360

Úskočník, a, m. — hallomenus, brouk.
Ů. dvoj znaký, h. binotatus, hnědý, fuscus.
Klim. 501.

Úskok. (Modlí se krátce) jako na úskok.
Chč. S. I. 344.

Uskřinutí (sevření). U. útroby hlavně
střeva, kýly (inkarcerace). Ott. XII. 654.

Uskroniti se od slzí. Modl. CXLIX. 114.

Uskutečněti, ěl, ění. Aby u-čněl ve mně
onen ideal. Pal. Záp. I. 62.

Usléci. Basilišek hned jest uslekl (sce-
peněl). Alx. Nách. CIX. 106.

Uslediti koho = vyslíditi, vypátrati jda
po sledu. Praví, že udil ďábel ty lidi. Chč.
S. L 176.

Úslň Bánová, hora u Tisovce. Sbor. slov.
III. 125.

Úsměvnosť, i, f. Pavl. Konp. I. 10.

Usnábiti z bývalého snábděti = uspati
Malého Toníka sám usnábil. Rais. Potm. 122.

Usnesení soudní. Vz Ott. Říz. II. 212.

Usnoubiti koho komu. Chč. S. L 119.

Usnouti. Gb. H. ml. III. 2. 251.

Úsoba, y, f. Psychická ú. = vědomí o tom,
že představy mám, anebo zmocnili se toho
vědomí, že představy všechny jsou moje.
Mus. fil. IV. 325.

Úsobrno. Vz Pal. Děj. I. 2. 251.

Usotonit se zlosťú = ukřičeti se. Srub. 43.

Usouženec, nce, m. = usouzený člověk.
Tbz. V. 349.

Úsov, a, m. (Aussee) na Mor. (župa, v ní
Mohelnice a Uněov). Vz Pal. D. I. 2. 251.

Uspiti. Ona jej uspi, dormire fecit. U. lid.
Chč. P. 94. Zaniklo. Gb. H. ml. III. 2. 317.

Uśpolka, y, f. = soutok dvou potoků. Na
U-lce. Slez. Lor. 80.

Usrkovati, usrknouti. U. bolesti. Bitý
hekal a usrkoval. Srub. 31., 16.

Usrozumění. Úsloví atd. vz Zát. Př. V.
odst. 27.

Ústa. Ústa ako gáple; Ústa-dierka roz-
nosielka; U. drž na hŕbe; V ústach ho
omála; Po ústach sa plieska; Akoby z úst
vzal; Ú. mu na to nabehly; Ú. mu pretrel,
zamknul; Ú. ním vyplakuje; Ú. o koho
otierať; Ú. otvoril ako vráta; Ú, plné,
hladné oči; Zaslúži ústa pozlatiť; Ú. roz-
drapiť, si drať, si od nečeho utriť, si vymyť,
zapchať, zašiť, zatvárať a oči otvárať; S ústy
na chrústy; Ž úst kypí, vybúši; Z úst, mimo
uší, šust; Do úst nesenému never; Do úst
sa dostať; Z úst sa vyšmyklo; Ód úst si
utiahne a dá; Z úst teplo i zima; Z úst
zadok si nerob. Slov. Zát Př. 370. —371. Sr.
Zát. Př. 5lb. (o mlčení), 53b. (o klevetách).
Propustil ho z vězení z úst v uši ústně
anebo rukú dáním. 1492. Arch. XVI. 431.

Ustalosť = unavenosť. Phľd. 1897. 593.

Ustanovítý. Levoň jest znamení u-té
(stálé) Maš. ruk. 23a.

Ustářiti se = zastarati. Děvčata jsou
zboží, které brzo se ustáří. Sá. Kř. u pot.
113.

Ustati čím: během. Ezop. 211.

Ustatý (= ustalý) ako kôň, ako pes, na
úmor, do omdletia. Zát. Př. 166a.

Ústavodárný sněm. Mus. 1898. 222., Pal
Pam. 73. Ú. způsobilosť říše. Osv. 1897. 578.

Ústnosť. Soudní ů. (ústní jednání). Ott.
Říz. I. 36., 266.

Ústonožec, žce, m, korýš. Vz Ott. XIV.
904.

Ustoupiti čeho: základu. Kn. rožm. čl. 119
— s inft. U-pil základa platiti (inft. slo-
vesa přechodného, visí-li na slovese řídícím
genitiv, nemá předmětu svého v akkusativu,
nýbrž v tom pádu, jehož žádá sloveso řídácí,
proto základa m. základ). Kn rožm. či. 116.

Ústřadek, dku, m., vz Ústřadky. Tbz.
V. 382, IV. 2. 189.

Ustrašenec, nce, m. — ustrašený člověk.
Vlč. Lit. II. 1. 63.

Ustrašilý. Chč. S. L 177.,

Ústřehlice, ústřelice, vz Ústřel, ústřele.

Ustřehnouti čeho: dluhů. Braun. 296.

Ústřel. Zažehnávám vás u-ly, ústřelice!
Jste-li z lidí, jděte na luka; jste-li z větrů,
do lesů; jste-li z nařknutí, do ohně; jste-li
z vody, do moře. Tam hrabejte, bodejte,
píchejte, ale tu té hlavě do smrti pokoj
dejte К tomu dopomáhej Bůh otec, syn a
duch svatý. Sá. Kant. 77.

Ústřelový. Ů. koření = mačka. Hoř. 102.

Ustřežiti se čeho. Tbz. V. 152. Vz Ustrici

Ústřičník (pták). Vz Šír IV. 14.

Ustrnutí. Vz Zát. Př. XVI. odst. 4.

Ustupněný celek od živlu až к člověku.
FIS. Písm. I. 429.

Ústupnosť a neústupnost. Vz Zát. Př. VIII.
A. odst. 6.; 23. d. m. Sr. ib. 109 nn.

Ustyděti se. Pojmi к sobě druhého, jehož
by se ustyděl. Št. Bes. 102. — Hus I. 240.

Ustydlý (jsa) nelez do horka Čes. 1. VII.
377. Ustydlá mysl. Chč. S. L 434.

Usufruktuář, e, m., z lat. = poživatel
věci. Ott Říz. II. 314.

Usvadlý. U. pole. Konáč. Vlč. Lit. I. 346.

-uša: babuša, Veruša. Lor. 36.

Ušák, u, m. Kládu voru ušákem vyušiti
= u hlavy napříč provrtati. Vz Hlava klády.
Us. Čes. 1. VII 20. — U. = druh nebozezu,
kterým se kláda voru provrtává. Ib.

Ušál, a, m. = uchál, ušák. Mus. ol. 1898.
119.

Ušiditi. Ušidil bych ho = nestojí mi za
to. Jičín. Kub. L. f. 1900. 364.

Ušiti kládu voru = ušákem vrtati. Us. Čes.
1. VIL 20. Vz Ušák.

Uškebnouti se = trhnouti sebou. U Stu-
dené. Vchř.

Ušklíbavý chvat. Arb. Dom. 44.

Uskrčovač, e, m., ecasteur. Kč.

Uškŕňať sa na koho. Zát. Př. 32a. Vz
Uškrnouti, Ezop. 12. 8, 28. 31. a j.

Uškuliť sa na koho = uškrnouti. Zát.
Př. 32a.

Uškvrnouti se, subridere, usmáti se. Rozb.
III. 693.

Ušlapaný. To se už chodí, dyž je cestička
u-ná (když má člověk před sebou vzor). Hoř.
124.

Ušlapiti hada. Ezop. 139.

Ušoplstaný = ušpiněný. Již. Mor. Šeb.
288.

Úštěpečnosť, Bissigkeit. Byla nevole pro
jeho ú. Pal. Záp. I. 177.