Předchozí (362)  Strana:363  Další (364) |
|
|||
363
|
|||
|
|||
Užehnouti. A přec ta ruka mu neužehla
(se nespálila). Slád. Caes. 27. Užeň, žně, f. = shon. To byla u. ! Buděj.
Kub. L. f. 1900. 364. Úžesť, i, f. U veliké úžesti (užiesti) za-
vola. XIV. stol. Mus. 1897. 539. Užhnouti koho kde. Aby syna Isáka
v ohni užehl (upálil). Rozb. III. 745 Užhrac = kousnouti. Pes če užere. Slez.
Lor. 80. Užiariť chlieb na masti (na mastnotě) =
rozpáliti Mus. slov. III. 23. Užirac, e, m. Pořád' s tém užirá užirač.
Císař. Mtc. 1897. 228. Užírka, y, f. U-kou si ho dobíral. Jrsk
XXIII. 333. Užitečný čím. Cesta u-čná. malým ná-
kladem. Flor A. 71b. — na čem. Přirození |
ovcí u-čné na mléce, na mase. Chč. S. I.
388.
Užiti. Užij, kým máš, kým žiješ; Užil ho
(výprask). Zát. Př. 371b. Co užiju, to mám. Hoř. 122. — čeho jak. Je spravedliv uží- vati rybníku buď rybami aneb travú. 1488 Arch. XVI. 322. Užitkovati. Nic jí to neužitkovalo (nešlo
к duhu). Slez. Čes. 'l. X. 402. Užívání něčeho. Úsloví vz v Zát Př. 168.,
X. B. odst. 8. — U. = lék. Jdi do lékárny pro u; Je to jako u. (nedobré). Hoř. 95. Uživiti. Darmo umíš vítěziti, když ne-
umíš u Pal. Děj. IV. 1. 436. Úžlabní prým květní. Čl. Fyll. 8.
Užvacholený. Vz Žvachoia. Mtc. 1900.
340. |
||
|
|||
V.
|
|||
|
|||
Jak se mění v na Hořicku. Vz Hoř. 76.
Na Hornoostravsku, vz Lor. 21. -v příp. partc, perfkt. act. má býti jen při
infinit, kmenech samohláskových, ale bývá také při kmenech souhláskových: nesv, ano i nesev, poklekv, vrhv atd. Vz Gb. H. ml. III. 2. 100. V před. Na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 148.
-va příp. 1. os. dual, praes. Vz -vě. — va
konc. některých předložek: podlevá, vedleva, skrzeva. Slez. Lor. 69. Vábec, bce m. = falešník. Zát. Př. 124a.
— V. = Mílek. Koll. Bás. 44. Vábil, a, m. = tetřev.
Vábiti. Učil orly, vábě se s nimi (lákaje
je), za masem létati. Ezop. 43. Vacek Kamenický. Sr. Jub. ХХХШ., Flš.
Písm. 562. Vácka, y, f. = úvod. Jíti na vácku
(k úvodu). Sbor. slov. II. 48 — V. = mše. Ňevesta idi na vácku (po svatbě). Phľd. 1898 498. Vz násl. Vázka. Václav. Rytíři sv. Václava v Čech. Vz
Čes. 1. VII. 27. Jak bývá po sv. Václavě mnoho teplých dnů, uhodí po Hromnicích velké mrazy. Sá. Kant. 24. Pranostiky táh- noucí se к sv. V. Vz v Hoř. 205. Václavíček, čka, m. = podomní obchodník,
který nosil zboží v telecí kůži a po celý rok na dluh je prodával vybíraje plat za ně te- prve o sv. Václavě. Us. Václavíčka, jm. místa u Halenkova na
Mor. Vck. Vaček, čku, m. V. u nohavic. Vz Roz-
porek. Váčkář. Dal. II. 151.
Vádce, e, m. Vaň. Göth. 73.
Vaditi sa. Vadia sa ako cigáni; Kde sa
vadia, tu čerti kutia, tu zle vravia. Slov. Zát. Př. 371b. Vadnouti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2. 256. |
Vagant, a, m. = toulavý žák. Wtr. Part
374. Sr. Bakchant. Vagantství, n. = toulavost žáků. Wtr.
Part. 375. Sr. Vagant. Váh — vrah (často se rozvodňuje). Zát.
Př. 273b. Váha = znamení nebeské. Co za ní činiti
a čeho se varovati. Vz Rozb. II. 192. Na- rozený na vahách bývá váhavý. Sá. Kant. 35. — Váhy v zemích čes. Vz Zbrt. Bibl. 648.,
Ott. XVII. 418. — V. Těžká v. = pepík, fláma. Kukla 164. Vahan. O pův. sr. Zub. 414. V. = ošitka.
Má oči ако v-ny. Zát. Př. 65a. — V. = troj- nohá stolička ševcovská, verpánek. Sbor. slov. III. 32. Váhati = vážiti, wägen; vážiť, wiegen.
Sbor. slov. II. 56. 1. Vácha, y, f. = vášeň. Hlúpé hovado
svú váchú pije a jie a svój běh činí. XV. století. Mus. br. 270. Vachta, у, f., menyanthes, rostl. Vz Ott.
XVII. 113. Vachtovitý. V. rostliny, menyantheae. Vz
Ott. XVII. 113. Vaiskaufr. V Jičíně říkali: rybničkář.
Sá. V. 217. Vajanký. Svetozár Hurban V., nar. 1847.,
básn. Vz Mtc. 1897. 297. (pokrač. ), Vlč. Lit. slov. I. 246. Vajco = vejce. — V. = čásť copů v týle
u koreňa. Phľd. 1897. 614. Vajčkářka, y, f. = kupovačka vajec.
Žďársko. Peč. Kal. 1898. 38. Vaječník, u, m. = blatouch. Us.
Vajíčka motýlů. Vz Exl. 2.
Vajka, y, f., vrch v již. Mor. Seb. 190.
— U Vajky, trať v Kobylí. Šeb. 189.
Vajrek, rku, m. = provaz. Záblatí. Kub. 158.
Vajsar, u, m., z něm. Weiser, ručička
hodin. Vimperk. Kub. 158. |
||
|
|||
Předchozí (362)  Strana:363  Další (364) |