357

obecný, troglodytes, ostnitý, horridus, rudo-
nosý, pyrrhorrhynchus, rýhošupý, melanarius.
Vz Klim. 581.

Ukudať co = zhudlariti. Vých. Čech. Čes.
1. X. 63.

Ukvapiti = činiti, aby ukáplo. Maš. ruk.
Vz Mus. fil. 1900. 334. Dle Gb. I. 434.
v chodském nářečí.

-ula: Burda-Burdula (jeho žena), Čajka-
Čajkula, Janek-Jankula atd. Slez. Lor. 28.,
29., 34.

Ulahoditi koho na sebe. Šml. V. 143,
VI. 84.

Uláti koho. Dač. II. 151.

Uléci. Hus I. 353.

-ulek: tatulek. Lor. 32.

Uléti. Hus L 279.

Ulevák, a, m. = kdo komu v práci uleví
a p. U. dá na ty menší děti pozor a ulehčí
matce dozor. Již. Mor. Šeb. 23.

Úlevek, vku, m. Ten u. mu učinil. 1510.
Arch. XVIII. 520.

Uleznouť. A z náramky ulezne sa naj-
ménej tristo zlatých (utrží sa а р. ). Slov.
Phľd. 1897. 175.

Ulický = bydlící v ulici. Jrsk. XXIII. 355.
U. podruh. Vést. uč. spol. 1899. 7. (1429. ).
Sr. Uličan.

Uličan, a, m. (1429. ). Věst. uč. spol. 1899. 6

Uličený. Mince měděná stříbrem u-ná
Dač. II. 232. U. tvář. Chč. S. L 362.

Ulíčiti co komu (čím) = dáti, vytíti,
udeřiti. Uličím mu snihovú gulú přes hubu;
Takovou mu jednu uličím. Již. Mor. Šeb
159., 204., 211.

Uličkový vůz na dráze.

Uličný, byl rybník u Bzence. Mtc. 1897.
369. — U. Jos., prof. a spis. Vz Ulč. v Rej-
stříku.

Ulievaný. Šli cestú u-nou. Brt. P. n. 1.

1. Ulita, cochlea, Schneckenhaus, sko-
řápka z jednoho kusu složená. Mus. 1849.
III. 127. Vz Lastura.

-ulka: mamulka, bečulka, deščuíka. Lor.
32.

Ulimann Ig. Sr. Jub. XXXIII.

Ulmačka, y, f., krátká dymka z Ulmu. Us.
Kub 158., Tům. Ml. 45.

Ulmara = almara. Dubenec. Kub. 364.

Ulojdanec, nce, m. Šeb. 230. Sr. Ulojdaný.

Ultragrohian, a, m. = arcigrobian. Kukla
204.

1. -um. Lat. jmen ukončených v -um Pa-
lacký nesklání: do museum, v museum. Mtc.
1901. 163.

2. -um konc a) dat. pl. u, oráč a meč' na
Lašsku, Gb. H. ml. III. 1. 110.; b) dat. pl.
u, moře' místy na Lašsku: polum (Brt. D.
I. 114), ib. 158.; c) dat. pl. u, ryba' m. -ám:
rybum, ib. 181., -ám; d) inst. sg. u, duše' na
hranicích jazyka polského: dušum (m. -í).
Ib. 209.

3. -um přip 3. os. pl. na Lašsku (na hra-
nicích polských): vedum m. vedou. Sestry
něch do kostela chodzjum. Vz List fil. 1898.
94., 95., Gb. H. ml. III. 2. 27., -u, -o, -om.

-úm konc. dat. sg. u, znamení' v strjick.:
к zelúm, k podmáslúm. Brt. D. I. 88.

-ům konc. dat. pl. a) u, chlap a dub' od
1. pol. XVI. stol., vz Gb. H. ml. III. 1. 58.;
b) u, orác a meč', vz ib. 109., -óm, -iem,
-ám; c) u, hosť', Us.; d) u, město': městům,
ib. 136., 141.; e) u, vládyka' m. -ám (novo-
tvar): levitům (-ům nyní z pravidla). Vz ib.
199., -ám.

Um, u, m. Umu dosť, ale rozumu málo.
Zát. Př. 17. Sr. Umný.

Umáčený = podnapilý. Br. Věk. 127.

Umara, y, f. = almara. Jihozáp Čech.
Dšk. Vok. 14.

Umělecký. U. beseda založena r. 1862.,
stanovy potvrzeny v únoru r. 1863.

Umělosť. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 14. nn.,
370a.

Umění. Život krátký, u. dlouhé. Rub. 130.

Umenouti si = umíniti si. Sa. Povíd. 277.

Úměr, u, m. Nějakým ú-rem se zanášeti
(záměrem, úmyslem). Mus. 1898. 340.

Uměráček, čka, m. = malý hošík. Hum-
polec. Kub. 158.

Úměrný. Ú. milosť. XV. stol. Modl. ms.
(Mus. fil. 1898. 51. ). Svobodstvem svého při-
rození neúměrný jest. Št.

Uměti 1. vzor sloves III. ti. Vz Gb. H.
ml. III. 2. 260. — co. Lid neumí (nezná)
zákona. Praž. evang. Joh. 7. 49. A my cesty
neumíme (neznáme) 1507. Mus. fil. 1897. 143.
Kdo Krista neumí (nezná), nic neumí. Dač.
I. 289. Ptal se, co by ta váda uměla (zna-
menala, quod sibi vellet). Ezop. 292.

Umezinož, vz Mezinož.

Umflat, u, m., z něm. Unflath. Šelmo lysá,
hromsky u-te! Sdl. Hr. XI. 190.

Umíleti se = přítulně se lichotiti. Ezop.
23. 39. a j.

Úminek, nku, m. Ohlásil mi svůj ú. Pal.
Záp. I. 83.

Umíniti. Z té příčiny u nil (bez: si), že...
Ezop. 175.

Umírněnec, nce, m., der Gemässigte. Us.

Umítati. Satan skrze náhončí své kličky
(jim) u-tal. Kom. Ohláš. 92.

Umlknulec, lce, m. = kdo umlkl. Braun.
St. 189

Umllec, llсе, m. místo umrlec. Jihozáp.
Cech Dšk. Vok. 65.

Úmluva. Dáti pohnanému (odsouzenému)
protivníku úmluvu = vyzvati ho po obdržené
při, aby se s ním dobrovolně umluvil. Vz
Pal. Děj. II. 2. 409.

Umluvovati. Hus I. 415. Vz Umluviti.

Umnieti. Hus I. 340. Sr. List. fil. 1898.
364.

Umný. Je u. dost, ale nerozumný. Zát.
Př. 17. Sr. předcház. Um.

Umockovaný = udřený. Soběslav. Kub.
L. f. 1900. 364.

Umoklý jsa se převleč. Čes 1. VII. 377.

Umoknoutí. Umokl = opil se. Zát. Př.
72b.

Umordovati koho. Hus II 124.

Umořiti. Ktož slzu za své hříchy umoří.
Hus. (Vstnk. X. 339. ).

Umproch. Hledali okolo, zdali by se ně-
jaký u. toho (zlata) nalezl. Dač. I. 195.

Umravnělosťa vzdělanost Pal. Pam. 217.