366

Vcúcy = samoděk, svévolně. Slez. Lor. 80

Včalař = včelař. Jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 26.

Včas hore; V. líha, neskoro vstáva; V.
vedeť-ostareť. Zát. Př. 372a. — V. = časem.
Voda včas črvená. Maš. ruk. 168^b. Vz Mus.
fil. 1900. 335.

Včela dáva mäd, had jed; V. mäd, svada
had; V. na jar zagrajciar; Na včely aký rok,
tak na ovce; Včely dolu, murari hore; 1 včelka
sa bráni atd. Vz Zát. Př. 372^a. Pověry na
Hořicku táhnoucí se k chovu včel. Vz Hoř.
148. Sr Zát. Př. XI. odst. 8. с

Včelař (pták), vz Lejsek.

Včelinec = včelník. Maš. ruk. 293^a.

Včelínek, nka, m., jm. místa u Liptálu
na Mor Vck.

Včelíny, louky u Podhradí. Sbor. slov.

Včelojeď, pernis apivorus (luňák). Ott.
XVI. 459b.

Včeložrout, a, m. = všelojed (pták) Šír
I. 42.

Včísti se več: v něčí přátelství. Chč.
S. I. 321.

Vdarovati. Ten se vždy v to (ve svůj
úřad) v-val (dary jej obdržel). Dač. II. 132.

Vdáti se. Vz Žát. Př. 90 Když se vdá,
na vojnu se dá. Nár. sbor. III. 90. Po třicíti
létech syn její vdán (= oženěn). Maš. ruk.
23^a. — V., vz Vdáni (jistý způsob) a Kn.
rožm. str. 100. nn. Majitel osení má právo sve-
řepice vdáti, když na osení škodu činily; V.
někoho na svej dědině; Sveřepice na Škodě v.;
Kohož vdadie več s právem nebo bez práva.
Kn. rožm. str. 103. ροz. 5., öl. 272., 274., 265.

Vdavky. Vz Zát. Př. 86., 88., 91. nn., VII.
odst. 3. с Pověry na Hořicku táhnoucí se
k vdavkám. Vz Hoř. 141.

Vděčenství. S v-stvím něco přijmouti.
XV. stol. Modl. ms. (Mus. fil. 1898. 57. ).

Vděčnosť. Človek bez vďačnosti hoden
ošklivosti. Mus. slov. II. 78.

Vděčnůstka, y, f. Býti někomu v-kou
povinen. Kom. Ohláš. 167.

Vdlužiti se nač. Arch. XVII. 22.

Vdova. Vdove čert štetky požičal; Vdo-
vica-lavica; U vdovy chlieb hotovy; Na vdovu
korbáčik Slov. Zát. Př. 372a. — V. = neohra-
zená zahrada a lávka, po které všichni chodí.
Mus. ol. 1898. 119.

Vdovcův. Vdovcova brada smrdí mýdlem.
Mus. slov. III. 12. Sr. Vdovec.

Vdovec. Vz Zát. Př. 97.

Vdovství. Vz Zát. Př. VII. odst. 6.

-vě hojnější příp. 1. os. dualu praes. než
-va: bychvě neutratila, snad umřeva hladem.
Vz Gb. H. ml. III. 2. 15.

Věc. V. das Wort, později teprve Sache,
Ding. Prk. v Kuhn's Zeitschr. für vergl.
Sprachforsch. 1898. 597. O skloň. sr. Gb. H.
ml. III. 1. 395. Každá vec do času; Každá
vec má líce i opak; Laždá vec má svú prí-
činu, svoj čas; Každá vec na dačo; Na vec
pozor, nie na reč; Tá vec má dlhé chvosty;
Vec za vec, darmo nič. Slov. Zát. Př. 372a.

Věcejrazův = několikráte. Tům. 63.

Věceti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
344.

Věcka. Kdybych dostal stovku, to by
byla věcka (věc)! Mtc. 1899. 163

Večer. К večerému. Hus III. 81. K ve-
čerú, k večerou. Gb. H. ml. III. 1. 36. K ve-
čerou. 1. Moj. 24. 63. (Žalm 59. 7. 15. ). V.
deň chváľa; V. psov derú; V. sa obúva, ráno
vyzúva; V. ukáže, aký deň bol. Zát. Př. 372a.

Večeř A. Sr Jub. XXXIV.

Večeře. Kdo se s v-ří chybívá (žádné
nemívá), nepokojnou noc mívá. Наr. H. 71.
Kde se slupky metou po večeři, tam si při-
metou do stavení závistníky. Sá. Kant. 30.

Večeřeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2. 345.

Večerieň. Šiel na v. (bohoslužby). Phľd.
1897. 175.

Večerka, studánka. Pck. Hol. 60.

Večeros z: večerb-sb. Vz Gb. H. ml. III.
1. 507.

Věčnomocný. V. Bůh. Ld. 4.

Veď (strč. vědě = vím) má na Císařovsku
vždy význam ironický. Dal mně złatku. Veď,
tos teho dostal! Mtc. 1900. 348.

Věd, i, f. Sr. Ved, a, m. a Gb. H. ml. III.
1. 374.

Vědavý = mnoho vědoucí, zkušený. Hoř.
83. 95.

Věděti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
293., 406. Ako vedel, tak povedel; Vedeť
moc — ošediveť; V. o tom, co bude potom;
V. všetko nemožno. Slov. Zát. Př. 372b.

Vedlebylosť atomů. Obz. 1889. 196.

Vedlejší. Hribě mu spadío do vedlěšiho
(sousedovy) studně. Císařov. Mtc. 1899. 39.

Vedně = jasno. Je v. Císař. Mtc. 1899.
224.

Vědník, a, m., einMann der Wissenschaft.
Vz Flš. Písm. 530.

Vědom, notus. Vz Gb H. ml. III. 2. 92.

Vědoobrodný objev. Osv. 1897. 665.

Vědosmělosť, i, f. = smělost chtít vše vě-
děti. Klc. v Mus. 1843. 56.

Vědro. O pův. sr. Zub. 418.

Vecheé = vě het. Slez. Lor. 80.

Veit V. Sr. Jub. XXXIV.

Vějavka, y, f. = vánice, nečas. Jrsk.
ХХШ. 196. Škoda, že mu ji hned od úst
v. brala a po celém kraji rozháněla. Rezn.
Slov. З10.

Vejbuch, u, m., místní jm. Pck. Hol. 64.

Vejce. O sklon. sr. Gb. H. ml. III. 1. 160.,
162. Jedno vajco — hrniec polievky. Múdre
vajco ako sliepka; Vajcia by vysedela.
Vajcom za volom hádzať; Ako z vajíčka
vylúpaný atd. Vz Zát. Př. 371Ь. Chodí jak
s vejci (ticho, zdlouha, pozorně). Hoř. 126.
Od vejce až do jablka (u Římanů počaly se
hostiny vejci a končily se jablky); Obdlouhlé
v. mnohem lepši chuť mívá, protože z něho
kohoutek se rodívá; Kopa vajec, stála r. 1677.
15 kr. Fisch. Hosp. 202., 348. — V. Živé
norimberské v. = kapesní hodinky. KP. VIL
271.

Vejconosný. Ott. XVII. 834.

Vejcorodý živočich. Mus. 1849. IV. 68.
Vz Vejcorodný.

Vejcovník, a, m., drapetes, brouk. V.
dvojskvruný, d. biguttatus, černý, immacu-
latus. Vz Klim. 422.