. Us. Čes. 1.
IX., 112.

Úhor. O pův. sr. Zub. 423. Dieťa z úhora
= z vdovy po druhé vdané. Zát. Př. 97^a.

Úhoř. Jsi všude jako ú. mezi rybami.
Braun 54. Ouhoř ryba nezdravá, dělá hrdla
chraplavá. Nár. sbor. 1900. 191.

Úhorská, é, f., jm. místa u Hovězí na
Mor. Vek.

Úhoz, u, m., ictus, v metrice. Vz Ott. XII.
471.

Uhračaný. U. žena. Slov. Zát. Př 96b.
Sr. Ohračaný.

Uhradní fond. Ott. Říz. II. 23.

Uhrančivosť, i, f. Zaříkadlo na u. Vz
Mns. 1859. 55.

Uhranutí, n., úroky, zhlédnuti, obhlídnutí,
ouřk, učarování. Nár. sbor. 1901. 168.

Uhrbený = shrbený. U. chlap. Slád. Oth. 9.

Uhrdliti. Uhrdlil ho před právem lstně
o kolik kop. Braun. 143.

Uhři = 1. Ungari, 2. Hungaria (země);
Uhry, akkus. vzatý za nomiu. O skloň. sr.
Gb. H. ml. III. 1. 68., 69.

Uhřivěti = uhřivým se stávati. Tvář u-ví.
Maš. ruk. 218a.

Úhrnný, Ú. doručení, Cellectiozustellung.
Ott. Říz. I 331.

Uhryznutie hadom, besným psom, včelou
= uštknutí. Sbor. slov. III. 160. Lidové lé-
čení vz v Sbor. slov. III. 160.

Uhýlek, lku, m., zdrobn. uhel. Šeb. 278.

Uhynouti = zmizeti. U-nul kus plátna.
Laš. Mus. fil. 1897. 442.

Uhynutý = zdechlý, uhynulý. U. zvíře.
Mus. slov. II. 76.

-uch: vantuch, čapcuch. Lor. 36.

-ucha: mładucha, řežucha atd. Lor. 36.

Uchal, a, m., Kammmuschel, lasturovec,
mlž Vz Mus. 1899. III. 130.

Uchál. Zaraz ti uchále na štrudlu po-
vykrúcam. Mus. slov. III. 36.

Uchapať sa = unaviti se. Slov. Sbor. slov.
III. 4.

Uchłpňať čeho = usrknouti. Val. čes. 1.
X. 37.

Uchmatavý rod = zlodějský. Mus. ol. 1898.
119.

Ucho. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 358. Do
ucha nie ani do brucha; Mimo ucha púšťať;
Ucha urež, nastav brucha; U. sa mu nesohne
atd. Slov. Vz Zát. 370a. Sr. ib. 18., 19^b.,
28^b. Každy mo svoje za ušami (= nějakou
vadu). Slez. Lor. 80. — U. od hrnce = kráva.
Děti hrajíce si uchem od hrnce, mají je za
krávu. Us. — U. — růžička zdobící střevíc
nad jazýčkem. Nár. sbor. 1901. 29.