356

Ucholektač, e, m. = pochlebovač, lichotil.
Lahodný u. Vlč. Lit. II. 1. 42.

Uchozelý = ušlý. Křemže. Kub. 158.

Úchranný. Bájky s pravdou zamotány
jsou v n-né odpory a neshody. Pal. Děj. I.
1. 171.

Uchválení, n. Takový výnos učinil s u-ním
všech knížat. Pal. Děj. I. 2. 44. Vz Úchvala.

Úchytka. Hodil mezi ně na ú-ku dvaciáš.
Horen. 8.

Úchytný. Ú. soustava kanalisační, Abfang-
system; ú. stoka, Lateral-Kanal, do které
se ústí stoky pobočné. Vz Ott. XIII. 896.

Uinčovina, y, f. = junci (dobytek). Slov.
Phľd. 1897. 675. Vz násl.

Uinec, nce, m. = junec. Slov. Phľd. 1897.
674.

-ůj. V IV. 319. za Brt. polož: D. L 67.
Vz -ovic.

Ujasněný. Já jsem u. a uklidněný (jest
mi věc jasná). Nár. list. 1898. č. 262.

Ujasniti co: své stanovisko, Čes. 1. 1898.
173, pojmy. Pal. Pam. 691.

Ujci = ujíti. Nemohel u. Slov. Nár. sbor.

Ujčena, y, f. — sestra otcova. Slez. Čes.
1. IX. 143.

Ujdený = chůzí unavený, ušlý. Vyzov.
Mus. ol. 1898. 119.

Ujedinění, n. Úplné u. Slovanů. Pal. Pam.
591.

Ujednocenosť říše. Pal. Děj. II. 1. 456.

Ujednotiti. Tyto víry již po drahné časy
spolu zápasíce i (ani) dnes ještě u. se ne-
dají. Pal. Děj. III. 1. 5. U. udání sobě od-
porná, víru. Pal. Děj. I. 1. 360., III. 1. 5.

Újemník, a, m. = čarodějník. Nár. sbor.
1901. 140.

Ujemniti co: mysli obyvatelstva. Pal.
Děj. III. 1. 87.

-ující, vz -ujúcí.

Ujímati. Kořenem se ujali a prospívají.
Št. Bes. 87.

Ujísti = pokousati. Prach syp na ty rány,
kdež tě pes ujedl. Maš. ruk. 224a.

Ujíti čeho: práce, škody. Chč. S. L 197.,
Ezop. 303.

Ujizol. Ty u-le = strýče! Slez. Lor. 32.

Ujma. U. moře = odliv. Rozb. II. 149.
Vz násl. Zrost.

Újmy, vz Pojedky.

Ujoć = ujmouti. Slez. Lor. 80.

-ujúcí (přehlas. -ující), konc. adj.: čiňu-
júcí, přechodující. Gb. H. ml. III. 2. 90.

Ukáčkanec, nce, m. = umáčený. Již. Mor.
Seb. 288.

Ukarabáčovati koho. Vlč. Lit. II. 131.

Ukárání, n. = výčitka. Trpěli od přátel
u. Št. Bes. 89.

Úkaz n. důvod, argumentum v logice
XVI. stol. Ú. jest to, což к věci nějaké do
kázání, dovedení, vysvětlení jest způsobné.
Mus. 1898. 175.

Ukazadlo, a, n. U. tobě ukáže. Hus I.
362.

Ukázaný. Ty máš ukázanější obilí (které
se lépe ukazuje). Mtc. 1900. 340.

Ukazovati se čím = vykazovati se. Papež
uložil, aby třikrát do roka u-li se zpovědí.

Chč. (List. fil. 1897. 397. ). — Jináč se ne-
ukazovalo (jiného nezbývalo). Hoř. 95.

Úklad. Úsloví vz v Zát. Př. VIII. A. odst.
23., nn.

Úkladce, e, m. = zakladatel. Kristus, ú.
zákona nového. Št. Bes. 89.

Úkladice, pl., f. = boty, druh čižem. Vz
Čes. 1. IX. 318.

Úkladový. Ů. boty. Mor. Mus. ol. XIII. 11.

Ukliditi se někde = svou potřebu vy-
konati. Ezop. 308.

Úklidnosť. Ve své ú-sti zřeli k boží ve-
lebnosti. Št. Bes. 14. Ú. mysli. Ib. 80., 96.

Uklínati, vz Uklnouti.

Úklinek. Za hud. polož: Mus. 1850. II.
13., 53. Př.

Uklívaný. Jsa jako u. kohout jak může
být к kázání způsobený (jsa unaven). Mart.
S. 44.

Uklnouti. Jaký přeje a uklíná osud
městu. Louk. 53 Uklnul mu svár (pro-
kletím způsobil). Louk. 69.

Ukloužiti = uploužiti, usoužiti. Malšice.
Kub. L. f. 1900. 364.

Ukmásit komu co. Vz Ukmásnouti.

Ukolébavka. Vz Hoř. 134., Nár. sbor.
III. 90., Sbor. slov. III. 81. Na již. Mor., vz
Šeb. 47.

Úkolečně. Takovýho nebylo ú. k spa-
tření (v celém okolí); Byl jsem ve všech
dědinách ú. r. a hodech. Již. Mor. Šeb. 100.,
170

Úkolecní = okolni. Choditi do ú-ních
dědin. Šeb. 285.

Ukonaný = umalený. Zát. Př. 127b.

Ukopnouti, vz Ukopati.

Úkorník, a, m., exprobrator. Ž. pod.
XLIII. 17.

Úkorný čemu. Věc ú-ná rozumu. Slád
Ham. 20.

Úkorovati, exprobrare. Ž. pod. Pat. 201.

Ukoupati = zkoupati, potopiti. Ezop. 192.
14.

Ukoušený = ukousnutý. Ezop. 169. 7.

Úkradkem. Pravil ú. k sousedu. Br. St.
110.

Úkradník, vz Úradník.

Úkrají. Za Bdl. v IV. 240. polož: Mor. 2.

Ukrásniti koho svou krví. Chč. S. L 122.
Sr. Ukrásiti.

Ukrásti. Kde vzít a neukrást? Šeb. 217.
Čo budeš na ňom sedieť, ukradne ti ho. Mus.
slov. III. 36.

Ukrčat se. A na trhu se nad obilím
ukrčají (ukrčují, nechtějí přidati). Mtc. 1.
XXXI. č. 5. 98.

Ukřivdění. Vz Zát. Př. VIII. D. odst. 5. b.

Ukrkati. Vrány jej ukrkají. Št. Bes. 87.

Ukročiti. Pravou nohou u. (v tanci). Čes.
1. VI. 558. ).

Ukrotiti se v čem. U. se ve svých žá-
dostech. Rozb. III. 721.

Ukrutec, tce, m. = ukrutník. Mus. ol.
1898. 119.

Ukrutněti na koho. Rozb. III. 693.

Ukrutniti. Vz Ukrutněti.

Ukrytonosec, sce, m., ceuthorrhynchidius,
brouk. U. černavý, c. nigrinus, Černý, termi-
natus, dubinný, quercicola, květní, floralis,