361

Uštichať. Všetkého mu upíchal, uštichal
(pichlavě vyčet)). Zát. Př. 57^a.
Úštipečný. Ů. rozmluva. Pal. Záp. I. 82.
Uštiplavý. U. slovo. Ezop. 332.
Uštipník, a, m. Vlč. Lit. II. 1. 35.
Ušubranec, nce, m. Šeb. 230. Vz Ušubraný.

Ušúchati = užmoliti. Slov.

Ušvácnout koho čím: bičem (švihnouti).
Seb. 214.

Utajiti co: vor n. pramen = v plavbě
zastaviti. Čes. 1. VII. 22. — se. Utajil sa
ako žaba. Zát. Př. XV. 59.

Utajování budí nedůvěru. Šml. IV. 139.

Uťapkaný, vz Tapóšek.

Utarasiti. Lež pevně utarasená. Ezop. 58.

Utasiti peníze = utratiti. Z hor. Nár. list.
1898. č. 163. odp. feuill.

Uťatec, tce, m., pygidia, brouk. U. zubo
štítý, p. dentecollis. Klim. 451.

Uťatohlavec, vce, m., coptocephala, brouk.
U. Čtveroskvrnný, c. quadrimaculata, malo-
tečký, rubicunda, modrý, chalibaea, opásaný,
unifasciata, skalní, scolopina, žlutonohý, fe-
moralis. Vz Klim. 673.

Utenčení mravů. Jg. v Mus. 1871. 354.

Utéci. Utíká, jak blázen, j holomek, jak
sto hromů, jak kdyby mu vydřel, j. zteklý
pes, j. kdyby mu vlúpil. Mus. ol. 1898. 119
Sr. Zát. Př. 235a. Utekaj, ide príval; Utekal
ako Adam z raja, akoby ho Čerti hnali, ako
cigáň s listom, a. čert s krivor dušou, až sa
za ním kúrilo, len tak opätkoval, zazeraťho
nebylo. Zát. Př, 371a. — se komu. Utíkati
se panně Marii (т.: k panně M. ). Maš. ruk.
210Ь. (Mus. fil. 1898. 209. ). — se na koho
pohonem = pohnati ho. Kn. rožm. čl. 101.

Útěcha. V neštěstí bývá i prázdné slovo
útěchy dobrodiním. Teln. 111.

Útěk. Sr. Zát. Př. 236a., XV. 74. -79.
Mějte v té věci na mne ú. (odvolávejte se
na mne). Arch. XVI. 49.

Utěsniti co čím. KP. IX. 31.

Utěšedlnice, e, f. Modl. CLXXXXI. 172.

Útěšnosť zraku. Slad. Ham. 21.

Utiereň, rně, f, vz Utierna.

Utichnouti k čemu. K moudrým radám
utichli. Mart. S. 15.

Utíkač, e, m. = velociped. Tům. 110.

Utíkáček, čku, utíkálek, lku, m. = kabát
se šosy. U Táb Kub. 158.

Utíkati, vz Utéci.

Utíkavý zajíc. Ezop. 348., Fisch. Hosp.
359

Utínka, y, f. = utínáni něčeho. Ott. XIV.
345.

Utírání, n. = utěrák, hadr. Podejte mi
nějaké u. Císař. Mtc. 1900. 344.

-utká: perutka. Lor. 32.

Utkvělosť. Strana u-sti se zmáhala. Pal.
Děj. V. 2. 459.

Útlak, u, m. Cit jakožto vědomi útlaku
neb úspěchu představy. Krč. Assoc. 64.

Útlon, poloopice. Sr. Ott. XVI. 346.

Útlorožec, žce, т., araeocerus, brouk. Ú.
skvrnitý, a. fasciculatus Klim. 621.

Útlota, y, f. n útlosf. Koll. Bás. 19.

Utlustnouti. Slepice u-stla. Ezop. 169.

-utný: krvutny. Slez. Lor. 35.

Útočiště u starých Čechů. Vz Pal. Děj.

1. 2. 276.

Útok = útěk. Aby ú. jeho zamlčel. Ezop.
112. 15.

Útokovzdorný. Ů. kůl = kláda proti
útokům sloužící, Sturmpfahl. Vz Ott. XV.
339.

Utopec, pce, m. = vodník. Slez. Ces. 1.
VIII. 54.

Utopený = omočený. Snědl skývu u-ného
chleba. Maš. ruk. 207b.

Utopiti se v povětří = oběsiti se. Zát.
Př. 81b. — co: chléb = omočiti. Maš. ruk.
207^b. — koho jak: jako kotě. Us.

Útor. Voda ze štoudve smrdí outorama
(dřevem). Hoř. 95.

Utráceti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.

2. 343.

Utrakovać = uvázati, zauzUti. Slez. Lor.
80.

Utrati = utrhati. Beran utral vlka. Ezop.
213. 8.

Utratitel, e, m. = neděle. Purkarec. Věst.
VII. 151.

Utrechteiř, vz Hutrechteiř.

Utrhavě a urážlivě o někom mluviti. Pal.
Děl. III. 2. 8.

Utriedniť. Už sama národnia pieseň
utriednuje vkus národov = stanoví. Slov.
Čes. 1. X. 357.

Utříti roh = uříznouti. Ezop. 229.

Utrpenec, nce, m. Nešťastný u. Pal. Pam
201,

Útrpný. Ú. právo: světlé, suché. Vz tato
sloya.

Útrusek, sku, m. Ezop. 282.

Utrúsený. Naše utěšení horkostí nám
u ná. Šľ. Bes. 100.

Utrýzniti koho. Rozb. ΠΙ. 725.

Útržek, žku, m. Ů. novin. Nár. list. 1897.
Č. 192.

Utržitý. Slova na poctivosti u-tá. Laš.
Mu?, fil. 1897. 437.

Útulnosť = povlovnosť. Domnívajíce se
toho, že v nás ta ú. bude a jim odporu ne-
učiníme. 1512. Arch. XVIII, 539.

Uťúpený = učupený. Zát. Př. 233^b.

Utvrdlý v čem: v psotách. Tbz. V. 200"

uu = ú. Šb.

Utýčiti. 1 zbichu jich mnoho a ženu Can-
deollovu utýči násilím. Alx. Nách. CXVIII.
Sr. Utkati.

1. ův konc. gt. pl. masc. u Palac, všude
prý т.: й. Vz Mtc. 1901. 156.

2. ův, -ova, -ovo. O skloň. adj. na -ův vz
Gb. H. ml. III. 1. 262. nn., Otcův. Místo -ův
atd. bývá jen -wo, -ů a za -ů psáno druhdy
-ú nebo -u. Vz ib. 262, -ou, -ůj, -ůch. — Vy-
pravují, že krále Štěpánova sestra; Alžbětu,
dceru krále Kazimírovu; Oba synové krále
Janovi; Nejhorlivější kněze Janův stoupenec.
Pal. Děj. IÍ. 1. 79., II. 2. 22., 28, III. 1. 449.
Dvor králóv Václavov a p. Mus. fil. 1898. 207.
O tělu Kristova přijimání (attrakce). Hus I.
331. — Ve vých. Čech: Мaryškа Brtulíkova,
Stázka Vostárkova (krátké a). O vdaných
ženách mluví se s dlouhým á: Jan, Janová,
Mašková. Vz Čes. 1. X. 396.

Úv, u, m. = úl. Phld. 1897. 674.