363

Užehnouti. A přec ta ruka mu neužehla
(se nespálila). Slád. Caes. 27.

Užeň, žně, f. = shon. To byla u. ! Buděj.
Kub. L. f. 1900. 364.

Úžesť, i, f. U veliké úžesti (užiesti) za-
vola. XIV. stol. Mus. 1897. 539.

Užhnouti koho kde. Aby syna Isáka
v ohni užehl (upálil). Rozb. III. 745

Užhrac = kousnouti. Pes če užere. Slez.
Lor. 80.

Užiariť chlieb na masti (na mastnotě) =
rozpáliti Mus. slov. III. 23.

Užirac, e, m. Pořád' s tém užirá užirač.
Císař. Mtc. 1897. 228.

Užírka, y, f. U-kou si ho dobíral. Jrsk
XXIII. 333.

Užitečný čím. Cesta u-čná. malým ná-
kladem. Flor A. 71^b. — na čem. Přirození

ovcí u-čné na mléce, na mase. Chč. S. I.

388.

Užiti. Užij, kým máš, kým žiješ; Užil ho
(výprask). Zát. Př. 371b. Co užiju, to mám.
Hoř. 122. — čeho jak. Je spravedliv uží-
vati rybníku buď rybami aneb travú. 1488
Arch. XVI. 322.

Užitkovati. Nic jí to neužitkovalo (nešlo
к duhu). Slez. Čes. 'l. X. 402.

Užívání něčeho. Úsloví vz v Zát Př. 168.,
X. B. odst. 8. — U. = lék. Jdi do lékárny
pro u; Je to jako u. (nedobré). Hoř. 95.

Uživiti. Darmo umíš vítěziti, když ne-
umíš u Pal. Děj. IV. 1. 436.

Úžlabní prým květní. Čl. Fyll. 8.

Užvacholený. Vz Žvachoia. Mtc. 1900.
340.

Jak se mění v na Hořicku. Vz Hoř. 76.
Na Hornoostravsku, vz Lor. 21.

-v příp. partc, perfkt. act. má býti jen při
infinit, kmenech samohláskových, ale bývá
také při kmenech souhláskových: nesv, ano
i nesev, poklekv, vrhv atd. Vz Gb. H. ml.
III. 2. 100.

V před. Na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 148.

-va příp. 1. os. dual, praes. Vz -vě. — va
konc. některých předložek: podlevá, vedleva,
skrzeva. Slez. Lor. 69.

Vábec, bce m. = falešník. Zát. Př. 124^a.
— V. = Mílek. Koll. Bás. 44.

Vábil, a, m. = tetřev.

Vábiti. Učil orly, vábě se s nimi (lákaje
je), za masem létati. Ezop. 43.

Vacek Kamenický. Sr. Jub. ХХХШ., Flš.
Písm. 562.

Vácka, y, f. = úvod. Jíti na vácku
(k úvodu). Sbor. slov. II. 48 — V. = mše.
Ňevesta idi na vácku (po svatbě). Phľd. 1898
498. Vz násl. Vázka.

Václav. Rytíři sv. Václava v Čech. Vz
Čes. 1. VII. 27. Jak bývá po sv. Václavě
mnoho teplých dnů, uhodí po Hromnicích
velké mrazy. Sá. Kant. 24. Pranostiky táh-
noucí se к sv. V. Vz v Hoř. 205.

Václavíček, čka, m. = podomní obchodník,
který nosil zboží v telecí kůži a po celý rok
na dluh je prodával vybíraje plat za ně te-
prve o sv. Václavě. Us.

Václavíčka, jm. místa u Halenkova na
Mor. Vck.

Vaček, čku, m. V. u nohavic. Vz Roz-
porek.

Váčkář. Dal. II. 151.

Vádce, e, m. Vaň. Göth. 73.

Vaditi sa. Vadia sa ako cigáni; Kde sa
vadia, tu čerti kutia, tu zle vravia. Slov.
Zát. Př. 371b.

Vadnouti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2. 256.

Vagant, a, m. = toulavý žák. Wtr. Part
374. Sr. Bakchant.

Vagantství, n. = toulavost žáků. Wtr.
Part. 375. Sr. Vagant.

Váh — vrah (často se rozvodňuje). Zát.
Př. 273b.

Váha = znamení nebeské. Co za ní činiti
a čeho se varovati. Vz Rozb. II. 192. Na-
rozený na vahách bývá váhavý. Sá. Kant. 35.

— Váhy v zemích čes. Vz Zbrt. Bibl. 648.,
Ott. XVII. 418. — V. Těžká v. = pepík,
fláma. Kukla 164.

Vahan. O pův. sr. Zub. 414. V. = ošitka.
Má oči ако v-ny. Zát. Př. 65^a. — V. = troj-
nohá stolička ševcovská, verpánek. Sbor. slov.
III. 32.

Váhati = vážiti, wägen; vážiť, wiegen.
Sbor. slov. II. 56.

1. Vácha, y, f. = vášeň. Hlúpé hovado
svú váchú pije a jie a svój běh činí. XV.
století. Mus. br. 270.

Vachta, у, f., menyanthes, rostl. Vz Ott.
XVII. 113.

Vachtovitý. V. rostliny, menyantheae. Vz
Ott. XVII. 113.

Vaiskaufr. V Jičíně říkali: rybničkář.
Sá. V. 217.

Vajanký. Svetozár Hurban V., nar. 1847.,
básn. Vz Mtc. 1897. 297. (pokrač. ), Vlč. Lit.
slov. I. 246.

Vajco = vejce. — V. = čásť copů v týle
u koreňa. Phľd. 1897. 614.

Vajčkářka, y, f. = kupovačka vajec.
Žďársko. Peč. Kal. 1898. 38.

Vaječník, u, m. = blatouch. Us.

Vajíčka motýlů. Vz Exl. 2.

Vajka, y, f., vrch v již. Mor. Seb. 190.

— U Vajky, trať v Kobylí. Šeb. 189.
Vajrek, rku, m. = provaz. Záblatí. Kub.

158.

Vajsar, u, m., z něm. Weiser, ručička
hodin. Vimperk. Kub. 158.